Ve věku robotů učíme ve školách děti, aby byly nepoužitelné

16. 2. 2017

Pokud budete chtít získat v budoucnosti zaměstnání, budete muset být co nejméně jako stroj: budete muset být tvůrčí, kritický a mít sociální inteligenci. Proč tedy učíme děti, aby se chovaly jako stroje? píše George Monbiot.

Děti se učí nejlépe, když je výuka v souladu s jejich přirozenou nevázaností a zvědavostí. Tak proč jsou vojensky srovnávány do řady a nuceny sedět, zatímco se do nich cpou fakta?

V dospělosti dosahujeme úspěchů prostřednictvím spolupráce. Proč se tedy spolupráce na zkouškách a testech považuje za podvádění?

Vlády tvrdí, že chtějí snižovat počty dětí, které přestanou chodit do školy. Proč jsou ale tedy školní osnovy a zkoušky tak úzké, že odcizí všechny děti, jejichž mozek nefunguje určitým způsobem?

Nejlepší učitelé využívají svých vlastností, svých tvůrčích schopností a inspirace k tomu, aby aktivovali instinkt dětí se učit. Proč tedy jsou vlastnosti učitelé, jejich tvůrčí schopnosti a inspirace potlačovány dusivým režimem mikromanagementu?

Jak vysvětluje Graham Brown-Martin ve své knize Learning (Re)imagined (Nové myšlení o učení), pro všechny tyto perverznosti existuje společný důvod. Účelem našich škol bylo vytvořit pracovní síly pro továrny z 19. století. Žádaným produktem byli dělníci, kteří seděli celý den tiše na lavici, chovali se stejně, vyráběli stejné výrobky a byli trestáni, pokud nedodržovali požadované normy. Spolupráce a kritické myšlení bylo něco, co majitelé továren nepotřebovali.

Co se týče užitečnosti toho, co se dnes vyučuje ve školách, je to, jako bychom učili děti, jak zacházet s archaickým tkalcovským stavem. To, co školy děti učí, je nejen úplně zbytečné, ale je to kontraproduktivní. Děti trpí tímto protiživotním, odlidšťujícím systémem pro nic za nic.

Jakýkoliv pokus systém změnit, vybavit děti pro pravděpodobné požadavky 21. století a nikoliv 19., vlády a tisk démonizují jako "sociální inženýrství". No, samozřejmě, že je to sociální inženýrství, to je veškerá výuka. Nyní používáme sociální inženýrství vhodné pro průmyslové dělnictvo v postprůmyslové éře.

Kdykoliv je dětem dovoleno, aby používaly své přirozené tvůrčí schopnosti a zvědavost, děti se strašně rády učí. Naučí se chodit, mluvit, jíst a hrát si spontánně, tím, že se dívají a že experimentují. Pak začnou chodit do školy a my tento instinkt potlačíme tím, že je donutíme sedět na místě a cpeme do nich intertní fakta a dehumanizujeme je zkoušením.

Nejlepší vzdělávací systémy otevírají bohaté světy, které mohou děti prozkoumávat svým vlastním způsobem, rozvíjet svůj vlastní zájem za pomoci učitelů, nikoliv za jejich indoktrinace. Například jedna škola v Anglii dala všech žákům iPady, na nichž žáci vytvářejí projekty, sdílejí materiál s učiteli a mohou se na učitele obracet s otázkami ohledně jejich práce. Jiné školy berou děti ven a používají přirozený svět k tomu, aby aktivovaly jejich zájem a rozvíjely jejich duševní a fyzické schopnosti.

Existuje celá řada učebních programů, jejichž cílem je pracovat s dětmi, ne proti nim. Mantle of the Expert (Plášť odborníka) je například povzbuzuje, aby si vytvářely týmy pro zkoumání věci a aby řešily imaginární úkoly - například jak spravovat přístav s kontejnery, provádět vykopávku hrobu nebo zachránit lidi před katastrofou - tyto projekty přesahují tradiční hranice školních předmětů. Podobný přístup jménem Quest to Learn, (Expedice k učení), je založený na tom, jak děti samy sebe učí hrát si. K řešení složitých úkolů, které si zadávají, potřebují množství informací a schopností. Dělají to s nadšením a s trvrdošíjností hráčů.

Přístup Reggio Emilia z Itálie umožňuje dětem vypracovat si vlastní školní osnovy, založené na tom, co je zajímá nejvíc. Školy Ashoka považují empatii za základní kvalifikaci, stejně důležitou jako čtení a matematiku, a používají ji k rozvoji otevřené, plynulé spolupráce, která, jak jsou přesvědčeny, bude nejdůležitější kvalifikací pro jednadvacáté století.

První mnohorasová škola v Jihoafrické republice, Woodmead, si vypracovala plně demokratickou metodu vyučování, na jejíž předpisy a jejíž disciplíny dohlíží rada studentů. Její integrovaný studijní program, stejně jako nový systém ve Finsku, zrušil tradiční předměty a namísto toho studenti zkoumají témata, jako je zlato, vztahy, nebo oceán. Mezi absolventy této školy jsou nejvýznamnější jihoafričtí myslitelé, politikové a podnikatelé.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3647

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2017