Slepá skvrna v ohrožení

2. 12. 2013 / Marie Fareh

Nedávno zavládla internetem panika ohledně osudu zahrádkářů kvůli chystanému evropskému nařízení. Cílem alarmujících zpráv bylo podepsání evropské petice. Ohlas byl vskutku nevídaný: během několika týdnů stoupl počet podpisů na více než 23 000. Do diskuze se tedy vložili i ti, kteří mají ono nařízení na pracovním stole. Europoslanec Pavel Poc z Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin ENVI svou argumentaci postavil na tvrzení, že zahrádkáři nejsou v ohrožení a zachování biodiverzity je v návrhu klíčové. Že se nařízení přesto může dotýkat i zahrádkářů, vysvětluje ve své reakci Marek Kvapil, který téma podrobněji zpracoval na svých stránkách. Nakonec sám pan poslanec, po hlubším prostudování návrhu, na schůzi svého výboru tento týden doporučil jeho vrácení Komisi.

Návrh kritizují i další europoslanci, stejně jako desítky neziskových organizací v Evropě, které se zabývají přechováváním původních, často neregistrovaných odrůd a byly by nařízením přímo ohroženy. Jejich zástupci zformulovali připomínky k návrhu a otevřené dopisy europoslancům, které podpořily statisíce občanů. Tento týden také zveřejnili společnou deklaraci, k níž se připojil např. český Gengel nebo Pro-Bio Liga. Do 4. prosince mají občané možnost adresovat europoslancům své připomínky k návrhu (viz níže).

V čem je problém?

Nařízení má nahradit dosavadních 12 směrnic týkajících se uvádění rostlinného rozmnožovacího materiálu na trh. EU chce vytvořit jeden společný registr všech odrůd na svém území. Povinnost registrovat odrůdu před její komercializací platí už dnes, s tím rozdílem, že zapsání do nového registru bude nejspíše náročnější a dražší a za vedení v seznamu bude třeba každoročně platit. Už dnes se na hranici zákona ocitají organizace přechovávájící původní odrůdy, pro které je velmi obtížné až nemožné registraci získat, protože nesplňují kritéria na standartní osivo.

Úlitba biodiverzitě

Pro tyto nepřizpůsobivé byla na poslední chvíli (a pravděpodobně na nátlak veřejnosti a neziskových organizací) vytvořena kategorie "menšinový trh" (niche market), zásadní argument k ujišťování, že zahrádkáři a další menší aktéři na trhu jsou tak naprosto v bezpečí. Podle neziskových organizací je tato kategorie nedostatečná a časem skoro nebude, kdo by odrůdy pro ně udržoval a rozvíjel -- výjimka z registrace je zatím navržena jen pro podniky do 10 zaměstnanců s ročním obratem max 2 miliony euro, těm ostatním se nevyplatí do šlechtění odrůd pro zahrádkáře investovat. Navíc výbory AGRI a ENVI, pověřeny analýzou návrhu, zveřejnily nedávno své stanovisko, které tvrdě vydobytou a vcelku omezenou výjimku doporučují ještě více otesat. Ve jménu ochrany spotřebitele, transparentnosti a rovného hřište pro malé firmy -- tedy aby výjimky nemohl nikdo zneužít ke snadnému výdělku. Dlužno podotknout, že článek 23 navrhuje, aby si za určitých podmínek (jako vlastní laboratoř, odborná způsobilost, apod.) testování a registraci mohly firmy provádět samy. Tvrdě férově.

Menšinové včera a dnes

A potřebujeme vůbec nějaké staré odrůdy? Proč nenechat věcem volný průběh? Po staletí si zemědělci každý rok uchovávali nejlepší semena z úrody na příští setbu. Díky jejich úsili jsme dostali do vínku bohatý genofond jako společné dědictvíy. Jenomže co je všech, není ničí a co není ničí, to se nedá prodat. Na cestě kudy z toho ven posloužila práva duševního vlastnictví. Takže si pěstitelé nově vykříženou odrůdu nechají zaregistrovat a tím ochrání svou investici před konkurencí. Registrovaná semena dnes pokrývají většinu trhu. Zpravidla si je zemědělci u osivářů každoročně kupují, protože samozásobení je časově náročné a ne vždy úspěšné. Navíc hybridní semena typu F1 nemají v dalších generacích stejné (čili tak dobré) vlastnosti, takže pokud vůbec vzejdou, není v podstatě o co stát. K patentovaným geneticky modifikovaným semenům, k jejichž každoročnímu nákupu se zemědělci upíšou vstupní smlouvou, tak už byl vlastně jen krůček.

Když ptáčka lapají

Nezasvěceného laika by možná napadla nevinná otázka: proč se tedy zemědělci nechají takhle držet pod krkem? Odpovědí je kouzelné slůvko: konkurenceschopnost. Jak dobře ukazuje například dokument Semena svobody, jsou zemědělci po celém světě tlačeni k přechodu na hybridní osivo s většími výnosy. I kvůli tomu klesla během posledních 100 let biologická rozmanitost odhadem o 75 procent. Generacemi uchovávané dědictví nám tak nenávratně proklouzává mezi prsty, navíc v době rostoucích klimatických změn a výkyvů, vůči kterým je standardizované osivo méně odolné. Potravinová závislost obyvatel planety se zvyšuje. Půda je vyčerpaná neohleduplným obhospodařováním. Světový osivářský trh je monopolizován hrstkou nadnárodních společností, které často produkují vedle osiva i umělá hnojiva a pesticidy -- stávají se tak obchodníky zázračných formulí vše v jednom (ZDE).

Kdo bude převozníkem

A tak se z původních odrůd stala okrajová záležitost. Současná i připravovaná legislativa neukazuje ambice tento proces nějak zvrátit, jakoby staré odrůdy byly zakonzervované muzejní exponáty, které mají i nadále zůstat vzácné. Máme více pochopení pro 20 let práce šlechtitele než stovky generací, které křížily a přechovávaly původní odrůdy a zajistily nám přežití. Zodpovědný a náročný úkol zachránit, co se dá, zbývá na nadšence a malé organizace, kterým nový návrh háže pod nohy další klacky. Možná bychom se měli na celou věc dívat z druhé strany. Mělo by být opravdu cílem držet původní odrůdy pod menšinovou pokličkou a vytlačovat je ze zorného pole? Neměly by se spíše stát základem udržitelného zemědělství, když to konvenční míří na slepou kolej? Měla by být semena jako zdroj obživy vlastněna a monopolizována? Klíčem k přežití je přizpůsobivost a rozmanitost. Myslím, že vsadit na jednu kartu je zkrátka riskantní. Nevidím jediný důvod, proč by pod záminkou ochrany spotřebitele a transparentnosti měla být ohrožena potravinová soběstačnost budoucích generací. Otevřený dopis europoslancům s návrhy úprav

Další informace o kampani

0
Vytisknout
3735

Diskuse

Obsah vydání | 5. 12. 2013