Rozhovor Britských listů 681. Jak oligarchové jako Křetínský manipulují svým tiskem českou veřejnost

14. 8. 2024

Jan Čulík: Daniel Křetínský, vážení televizní diváci, opravdu problém. V minulých dnech zaútočil velmi nevybíravě ve svém deníku Blesk, aby hájil svoje vlastní podnikatelské zájmy. Je to první případ zneužití nebo otevřeného zneužití , drzého zneužití média, novin, které vlastní oligarcha, pro své podnikatelské zájmy. Budeme takhle pokračovat dál a samozřejmě ten problém s tím Křetínským je velký, protože ovládá různé strategické podniky nejen v České republice, ale v Německu, V Británii se snaží koupit britskou poštu, klíčový infrastrukturní projekt. V dnešním Rozhovoru Britských listů máme kolegy z Britských listů, pana Kartouse, pana Syberu, pane Sybero, co byste k tomu řekl?

Albín Sybera: Já bych možná na úvod jenom v rychlosti doplnil, že myslím si, že se nejedná o takové, jak jste řekl první případ, kdy by nějakým způsobem se začalo v českém veřejném diskursu přetřásat, že Daniel Křetínský zasahuje do svých médií nebo do způsobů, jakým reportují, ale že to je už několikátý případ vzpomeňme před nedávném nebo před několika měsíci, tak dokonce česká odnož Mezinárodního tiskového institutu zaslala Danielu Křetínskému otevřený dopis, kde ho vyzývala k dodržování mediálních standardů. A už předtím, roky předtím, tak jsme mohli sledovat kauzy, který se věnovali i čeští investigativní novináři jako například kauzu šíření čínského vlivu českými médii, za kterou stáli lidé napojení na skupiny PPF a právě na média ve vlastnictví Daniela Křetínského. Takže já, já bych to malinko na úvod poupravil.

Jan Čulík: Že to nebylo poprvé, no ale bylo to nejvýrazněji a nejdrzeji asi. Ne?

Bohumil Kartous: Já myslím, že kolega Sybera má pravdu. Já můžu přispět svoji vlastní zkušeností o tom, jak CNC, tedy mediální dům ve vlastnictví Daniela Křetínského, respektive jím ovládané firmy, jedná naprosto běžně podobným způsobem. Když se před několika lety vedla poměrně klíčová diskuse o prosazování inkluzivního přístupu v českém vzdělávání, tak deník Blesk tehdy vedl nepokrytou kampaň proti něčemu, co dává z hlediska vzdělávání i sociálních otázek velký smysl a ta kampaň byla postavena na šíření naprosto nesmyslných odmítavých postojů té nejkonzervativnější části, kterou tehdy ještě v rámci ODS reprezentoval mladší Klaus. A bylo to naprosto směšné. Tehdy Tomáš Hečko udělal takovou analýzu, ze které vyplynulo, že asi ze 110 článků, kterými se Blesk, prosím vás bulvární plátek, tabloid, věnoval něčemu tak jako odborně orientovanému, jako je změna v oblasti školství. Tak z toho vypnulo, že asi sto těch článků bylo naprosto negativních a tři byly neutrální nebo něco takového. Jenom chci říct, že co se týká zneužívání médií, konkrétně mediálního domu CNC, podpory různých témat a v souvislosti s byznysem Daniela Křetínského je to zejména energetika, zejména průmyslová energetická transformace jednadvacátého století, tak tohle je naprosto běžná věc, produkce různých, řekněme, jak to nazvat, nájemných pisálků nebo talking heads, které pro CNC pracují ve věci Green Dealu je naprosto bizarní. Ty projevy některých takzvaných novinářů, kteří pracují pro Daniela Křetínského, jsou naprosto demagogické, co se týká obnovitelných zdrojů a jakýchsi obhajování fosilní lobby, je to velmi dobře zdokumentováno, takže je to něco, co je bohužel součástí toho, čemu říkáme český novinářský standard a drtivá většina lidí není vůbec schopna rozlišovat mezi takovými mediálními domy, jako je CNC a mezi třeba serióznějšími médii typu Deník N. To je realita českého informačního prostoru.

Jan Čulík: Opakujeme pořád, že Česko je pašalíkem oligarchů a zejména se to hlavně projevuje v těch médiích, protože informace bohužel pěatřicet let po pádu komunismu, vezměme velmi stručně ten příklad té nekritické podpory vraždění Izraele v Gaze. Česko je úplně někde jinde než celý svět a žije v mnoha tématech zcela ve virtuálním světě.

Albín Sybera: Já bych tady možná navázal ještě jedním takovým ilustrativním příkladem. Mimochodem v minulosti, kdy citoval právě jeden z pracovníků z platformy Reset, s kterým jsme dělali rozhovor, Radek Kubala, kdy oni vlastně v době, kdy český stát přebíral společnost Net4Gas, tak se nejenom v tom Blesku, to znamená v bulvárním deníku, ale in v lifestylových časopisech a na to bych chtěl upozornit, jejichž portfolio v rámci Česka je velmi široké, jedno z nejširších v republice asi jediná konkurence je taky právě Mafra, která zas patří bývalému manažerovi PPF Karlovi Pražákovi a nebo potom vydavatelství, které kontroluje skupina Penta. Takže v tom příkladu jsme viděli jak v těch lifestylových časopisech se najednou začalo reportovat o tom, že energická politika české vlády je špatná. V tom jednom konkrétním příkladu Net4Gas, kdy to šlo i proti zájmům energetické skupiny kontrolované Danielem Křetínským a jeho obchodními partnery v čele s oligarchou Patrikem Tkáčem. Takže tady můžeme sledovat, že to, co vy jste popisoval, taková ta bublina, nebo ten hobbit land český, tak on je velmi aktivně a velmi latentně systematicky utvářen právě tou dominancí, nejenom těch mainstreamových médií a bulváru, ale i v těch lifestylových časopisech. Já dneska tady s vámi hovořím z českého venkova. Jenom včera, když jsem si chtěl koupit noviny, a je to asi třítisícová městečko, tak jsem kromě Hospodářských novin, tak jsem tam nenašel žádný tištěný titulek, který by pocházel mimo tahle ta velká nakladatelství, která jsem popisoval. Škoda,. že jsem si to nevyfotil. Viděl jsem tam jenom regál, ve kterém jsou tři řady těhletěch lifestylových časopisů. V podstatě venkov je tím totálně zamořen.

Jan Čulík: Potom není divu, jak lidi potom hlasují. Díval jsem se tedy na tu situaci toho pana Křetínského v Británii, tak, jak víte po volbách, asi před měsícem je nová labouristická vláda. Pan Křetínský se snaží získat britskou poštu, asi tedy pětasedmdesátiprocentní podíl. Britská pošta krachuje, protože nemá dost peněz. Je to naprosto základní infrastruktura společenská. A už britské vládní úřady prověřovaly vazby Křetínského na Rusko a už to předtím dělala ta konzervativní vláda. Ovšem oni byli naprosto nekompetentní ve všem a tehdejší ministr financí Jeremy Hunt nakonec . vůbec to pořádně nezkoumali - to schválil, že nemá konzervativní vláda proti Křetínskému žádné požadavky nebo žádnou kritiku. Teď je tam labouristická vláda. Ti to dělají znova. Zřejmě to budou dělat daleko přísněji. Dělá to britský Cabinet Office. Zajímavé je, když se podíváte třeba do deníku Guardian a zadáte si tam jméno Křetínský, tak tam najdete celou řadu článků o tomto podivném člověku, který tedy, jak se sám vyjádřil, v jednom článku se píše, že on právě bude vydělávat na těch fosilních zdrojích, protože ještě dlouho se to bude používat a on to využije do mrtě . Jinak v jednom hezkém profilu nedávnem se dovíme, že kromě toho, že má drahé byty v Londýně a v Paříži, tak bydlí v Pařížské ulici v Praze, u mě za rohem, v nenápadném místě, ale ještě jedna věc, kterou je nutno zmínit, je, že - prověřují se určité skandály spojené s ním a s jeho slovenským kolegou Tkáčem v jakýchsi Paradise Islands, ostrovy Turks a Caicos v Atlantickém oceánu asi 300 km východně od Kuby, jsou to britská zahraniční teritoria, je to 40 ostrůvků a tam, prosím vás, byl jakýsi zkorumpovaný premiér Michael Misick a ten pracoval na různých korupčních projektech kupování pozemků a budování různých nových projektů a tohlecto vyšetřuje právě také britská vláda. No tak uvidíme.

Albín Sybera: Na jednu stranu tady můžeme sledovat větší zájem britského tisku, jednak některé tyhlety kauzy jsou asi z minulosti. částečně známé i z českého tisku. Možná bych ještě řekl, abychom nebyli jenom jednostranně kritičtí vůči té konzervativní předchozí britské vládě, tak bych možná ještě jenom poukázal na to, že ta předchozí bezpečnostní prověrka Daniela Křetínského, ta se týkala pouze navýšení podílu vlastníkovi britské pošty Royal Mail a tentokrát se jedná o převzetí majority. Takže ta prověka z povahy věci musí být důslednější pravděpodobně, ať už by byl u moci byl kdokoliv. Nicméně tím vůbec nechci nějak shazovat tu skutečnost, že když se podíváme na to PR, které kolem sebe Daniel Křetínský a jeho společnost a jeho manažeři šíří, tak je z toho velmi domnívám se zřejmé, že se snaží, jaksi zalíbit se řekněme té pravicovější, té konzervativnější část společnosti. Ať už je to Británie janebo v Česku. Namátkou v Česku jenom připomeneme některé mediální produkty z jeho skupiny, ať už to jsou produkty konzervativního serveru. Info.cz a nebo právě už zmiňovaného Blesku, který si myslím poslední roky má, bych řekl, tendenci se trošku nejenom latentně profilovat vůči tomu národnímu, národoveckému diskurzu, ale možná i poměrně otevřeně. Vzpomeňme prezidentskou periodu Miloše Zemana, který s Bleskem vedl jakousi oficiální komunikační linku a pravidelně dával televizi Blesků rozhovory a ještě bych možná v této souvislosti vzpomenul na to, že něco podobného bohužel dělá i současný prezident Petr Pavel právě prostřednictvím redaktora Info.cz pana Půra, což bych řekl mediálně je také taková jedna z těch pofidérních postav, o kterých tady hovořil pan Kartous na začátku.

Bohumil Kartous: Ještě se vrátím k tomu vyšetřování možných vazeb Křetínského byznysu na Rusko tak jsou známé z minulosti, protože tou hlavní komoditou byl plyn a byl to plyn z Ruska. Takže není to jenom tohle. Je to jeho minulost spojená s bankou J&T. Myslím si, že pokud to vyšetřování bude skutečně důsledné a Británie se bude snažit ochránit nějakou bezpečnost svého, jak jste říkal, velmi důležitého infrastrukturního prvku, jako je poštovní služba, tak pravděpodobně budou muset dojít k názoru, že tam nějaké bezpečnostní riziko je, protože Křetínský je takovým představitelem skutečně jakéhosi středo-východoevropského oligarchy, který se dle mého neváhá se přiklonit k jakékoliv demagogii, pokud mu nějakým způsobem slouží, což je vidět právě na diskuzi, kterou tady ta pseudomédia typu Info.cz se snaží šířit ohledně Green Dealu a udržitelné budoucnosti energetické a nefosilních udržitelných zdrojů. Je to si myslím o to vážnější, že v té internetové distribuci informací, protože pří vší úctě všechny tiskoviny už dnes mají velmi malý dopad, co se týká vlastních čtenosti, tak při jejich snaze distribuovat informace v internetovém prostoru, tak se mísí tyhle zdánlivě seriózní zprávy nebo zdánlivě seriózní komentáře s totální demagogií a výsledkem toho jsou úspěchy podobných politických figur, jako je ta směšná postava Filipa Turka. To je člověk, který je naprosto nevzdělaný, je to takový jako malý český trumpík, který ale v zásadě je do značné míry přiživován ve své populistické demagogii tím, co produkují média Daniela Křetínského.

Albín Sybera: Ono to možná Křetínskému trošku vyhovuje. Jak správně pak Kartous ukazuje bizarní postavy typu motoristy Turka, protože on najednou vypadá trošku jako normálněji, takže díky tomu, že se jakoby ten kraj takhle vyhrocuje, tak i on, který určitě není nikde ve středu tak najednou vypadá jakoby přijatelně. A to myslím jak po mediální stránce, tak i po té po té energetické stránce. Ostatně v těch nedávných vyjádřeních jeho mluvčího Daniela Častvaje můžeme vidět, kdy on nijak nepopírá kontakty Daniela Křetínského na Gazprom a na Rusko. To takhle se tady dělalo až do ruské invaze na Ukrajinu a tak to bylo a na tom nebylo nic zvláštního. Dělali to všichni a j hrozné na tom je, že to svým způsobem opravdu je pravda, protože celá ta desetiletí předchozí, tak se tady naprosto nekriticky budovala ta závislost na ruských energických surovinách. Samozřejmě Česko bohužel v tomhletom není zas tak velkou výjimkou pravděpodobně. Tedy nejenom v tom středoevropském kontextu, ale právě když se bavíme o Británii, tak tam taky vidíme obrovskou proliferaci ruských oligarchů ve společnosti, do médií, do politiky v tom předchozím desetiletí.

Jan Čulík: Hlavně za těch konzervativců, kdy Boris Johnson dával do Horní sněmovny různé podivné Rusy. Závěrem, prosím vás, podívejte se tak, když to shrneme, tak bohužel je to docela deprimující pohled. Česká republika zotročená lžemi médií oligarchů a problém hlavní je podle mě v tom, že ti lidi, to přijímají v podstatě nekriticky, že se tím nechávají velmi ovlivňovat. To není jako za komunismu, kdy lidi v podstatě nevěřili, možná na venkově ano, propagandě, tak této propagandě všichni věří. Co, pánové, se proti tomu dá dělat? To je nejdůležitější otázka, povídejte.

Albín Sybera: No, ono to zároveň taková jakoby nejenom nejdůležitější, ale asi nejtěžší otázka. Samozřejmě je jedna věc takový ten argument neustále nějakým způsobem poukazovat právě tou produkcí kvalitní žurnalistiky na tuto situaci. Ale jak už tady jsme asi všichni tři nějakým způsobem naznačovali, tak ono tohleto určitě nikdy samo o sobě nebude stačit. já si osobně myslím samozřejmě všechny ty dostupné ukazatele poukazují na to, že tu tiskoviny končí, na druhou stranu, když vidím ten venkov, kde ta populace je starší a pořád ještě nějakým způsobem nejenom v současnosti, ale asi i příštích několik let bude pokračovat v těch svých návycích z dvacátého století. Takty tiskoviny právě na tu demograficky starou část populace nějaký vliv budou mít, takže já se obávám, že my jsme v docela hodně špatné situaci a to, že to hrozně moc souvisí právě s takovými širšími jevy, zejména s digitální transformací, kdy část populace je nějakým způsobem digitálně transformovaná, já bych si troufl tvrdit, že i digitálně nějakým způsobem vzdělaná, aspoň do nějaké míry. A naopak část populace taky jaksi úplně ztracená, kdesi někde v meziprostoru, abych tak řekl.

Bohumil Kartous: Já mám největší obavu z toho digitálního portfolia mediálních domů, které vlastní oligarchové, protože oni se snaží velmi intenzivně hledat cestu, jak nejen oslovovat, řekněme nějakou starší, ale často informačně ztracenou část populace, ale vychovávat si tady v tomhle diskursu ty řekněme nastupující generace, což se do jisté míry daří, protože ta jejich pseudokonzervativní demagogie Je spojená s konkrétními tématy, jako je třeba Green Deal nebo jako jsou třeba kulturní témata, teď jsme viděli tedy tu legrační diskusi o olympiádě v Paříži. Tak se začínají dotýkat i relativně mladých lidí. Já jsem se o tom včera večer na jedné akci bavil s lidmi z jedné poměrně velké, jedné z největších korporací v České republice. A u nich interně mezi těmi kolegy probíhaly vášnivé kulturní války, právě třeba kolem olympiády v Paříži. Jaký to má dopad , to nejsou tištěná média, to jsou plně digitalizovaní příjemci informací, kteří vnímají v rámci toho českého diskursu, jak se pohybuje, ani ne otevírá, se pohybuje v takzvaném Overtonově okně., to, co je občansky a politicky akceptovatelné. politická. Na tomhle mediální domy typu CNC velmi intenzivně a velmi dlouhodobě pracují, aby jak to říkal kolega Sybera, vypadaly trošku přijatelněji, když nějaký debil typu Turka, že jo - protože najednou oni jsou jakoby ti rozumnější a v rámci toho Overtonova okna jsou jako více v tom středu. A co se s tím dá dělat? No, dlouhodobě samozřejmě důraz na vzdělávání v oblasti sjednocování informaci, v informační gramotnosti a pochopitelně snaha těch médií, která se nechtějí ztotožňovat s tímhle přístupem, tak na tyhle upozorňovat, což se částečně začalo dít v posledních letech, že ta česká mediální scéna už nezní tak jako unisono, jako to bylo, řekněme běžné, jo ještě v nultých letech, kdy se jednotliví novináři vůči sobě nechtěli vymezovat, ani nevěděli, jestli náhodou neskončí za chvíli v redakci jeho mediálního domu. Snaha občanské společnosti nějakým způsobem poukazovat na to, co jsou jednoznačné obchodní zájmy, které korespondují s tím, jakou mediální produkci mediální domy dělají a neustále to opakovat dokola, protože pro velkou část české společnosti je to pořád nečitelné, tyto vazby.

Albín Sybera: Já bych možná v rychlosti ještě na jednou věc poukázal, která by asi měla zaznít a to je unijní legislativa, protože ty korporace, jak jsou právě ty Daniela Křetínského nebo dalších, ať už ať už to bylo impérium Andreje Babiše, které jen tak jakoby v rukavičkách předal kolegovi z toho jako pražského okruhu. Tak si myslím, že se bavíme o korporacích které jsou stejně silné, možná dokonce silnější než ten český stát. Bohužel. A právě ta unijní legislativa je něco, co asi jakoby má větší váhu, a daří se tak nějakým způsobem tím kultivovat i to prostředí v těch jednotlivých členských zemích.

Jan Čulík: Já bych chtěl závěrem, pánové, děkuji, budeme končit, ale jenom jsem chtěl ještě poznamenat k tomu, co říkal tady pan Kartous o tom, jak lidi blbnou, když člověk to sleduje na sociálních sítích, tak skutečně mě fascinuje to s těmi olympijskými hrami, jak lidi v Čechách byli absolutně posedlí anebo ještě stále jsou neuvěřitelnými pitomostmi, které nemají vazbu na vůbec nic a je to opravdu zdá se, jako by to bylo spiknutí. Nechci tedy tady šířit paranoidní představu jako spiknutí, aby se mě opravdu zajímali o ty největší blbosti a nevnímali to, co se s nimi děje jo, a je to strašně zajímavé, když tady hovoříme jako redaktoři Britských listů, jak došlo v Česku k určitému opravdu podivnému posunu. Řekněme před 5, 10 lety, když jsme vydali nějaký článek na nějaké závažné kritické téma, tak lidi to vnímali. Poslouchali, kdežto dneska můžete psát o nejdůležitějších tématech, která se týkají života lidí ale jako ti lidi to ignorují, protože je zajímají blbosti, o nichž vášnivě diskutují ve společnosti, v hospodě i na internetu. Pánové, děkuju vám mnohokrát, vážení televizní diváci, děkujeme vám za pozornost. Je to tedy tragédie. Mějte se.

Bohumil Kartous: Na shledanou.