Dezinformační obsahy na téma epidemie SARS-Cov-19 se dají rozdělit do 3 kategorií.

• Dezinformační obsah typu A, který kompletně popírá existenci viru. 
• Dezinformační obsah typu B propaguje teorii o konspiraci globálních elit, řídící průběh pandemie a využívající Covid-19 ke kontrole populace a finančnímu zisku. V různých variantách zmiňuje také umělý původ viru či jeho cílené vypuštění mezi populaci. 
  
• Dezinformační obsah typu C popírá závažnost a nebezpečnost viru, označuje statistiky a data o Covid-19 a průběhu pandemie za falešná a vykresluje proti-pandemická opatření jako zbytečná a škodlivá.
  

Podíl dezinformace typu A je relativně malý (v řádu jednotek procent) a v čase se jeho podíl spíše snižuje, což je pravděpodobně způsobeno převahou důkazů, jež neumožňují udržovat věrohodnost této konspirace. Dezinformace typu B a C převažují a jejich podíl je zhruba vyrovnaný. 

Důležité z hlediska typů dezinformací o SARS-Cov-19 je ale ještě jiný aspekt: zatímco typ a A a B je až na výjimky celebritních pomatenců doménou dezinformační scény, typ C je do značné míry součástí argumentace části společenských elit, které reprezentují právě ekonom Singer nebo zubař Šmucler. Jde o kombinaci odporu proti opatřením jako takovým a zároveň zpochybňování jejich účinnosti či smysluplnosti. Častým argumentem je nedostatek dat, případně jejich špatná interpretace, dále pak nesprávný (přehnaně úzkostlivý) společenský přístup k pandemii jako takové (ve srovnání s jinými fenomény podobného typu) a zdůrazňování kolaterálních škod (zejména ekonomického charakteru), které jsou opatřeními způsobeny.

Zajímavé je právě to, kdo je typickým viditelným reprezentantem tohoto postoje, tedy příslušník společenské elity. Jakkoliv mohou být jednotlivé argumenty (nedostatek a interpretace dat, kolaterální škody) samy o sobě legitimní ve veřejné diskusi (autor na ně také upozorňuje), jako zcela nelegitimní se jeví pozice, do které reprezentanti tohoto postoje sami sebe staví, tedy do role falešných autorit, které mají mizivou kvalifikaci k danému tématu hovořit. Je otázka, proč jsou ochotni kompromitovat se v pozici těch, kdo vytvářejí most mezi dezinformační scénou a scénou veřejné elity?

U politiků, kteří se tak chovají (typicky Okamura) jde o prostředek k získání a udržení politické obliby a vlivu. Jinými slovy, jejich zájem je čistě osobní či skupinový a cílem je dosáhnout privilegované pozice a z ní vyplývajících výhod. V tomto případě jde ale o jedince, kteří už takové pozice dosáhli a spíše - z určitého úhlu pohledu - status veřejné autority ohrožují (jak ostatně výmluvně ukazuje reakce na Singerovy výlevy).

Poznatek, který jsem za poslední měsíce nabyl z diskusí s příslušníky společenské elity, kteří podobné postoje zastávají, nelze určitě jednoduše zobecnit a - vice versa - nelze ho generálně aplikovat. Je anekdotální, není založen na žádné reprezentativní studii. je nicméně zajímavý:

• Velkou roli v jejich uvažování hraje "trumpovský" pocit nadřazenosti, jakkoliv jsou v daném tématu úplnými laiky bez potřebné kvalifikace či faktické autority.
• V jejich okolí není nikdo, kdo by kvůli epidemii trpěl vážnými zdravotními potížemi.
• V jejich okolí, případně oni sami, jsou či mohou být postiženi ekonomickými dopady (investice do některých segmentů businessu, jako jsou služby spojené s turistikou).
• Velmi významnou roli hraje pocit omezení vlastních možností (z jejich pohledu svobod), jako je neomezené cestování či využívání služeb (restaurace), které jsou v době uvalených opatření zavřené.