Vyrovnat se konečně paleolitickým lovcům a sběračům

25. 11. 2011 / Jan Kadubec

čas čtení 13 minut

Kamarád Edík si nedávno postěžoval, že se mu chodit do práce vůbec nevyplatí, že mu mzda nepokryje ani náklady. Má prastarý traktor z padesátých let (je přímo zázrak, že mu to ještě jezdí, však ho také neustále opravuje) a vlastní také koně. Tahá v lese klády. Musí tudíž kupovat naftu, krmení (pro koně i pro sebe), zaplatit zdravotní a sociální pojištění a i daně, takže je na nule.

Potvrdil tím moje dávné přesvědčení, že práce je poslední zoufalý způsob, jak získat peníze. A tož jsem mu řekl, že může být rád, že vůbec nějakou práci má, vždyť spousta obyvatel Česka, prý až tři čtvrtě miliónu, práci vůbec nemá, akdyž práce není, zůstává pouze ta zoufalost. A přidal jsem ještě všeobecně známý fakt, že pokud chce i větší podnikatel získat pro sebe nějakou práci, nějakou tu zakázku, musí nejdříve zadavateli zaplatit -- a teprve po zaplacení bakšiše může dostat zakázku na provedení práce, a že i on by měl za to, že má práci, přece také platit a ne požadovat jakousimzdu. Počastoval mne upřímně míněnou větou: "Ty jsi ale vůl."

Jiný známý je podnikatel, který vlastní, jinak řečeno zaměstnává, kolem stovky a někdy i až sto padesát otroků. Daří se mu nadmíru dobře, je to velmi úspěšný podnikatel a je také patřičně sebevědomý: "Já jim dávám práci, já jsem dobrodinec, beze mne by byli bezdomovci." Při řeči, která se točila neustále kolem obtíží a těžkostí podnikání, jsem munavrhl, že by si mohl přečíst i trošku poezie, třeba takového Kozelku, že by se tím tak drobet dostal i mimo kšeftování, že by ty strasti byznysu mohl na chvíli hodit za hlavu -- a zarecitoval jsem mu jednu kratinkou Kozelkovu básničku. No to jsem tomu dal. Odpověděl: "Na žádnou politickou osvětu nemám čas, neboť se musím dost snažit, abych zaplatil všechny daně, předepsané odvody atd., aby nadávající občané měli z čeho čerpat sociální dávky, důchody a jiné státní prebendy". No a na to jsem já zase odvětil: "Je jenom škoda, že nemám tu pravomoc, abys přinutil ty nadávající občany čerpající sociální dávky, důchody a jiné prebendy z tvých daní k tomu, aby k tobě přišli, poklonili se, klekli na kolena alíbali ti ruce." Od té doby se se mnou nebaví. Ale já jsem to skutečně myslel upřímně.

Dle oficiální statistiky je celkem v ČR dnes 4,77 milionu práceschopného obyvatelstva. Pokud ale odečteme všelijaké ty vyžírky, kteří jakoby pracují (předstírají práci), ale reálně spíše škodí a pouze parazitují, jako například generály, důstojníky, vojáky-žoldáky, úředníky pro věci nepotřebné, poradce pro záležitosti nicotné, profesory teologie adoktory okultních věd, právníky, exekutory, výrobce věcí zbytečných a nepotřebných, pracovníky charitativních organizací (placené státem z našich daní, tož jakápak charita?), zaměstnance úřadu, který kontroluje sousední zaměstnance úřadu, který kontroluje sousední zaměstnance úřadu, který..., každý si může doplnit dle své zkušenosti. Ti a jim podobní nevytvářejí nižádné hodnoty ani materiální a už vůbec ne duchovní. Takže z těch málem pěti miliónů práceschopných obyvatel můžeme nejméně jednu třetinu odečíst, neboť jejich práce není k ničemu potřebná. Dále můžeme odečíst i obyvatele, kteří jsou bez práce, tedy oněch skoro tři čtvrtě milionů nezaměstnaných. Vyjde nám, že skutečně pracujících jsou tak maximálně dva milióny lidí.

Proč ale někteří usilovně dřou a druzí ani neví, co to práce je? Ataková situace je u nás (a nejen u nás, nýbrž i v okolních státech) užnejméně dvacet let. Osobně znám spoustu čtyřicátníků, kteří ještě nikdynesáhli na práci, a také lidi pracující deset ba i dvanáct hodin denně.Tady něco nehraje, no ne? Sice Marx to vysvětlil už dávno, málem před150 lety -- podnikatelé nutně potřebují nezaměstnané, aby mohli dávatco nejnižší možnou mzdu. Nechceš za tolik makat? Před bránou čekajídalší, kteří to budou rádi dělat ještě za míň.

Existuje z takové situace nějaké východisko, nějaké řešení? Copak jenutné, aby nepracujícím platil stát za to, že nepracují? Navíc tovzbuzuje u pracujících závist ba až nenávist. Ta by ovšem měla býtzaměřena mnohem spíše na ty skutečné zloděje sedící nahoře.Nepracující dostávají sice jenom pouhé minimum, ale stejně. Částkyživotního minima od 1.1.2007 (platí i od 1.1.2011) za měsíc projednotlivce činí 3 126 korun a existenční minimum činí 2 020 korun. Jenomtak mimochodem -- pro mne a jednu třetinu obyvatel česka -- kuřáků, tovyjde tak akorát na cigarety. Jedna krabička denně za 70 korun je2 100 korun. Stát sice dá nepracujícím peníze na cigarety (a na hracíautomaty a alkohol), přitom se mu to ale málem skoro všechno vrátí, nebotabák, alkohol a hrací automaty jsou vysoce zdaněné. Takže jaképak milodary?Ostatně, jakým způsobem se vypočítalo životní a existenční minimum?Podle jakého klíče? Dle nějakého spotřebního koše, jako v době Marxeonen proslavený chudinský zákon? (Čaj byl ze spotřebního koševyškrtnut, neboť patří mezi přepych a nadstandard, mohou přece pít vodu,nač čaj!) A u zrodu těch norem byl sociální demokrat Škromach. Nač by cosi počítali, jakýpakspotřební koš, to by bylo pro poslance příliš duševně namáhavé. Připadámi to, jakoby akorát opsali normy -- denní dávky dávané v Auschwitz, tok přežití postačovalo, nač obyvatele hýčkat, no ne? Přece i tu Březinkuspousta jejích obyvatel přežila, tak jaképak skrupule, našim bližním totedy musí také stačit.

Ještě jsem zažil dobu, kdy byl normální šestidenní pracovní týden, tedypracovalo se i v soboty. Až v roce 1967 byl zaveden pětidenní. Jedním zdůvodů (o kterém se příliš nemluví) byla skutečnost, že po násilněprovedené kolektivizaci zemědělství a vzniku JZD nebylo potřeba toliklidí v zemědělství, jejich práci vykonávaly traktory, kombajny,víceradličné pluhy, prostě technika nahradila jejich dřinu. Ale průmysla ani služby tyhle přebytečné lidi nebyl schopen absorbovat (zaměstnat),tolik míst prostě v průmyslu a službách nebylo. Z toho důvodu se týdennípracovní doba ze 48 hodin snížila na 40. Podobný proces v důsledkunárůstu nových technologií proběhl i v sousedních kapitalistickýchzemích. Zkrácení pracovní doby tedy umožnilo zaměstnat větší početobyvatel. A ekonomika se nezhroutila! Naopak, v té době probíhal jejívelice úspěšný rozvoj, a nezaměstnanost byla u nás nulová a vkapitalistických zemích zanedbatelná. Snad pouze zisky korporací byly oněco menší.

A protože technologie jsou neustále zdokonalovány a pracujících jepotřeba čím dál tím méně, bylo by dle mne docela vhodné napodobittehdejší způsob. Proč nepřejít nakonec na čtyřdenní pracovní týden? Toostatně není nějaký můj fantastický výmysl, to už Chruščov navrhovalmísto osmihodinové pracovní doby pouhou šestihodinovou pracovní dobu(neuspěl, byl odstaven). Ve Francii běžně funguje už mnoho let 36hodinový pracovní týden. Chávez tuto myšlenku uvádí do praxe veVenezuele. A co je i pro mne docela neuvěřitelné, dokonce ve Švédsku vněkterých velkých nadnárodních koncernech už zavedli čtyřdenní pracovnítýden. "Zavedení bylo jedním z klíčových momentů strategie pro zachováníkonkurenceschopnosti celé společnosti navzdory velmi hlubokému propadusvětových trhů." Tu větu jsem opsal z Wikipedie.

Proč naši ekonomové a ministři financí supersvětové úrovně se tétomyšlenky ani v nejmenším nedotkli? Alespoň já o tom nic nevím. Tím byse snížila nezaměstnanost na zanedbatelnou úroveň a skončila by závistvůči podporistům. Ti tzv. "komunisti" zavedli pětidenní pracovní týden,ale my kapitalisti zavedeme čtyřdenní pracovní týden. Jój, to by získalipříznivců, proč toho nevyužijí?

Zavedení čtyřdenního pracovního týdne by bylo i velevýznamnouudálostí, neboť  by zrovnoprávnilo všechna náboženství. Křesťané slavíneděli, židé slaví sobotu a pátek slaví muslimové, vyjde se tak konečněvstříc všem náboženstvím - žádná diskriminace věřících nebude.

A navrhoval bych, aby bylo zrušeno i pracovní pondělí, to mívali volnoholiči, ti slavili pondělky (dříve, dnes už asi ne). No, nebylo by topohádkové? Všichni by chodili do práce, ba pracujících by se dokoncenedostávalo, chyběli by, a jsem si jistý, že by to fungovalo lépe než dnes.A dokonce bych byl pro, aby byl zaveden i svátek atheistů, i já chcislavit, bral a navrhoval bych středu. Takže do práce by chodilo pouze vúterý a ve čtvrtek, to by byla produktivita, co?

Každý by pracoval rád a s chutí a podal by výkon desetkrát vyšší než dříve, nezaměstnanost byneexistovala, zmizeli by i podporisti a bezdomovci. Proč žádný ekonomnenapsal srovnávací studii o výhodnosti čtyřdenního, třídenního advoudenního pracovního týdne? Podložil by to grafy, vzorečky astatistickými údaji, případně Marxem a nebo Hayekem. Ale zase,nic moc originálního to není, neboť už v době paleolitu naši předkové(lovci a sběrači) pracovali na svou obživu pouhé tři (maximálně čtyři)hodiny denně. Takže bychom se konečně dostali na jejich úroveň. No,nebylo by to fajnové, vynikající, výborné, skvělé a znamenité dosáhnoutkonečně po dlouhých tisíciletích na postavení lidí doby paleolitické?

Tomu říkám smělá vize budoucna! A mají naši politici nějaký plán,nějakou lepší vizi budoucnosti? Kdepak, mají tak akorát vizi, co by se dalo ještě ukrást.

Zajisté se výše mnou uvedené záležitosti nemusí uskutečnit, ba může sestát něco úplně opačného. Politici mohou totiž vyslyšet přání lidu aučinit například i takovéhle opatření a vylepšení. "Tak vy chcete pořádpráci, práci, práci, řvete o to furt na náměstích, žebráte o práci, aleona není a ani nebude, tož vám tu touhu po práci splníme, všechnoroztřískáme, rozflákáme, zničíme a to jen a pouze proto, abyste mohliukojit svoji zvrácenou touhu po pracování. Samozřejmě my vládnoucí toničit nebudeme, to ničení provedete vy sami. No a potom bude práce ažnad hlavu, po pohřbení svých mrtvých začnete znovu budovat to, co jstezničili."

Takovou situaci bych přirovnal k mraveništi, které je pravidelně,opakovaně, periodicky rozkopáváno a rozdupáváno. Stejně tak my ničímehotové solidně vybudované lidské mraveniště, aby bylo znovu vybudováno aaby měli mravenci pořád co na práci a aby si mravenci mysleli, že je totak zákonité, že je to přírodní ba přímo vesmírná zákonitost a že tojinak nejde. Potom se zase zavede dvanáctihodinová až čtrnáctihodinovápracovní doba, šestidenní pracovní týden a podobná zvěrstva se stanounormálním stavem.  Když je země ve stavu, kdy lidé mají blahobyt, který už ani nelzezvyšovat, když se lidi mají dobře, tak to není dobře, neboť začnouvymýšlet všelijaké hovadiny, blbosti, praštěnosti (jinak řečeno poezii a umění) a proto jenutné to zničit, zdemolovat, zpustošit, aby zase mysleli pouze to, co sipřejí vládnoucí.

Všichni víme, že nám vládnou zločinci, nemorální charakterové zrůdy,mrzáci lačnící po majetku, morální pomeje, jak jim říkal Bondy, alevšichni také víme, že jsme naprosto bezmocní. Středověká feudálníšlechta, to byli přece také zločinci, měla právo nás věšet a narážet nakůly -- změnilo se něco k lepšímu? Nemyslím si to. Ono být naražený nakůl nebo bezdomovec je přece úplně stejné, akorát bezdomovec trpí delšídobu. Život člověka v době lidských práv nemá nižádnou cenu, to otrokměl jakous takous cenu, ale svobodný člověk žádnou cenu nemá. 

0
Vytisknout
10387

Diskuse

Obsah vydání | 28. 11. 2011