Británie. Zákaz ultrazpracovaných potravin je záležitost zdravého rozumu. Jakpak to asi vypadá v Česku?

12. 6. 2023

 
S rostoucím množstvím UPF se zvyšuje výskyt rakoviny a cukrovky. Tyto potraviny, plné přídatných látek, o nichž jsou zmínky v drobném písmu na jejich obalec, tvoří 57 % energetického příjmu Britů. To je nejvíce v Evropě, ve srovnání s 14 % ve Francii a 13 % v Itálii. Nadváhou nebo obezitou trpí 63 % dospělých v Anglii, což je jedno z nejvyšších procent v Evropě. Nyní se zdá, že existují nezvratné důkazy o tom, že taková strava zvyšuje riziko nejen cukrovky a rakoviny, ale i kardiovaskulárních onemocnění a demence.

Mám před sebou čtyři knihy na toto téma, všechny právě vyšly a jak mi bylo řečeno, jsou hojně čteny. Jsou to knihy Henryho Dimblebyho Ravenous, Chrise van Tullekena Ultra-Processed People, Tima Spectora Food for Life a Kimberley Wilsonové Unprocesssed. Všechny říkají o UPF jednoznačně totéž. Epidemiolog Spector je přímočarý. "Je to časovaná bomba, katastrofa, a my do ní kráčíme." Když k tomu připočteme televizní pořad Panorama, jsou to čtyři čtení a jeden pohřeb.

Panorama mapuje výzkum emulgátorů, sladidel, jako je aspartam, a chemické látky PBA, která se vyluhuje z plastových obalů. V podivném opakování tabákové ságy pořad odhalil, že zatímco nezávislý výzkum, který přezkoumala vládní Agentura pro potravinové standardy (FSA), byl v drtivé většině alarmující, důkazy shromážděné na druhé straně byly nějakým způsobem financovány samotnými společnostmi. Ještě více do očí bijící bylo, že polovina odborných členů výboru pro toxicitu, který poskytuje poradenství FSA, byla v minulosti nebo v současnosti spojena s poradenstvím potravinářským společnostem. Tento klíčový výbor se zjevně za posledních 10 let nezasadil o zákaz jakýchkoli potravinářských přídatných látek v Británii.

Dokument pořadu Panorama se nezabýval ani neméně ožehavou problematikou transmastných kyselin, potravinářské složky, která je nyní v mnoha zemích včetně amerického Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv zakázána jako "obecně neuznávaná jako bezpečná". Odhaduje se, že díky tomuto zákazu bylo 90 000 Američanů ročně ušetřeno předčasné smrti. V roce 2010 je tehdejší britský ministr zdravotnictví Andrew Lansley odmítl zakázat. (Jak odhalil Úřad pro investigativní žurnalistiku, on i jeho zvláštní poradce pracovali pro společnosti pro styk s veřejností, které zastupovaly potravinářský průmysl). Nejblíže k opatřením v oblasti stravování měla britská vláda v roce 2016, kdy vláda Davida Camerona zavedla mírnou daň na slazené nápoje.

Jakkoli můžeme být skeptičtí vůči apokalyptické hysterii, přehlížet tak do očí bijící selhání preventivní péče se zdá být šílené. Nejedná se o problém přehnaně mocného státu. Je to spíše něco podobného, jako kdyby  se bezpečnostní pásy staly dobrovolnými nebo kdyby se podporovalo kouření ve školách. Ultraprocessing - prodlužování trvanlivosti potravin nebo uspokojování chuti na další jídlo - jednoznačně zvyšuje riziko chronických onemocnění. Zdravotní péče v Británii je pod velkým tlakem. Avšak kroky, které by mohly tuto zátěž zmírnit, jsou kromě odvrácení chronických onemocnění znemožněny tím, že vláda ustupuje vytrvalosti zájmových lobbystických skupin. Všechny se nyní osmělují v prostředí po brexitu, kdy se volá po menší, nikoli větší regulaci.

Výsledky britského zdravotnictví se mění z národní ostudy na skandál. Tyto studie ukazují, že chybou - tím, co Británii odlišuje od většiny srovnatelných systémů v zahraničí - není stav jejího zdravotnictví, ale spíše stav její národní stravy. Jestli na to nepoukazuje nic jiného, pak je to skutečnost, že průměrná délka života ve zdraví nejchudších obyvatel Anglie se liší od průměrné délky života bohatších obyvatel výrazněji než téměř v kterékoli jiné velké zemi OECD. Stejně tak se liší i příjem ultra zpracovaných potravin.