Sedláčkovo video z dovolené

6. 7. 2012 / Jan Čulík

Dalším scénáristicky neuvěřitelně slabým českým filmem byl v Karlových Varech snímek Roberta Sedláčka Rodina je základ státu. Kdyby s takovýmto scénářem přišel autor k nějakému mezinárodnímu producentovi, ten by mu okamžitě ukázal dveře. Už chápu, proč si jeden český producent při diskusi tento týden stěžoval, že západní distributoři neberou českou kinematografii vůbec vážně, že ji považují údajně za svého druhu amatérské filmy. Určitě ze scénáristického hlediska to většinou amatérské filmy jsou. V Česku, zdá se, dostane státní dotace na výrobu filmu v podstatě každá pitomost. Filmoví "teoretikové" to obhajují "řečmi", pseudovědeckým metajazykem.

Rodina je základ státu je další z nesčetných nedávných českých filmů, které nemají v podstatě příběh. Žádná analýza, nic objevného, jen nevyslovená hrdinova úzkost před zatčením. Je to trochu málo.

No, posuďte sami: Asi osmatřicetiletý bankovní úředník Libor přijde o zaměstnání, protože spolu s pěti svými šéfy, kteří už byli zatčeni, je podezříván z defraudace několika miliard. Libor odejde domů, opije se a druhý den ráno naloží manželku a děti do automobilu a jede s nimi na výlet, jednou přespí ve stanu, pak bydlí v hotelu na Velehradě a u kamarádů ve Strážnici. Utíká před policií a "chce ještě pár dní být s rodinou". S manželkou o tom, co ho čeká (zatčení) v podstatě nehovoří, při návštěvě u přátel ve Strážnici, které neviděli dvanáct let, proběhne pár relativně banálních dialogů o tom, do jaké míry jsou už manželské vztahy obou dvojic okoralé a nakolik, když je vám kolem osmatřiceti, máte pocit, že jste kariérně i svým životem v pasti. Tohle přece před čtyřiceti lety natočil daleko lépe Ivan Passer v Intimním osvětlení. Asi po třech dnech výletu (cestu rodiny sleduje Sedláčkovou home video) Libora dostihnou policisté a je zatčen.

No šli byste na něco takového do kina?

0
Vytisknout
5010

Diskuse

Obsah vydání | 10. 7. 2012