Navýšení v použití tohoto opatření Finanční správou došlo za současné vlády, množství sporů svědčí o zneužívání

Malou či střední firmu může stát zajišťovacím příkazem zničit

21. 9. 2017 / Jiří Hlavenka

čas čtení 5 minut
Je k tomu konečně několik čísel, které dříve nebyly a které jsou důležité. Ročně se vydává asi 1 500 zajišťovacích příkazů na celkové částky přes 3 mld Kč. Tento počet a částky jsou víceméně konstantní v letech 2015, 2016 a 2017. Před těmito roky byla čísla asi na třetině. Mimochodem, institut zajišťovacího příkazu je v zákoně od r. 1993. Tvrdí se, že se v současnosti vede asi 1 500 sporů, tj. případů, kdy se firma proti rozhodnutí finanční správy odvolala a které nejsou dosud rozhodnuté. Ppravomocně je rozhodnuto 51 sporů, v 19 případech zvítězily firmy, v 32 případech stát
Co vyplývá přímo z čísel...

Dopočteme, že průměrná výše zajišťovacího příkazu (tedy oné "daně v ohrožení") jsou pouhé 2 milióny korun; medián bude zřejmě ještě podstatně níže, neboť velké případy jsou stamiliónové, takže těžiště bude u drobotiny. Zajišťovací příkaz pro normálně fungující firmu, která vyrábí, nakupuje, prodává a má zaměstnance má ničivý efekt, často "popravu", likvidaci firmy, ze které se není moc možné vzpamatovat. Je to doměření částky se splatností do tří dnů nebo i kratší, někdy jde dokonce údajně rovnou exekuce na majetek i bez platebního příkazu. 1 500 vedených sporů a výsledky těch rozhodnutých, kdy se ukázalo, že stát postupoval neoprávněně asi v 40 % případů, jsou alarmující a jsou svědectvím o zneužívání moci státu.

Z čistě finančního pohledu to může pro stát znamenat prohru až pohromu. Jestliže 35 - 40 % firem vyhraje soud, bude to znamenat současně následné odškodnění za likvidaci firmy - likvidaci o řády vyšší hodnoty, než byla velikost doměřené daně. Nelze naprosto odhadnout, jak těch 1500 vedených sporů dopadne, i kdyby ale stát prohrál jen 10% z nich, je to 150 žalob o náhradu škody, které stát projede - to mohou být klidně miliardy. (Srovnejte s celkovými 3 mld vybraných daní přes zajišťovací příkazy).

Smysl zajišťovacích příkazů i jejich rychlost a nemožnost se bránit s odkladným účinkem je legitimní. Daňové podvody s řetězcem bílých koňů jsou rozšířenou praxí: jak ukazuje průměrná výše zajišťovacích příkazů, děje se tak i u poměrně malých částek (malých daňových úniků) v nízkých jednotkách miliónů korun. Peníze putují řetězcem firem (tedy "pseudo-firem", prázdných schránek) rychlostí bankovních převodů a jinak než do řetězce s okamžitým efektem sáhnout, rozseknout jej není možné tomuto jevu zabránit. Pokud lze z výše uvedených čísel dovodit, že v uplynulých letech byly 3 000 - 4 000 firem skutečně bílými koni a prázdnými schránkami v řetězcích finančních převodů, jedná se opravdu o rozšířený a častý případ ekonomické kriminality.

Rovněž lze rozumět tomu, proč Finanční správa jedná i "při pouhém podezření": protože tato instituce samozřejmě nevidí detailně firmám pod ruce (to by ještě chybělo!) a protože "akce karusel" se děje velmi rychle, během pár dní, podrobné zkoumání, zda skutečně došlo k daňovému podvodu, zabere měsíce, a to už je s křížkem po funuse - peníze pryč, firmy pryč.

Domnívám se, že dělicí čára musí vést tudy: mezi firmou a pseudo-firmou. Pokud společnost existuje jen na papíře, nevykonává žádnou činnost a má pouze účet, přes který se rekordním tempem posouvají peníze, zajišťovací příkaz nelikviduje podnikání, protože zde k podnikání, alespoň jak já jej chápu, nedochází.

Pokud ale společnost existuje i ve skutečnosti - což není problém pro stát si ověřit, věrohodně zjistit - tedy má nějakou výrobu, produkci, obchoduje, má zaměstnance, "fyzickou podobu", provozovnu, neměl by se zajišťovací příkaz používat vůbec, neboť je pro firmu devastační až likvidační. Namísto toho existuje institut nucené správy, který pouze do firmy dosadí osobu z finančáku, která převezme veškeré pravomoci a dosáhne toho, co je ostatně cílem zajišťovacího příkazu: zabránit, aby z firmy, která je podezřelá z krácení daní, zmizela veškerá aktiva včetně majetku. Firma pokračuje v činnosti, lidé nepřijdou o práci, může provádět běžné platby i nákupy související s podnikáním. I nucená správa samozřejmě firmu poškodí, ale nepopraví ji.

Stát nesmí likvidovat fungující firmy na základě "podezření", právě tak jako není možné popravovat podezřelé lidi a pak teprve zjišťovat, zda byli vinní nebo ne. I kdyby mělo dojít k jedné jediné popravě "nevinné" firmy, je to o jednu víc, než je v právním státě přijatelné. Jakkoli je boj s podvodníky obtížný, přijmout přístup "když se kácí les, létají třísky" naprosto nepřijatelný.

0
Vytisknout
7851

Diskuse

Obsah vydání | 26. 9. 2017