Jak se orientovat v mlze

5. 7. 2012 / Ema Čulík

Kdybych provozovala klub filmového umění, dala bych do programu na jeden večer dva filmy, snímek Jeana Renoira This Land is Mine a Sergeje Loznicy V mlze. Oba filmy vyprávějí příběh jemných mužů, kteří čelí dilematu, zda kolaborovat, anebo spolupracovat s hnutím odporu. A v obou filmech je ať už udělají jedno, nebo druhé, špatná volba.

This Land is Mine je morální příběh zabalený do komedie a vypráví ho nemotorná postava Albert, bojácný a nezajímavý učitel. Jeho kolega, také učitel, bratr Louise jménem Paul, je členem partyzánského hnutí odporu, rozmísťuje bomby a provádí sabotáž proti nacistickým vlakům. Albert je do toho zatažen, protože má stydlivou národní hrdost a je zamilován do Louise. Překoná své zbabělství, veřejně se vysloví proti okupaci a obětuje se právu okupantů. Film je šarmantním příběhem odvahy a morální hrdosti... i když, samozřejmě, je to válečný film, natočený v USA v roce 1943, takže je velkou měrou propagandistický. Loznicův film je naproti tomu emocionálně sofistikovaný, daleko jemnější a drtivou měrou ho financovalo Německo (!).

Snímek V mlze vypráví příběh muže jméne Šuščeňa, který pracuje na železnici do té doby, než se jeho spolupracovníci rozhodnou povstat proti bývalým místním představitelům sovětského režimu, nyní tyransky podporujícím nacistickou okupaci a provedou na železnici sabotáž. Šuščeňa se snaží své kolegy přesvědčit, aby sabotáž nedělali, ale ani je při tom neopustí. Po celou dobu se snaží jednat správně a morálně a skončí to tak, že na něho útočí všechny strany.

Jeho kolegové železničáři provedou sabotáž, zraní tím nevinné lidi a stanou se mučedníky. Nacistická správa je popraví, ale Šuščeňa je z vězení nacisty propuštěn. Nacisté na něj naléhají, aby se stal udavačem. Když to Šuščeňa odmítne, nacistický velitel ho cynicky rozhodne propustit. Správě usoudí, že místní vesničané a partyzáni z toho vyvodí, že byl propuštěn, protože zradil, že bude jeho pověst navždy zničena, takže proti tomu nic nezmůže, a že ho místní lidé brzo usmrtí sami.

Ve filmu je kontrast mezi ideologičtěji zaměřenými "bojovníky", dopad jejichž činů je ničivý, a přemýšlivějícím Šuščeňou, který se za všech okolností snaží chovat lidsky, jenže mu to nepomůže.

Příběh je částečně vyprávěn prostřednictvím retrospektivních návratů zpět dějem. Film skáče časem sem a tam a jak jsou proti sobě postaveny události z různé doby, znejisťuje nás jejich emocionální nevyhnutelnost. Taková je zkreslená podstata příčiny a následku. Jsme svědky sledu událostí a ptáme se, "Jak mohlo tohle vést k tomuto?" Loznica používá svůj charakteristický styl, dlouhé záběry pořízené technikou steadicam, sleduje své postavy, které dlouho procházejí vesnicí či lesem. Jdeme s nimi na jejich dlouhé cestě, cítíme, jak obtížné je procházet lesem a vnímáme čas, prostor a jejich uvažování spolu s nimi.

Převážná část filmu se odehrává v lese, v onom tajuplném prostoru. Jak sledujeme postavy, kamera se točí kolem a je tak obtížné poznat, kde vlastně jsme. Je obtížné pochopit, kde člověk je, odkud přišel a kam směřuje. Hmotně, časově i morálně. A všude kolem je Puškinova ранодушная природа, příroda, která se o osud člověka nezajímá. Země kolem lidí je pořád stejná, ale jak míjí čas, chodí po ní různí nepřátelé.

Obraz kameramana Olega Muty je šťavnatý a strukturovaný. Připomíná staré fotografie, které někdo nechal, aby se zkroutily na dřevěných policích někde na chatě na ruském venkově. Špína v Šuščeňově obličeji a pára, stoupající z brambor jeho ženy, jsou bezprostředně nablízku. Toto je film, který téměř nahmatáte prsty, cítíte krev na vlastních rukou.

Kinematografie vytváří téměř hmotný emocionálnní svět a její pevné oko přináší informace o obou protikladných stránkách problému, takže je to dokonalý nástroj pro líčení příběhů bezpráví, zejména takovýchto morálních dilemat.

Může inspirovat národní hrdost, jako film This Land is Mine, anebo dokáže zformulovat hluboce lidské otázky, které zpochybňují samu naši představu o morálce a osvětlují nám cestu, když jsme ztraceni v mlze.

0
Vytisknout
3598

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2012