Tato fotografie uprchlické rodiny se virálně rozšířila po internetu. Ale ta rodina je jen jedna z tisíců

21. 8. 2015



Je to otec. Nese své děti do bezpečí. A pláče. Je těžko říci, proč tato fotografie Laitha Majida, Syřana, dojala tolik lidí. V mediální debatě o uprchlících jsou uprchlíci většinou dehumanizováni. Patrick Kingsley, reportér deníku Guardian specializující se na otázky uprchlictví, svědčí na základě svých rozsáhlých zkušeností, že takovýchto scén zažil tisíce. Tito lidé v nouzi jsou však ignorováni.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Autor snímku, Daniel Etter, který ho pořídil pro list New York Times, o jeho vzniku napsal:

Člun připlul za úsvitu: nepevný gumový prám, vyrobený pro čtyři lidi, na němž sedělo lidí dvanáct. Pod tlakem jejich tíhy přišel o vzduch a začala do něho téci voda. Zanedlouho by se byl potopil. Neodlišoval se nijak od mnoha dalších, které připluly v posledních několika týdnech.

Když se člun přiblížil pláži, dva mladí muži skočili do vody a přitáhli ho ke břehu. Pomohlo jim pár Řeků na břehu.

Když člun přistál, vystoupil z něho muž středních let. Byl viditelně otřesen a nemohl skoro chodit. Když se celá jeho rodina dostala v bezpečí na břeh, on i jeho manželka se rozplakali, začali objímat všechny své děti, ostatní příbuzné a jednoho Pákistánce, který připlul s nimi. Ronili slzy štěstí, že se jim a jejich dětem podařilo přeplout, ale také slzy smutku nad tím vším, čím museli v posledních týdnech, měsících a letech projít. Bylo mezi nimi v tu chvíli tolik lásky. Byli mokří a třásli se zimou.

Později téhož dne jsem je nalezl utábořené v levném stanu na promenádě u přístavu. Maminka, Nada Adel, pracovala v Sýrii jako učitelka angličtiny, tak jsem s ní mohl hovořit. Se svým manželem a s jejich dětmi Tahem, Ahmedem, Moustafou and Nour, nejmladším dítětem a jedinou dcerou - opustili Sýrii před čtrnácti dny a za převoz na nepevném člunu zaplatili 6500 dolarů. Děti celý den spaly, Nour měla horečku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
3570

Diskuse

Obsah vydání | 25. 8. 2015