Vítejte v Hulvátově

9. 7. 2012 / Václav Dušek

Vzkaz sprostému i prostému nespokojenci: Všechno není blbé a na H, ovšem existují občané, kteří v hlavách nemají ani ono malé H a tváří se přitom filozoficky kulantně. Jejich filosofií je -- urážet, štvát, patlat se v H, vytvářet situace beznaděje, urážet, kupčit s voliči, trávit vztahy... Dost!

Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes, pravil básník zaplaven láskou a něhou k zemi maličké jak ručka batolete, roztomilé, s lidmi krásnými a bohabojnými. Ctěný pane Josefe Václave Sládku, bloudění převeliké zastihlo vaši nepřehlédnutelnou básnickou maličkost - velikost. Svět se mění, přátelé rozmilí, zemička líbezná stala se Hulvátovem k popukání. V tramvaji líbezné mladičké dívky titulují se vesele vole, vole, krávo, krávo; z úst plynou jim zlehka vulgarity podobné těm z drsných náleven, kde intelektuála skoro nepotkáš, zato potencionální ministry a prezidenty určitě; a přitom kdysi nálevna Pohádka, kde napojili jednoho nepřetržitě a profesionálně, skok od Václaváku, byla domovem kumštýřů, stejně jako lehkým dívkám, taxikářům, rváčům, tulákům a pocestným.

Vulgarita nám, potvora, pronikla do vlasti mnohých významných básníků; Vltava šumí, Labe si ji namlouvá; tu otevřete diskusi na internetu a oči vám vypadnou z důlku, co se nedočtete za vzkazy a odkazy od rozčilených občanů, vytočených do obrátek atomové turbíny, i nízkých blbů, co hned každému tykají, v domnění, že tak navazují jakýsi užší kontakt; číst kanáloviny nestojí za promarněný čas.

Nedávno mě ve snu znenadání navštívil pan Jan Werich, zrovna šel od divoké řeky s bolenem zvícím polena a já povídám: Co tomu říkáte, pane Werichu? V očích měl tu svou šibalskou klukovinu a řekl mi: Co mám povídat, mladej pane? Všechno bylo povězeno, vyřčeno, napsáno, vytesáno do kamene -- ale blba se nezbavíte, kapišto? Má tuhý kořínek, jak se někde usadí, nezabere nic, co blba pohne k odchodu... a nejhorší na tom je, že on nemyslí, jen koná -- a my neblbové čučíme, že se rozpíná, štětí, urve posty, prachy, zadělá na známosti -- a lidi jako my mu jsou k smíchu, dělá si z nich blby do foroty... Chtěl jsem se ptát dál, ale pan Werich řekl: Musíte se ptát sami sebe, co hodláte tolerovat blbcům, jak dlouho je necháte kormidlovat potokem v parníku Utkvělá Touha!

Denně se můžete dočíst roztodivné zprávy, zasahující a přesahující dobrý vkus člověka. Čílíme se, obviňujeme bulvár, jaký to škvár a odporná nechutnost, avšak náklady nakladatelům rostou, v bance přibývá prachů, díky nám, přátelé. My dřepíme v metru, ve vlaku, v tramvaji a čteme a hltáme darebnosti o té, která s někým dělala neslušné to a to, to byste nevěřila, paní, a ke všemu s takovým... a tamten zase pro změnu patří k čtyřprocentní menšině a kdákalka má dluhy a jiná si nevidí do huby a žaluje kamarádku o tisíce a do toho rejžáky čistí silikonové madony k dostání za pořádné fáro -- a dědci si libují, jak si naflákali vnuky a vnučky a... a nebulváry ve stopách bulvárů připravují politické komentáře, které musí brát dech, jinak náklad půjde zase dolů a inzerenti pláchnou kamsi do dálav na věčné časy a nikdy jinak...

V Hulvátovu se lidi strašili a straší dál. Je potřeba ohnouty držet v chomoutu demokracie, aby nám nezačali vyskakovat. Takže, kdysi hulváti vykřikovali: kapitalisti okradli národ, zničili hospodářství, -- kam koukneš, všude agent, čenoprdelník, agrárnická krysa! Pryč s tyrany a zrádci země, pryč s prodejným klérem, pryč se všemi, kdo nám stojí v cestě; kdo nejde s námi, jde proti nám -- s dělníky v ruku v ruce prapory revoluce, po celé zemi rozvinem! Dnešní hulváti přikrádají, i nepokrytě kradou, a hlasitě sborově a partajnicky řičí: Vidíte je, ani o píď se nezměnili, rudouši, komundírové! Bacha, aby si nelízli moci, to by mohla skončit plavba přesyceným demokratickým kanálem!

Můžete se dočkat, že hulvátovská masáž zasáhne i vás. Buď připraven! Vždy připraven! Pamatuj, že se slušností začnínáš u sebe sama, takže drby, polopravdy a dojmologie zásadně odmítáš. Přenecháš je povahám nasyceným nenávistí! Obrníš se před útoky blbů, kteří nevynechají jedinou příležitost, aby ti všechno spočítali a dali řádně sežrat. Vypálí jejich jedovaté rakety země vzduch z nevzdělaných i polovzdělaných tlam a budou čekat na zásah -- a ty byť zasažen musíš předstírat, že jejich střely tě minuly, byť o vlas. Blba se to beztak netkne, chápeš? Blb je odolný, sebevědomý, vycvičený v táboře Hnus.

Pronásledování občanů a víra ve slabou lidskou paměť, toť vše, co blbec potřebuje ke zkaženému krevnímu oběhu. A uvědom si, drahá bytosti, že i blb chodil do školy, sice marně, avšak chodil. Nedělejme si na vteřinu iluze, že učitel nemůže patřit k rodu, o kterém vedeme řeč. Může. Nejhorší je učitel, který je ve skutečnosti podučitel. Chtělo by se povědět: Jan Amos vás vidí, holenci! Učení není šichta ve fabrice u pasu, paní učitelko! Pozor!

Přesvědčení, že blba musí vychovat především rodina je směšné. Blb blba vychová zase pouze k blbství a hulvátství. Začarovaný kruh u nás v Hulvátově potřebuje rozetnout za finanční pomoci EU. Jenže... známe politiky hulváty, namyšlené kašpary, nedoučené vykuky; a na úřadech vysedávají blbové, vedle poctivých úředníků, totální arogantní mameluci, z rodu Blbouna Nejapného, který prý vyhynul, jak tvrdí vědci... ovšem mýlí se hluboce, mutující tvor u nás vykazuje nárůst k neuvěření. Už nebudeme vyvážet jen ohrožené koně Převalského do stepí v Mongolsku -- Blboun Nejapný bude artiklem výhodným k dodání v jakémkoli množství. Zaplavíme svět naši stvůrou.

Znám otrávenou studánku, kde není žádný les, kapradí či vřes; laně tam už pít nechodí... z obory mají daleko.

Hulvátov v Evropě prosperuje.

Nashledanou v Čechách...

0
Vytisknout
10310

Diskuse

Obsah vydání | 12. 7. 2012