Nejsme jako oni! Aneb: Kam jsme došli?

7. 11. 2011 / Jiří Baťa

čas čtení 9 minut

Ta první část sloganu, které bylo mottem 17.listopadu 1989, ovládlo snad celé Česko. Bylo to impozantní, slibné, motivující, nadějné a bohužel, mnoha lidmi chápáno jako závazné. Bylo, ale už není. Realita nás o tom dnes a denně přesvědčuje. Snad ani není nutné připomínat ty, kteří stáli na piedestalu nadějí, slibných začátků dnů nové éry společnosti, snad také není nutné připomínat, že zvoněním klíčů tisíců občanů dostali ti nejmenovaní vrchovatě důvěry, kterou tak bezostyšně zradili, lépe řečeno zneužili ke svým cílům.

Pan Andrej Babiš, miliardář, majitel největšího potravinářského subjektu AGROFERT, člověk, zaměstnávající tisíce lidí, byl nejspíše také jedním z těch, kteří se nechali unést efektem VLSR (Velké listopadové sametové revoluce), také uvěřil, že ti noví, (všeho)schopní, odhodlaní a tak svými slovy přesvědčující "vůdcové", v čele s Václavem Havlem, Václavem Klausem, Rumlem, Devátým a řadou jiných, se zasadí o pozitivní změnu ve společnosti, že eliminují nedostatky totalitního režimu a vlády komunistů, zkrátka, že budou vytvářet podmínky pro novou, demokratickou společnost.

Pravda je, že se mu to částečně, nebo dost významně, naplnilo. Ovšem odtud až potud. Přesto, že mu současný režim umožnil podnikat, stát se jedním z největších podnikatelů, člověkem bohatým a dalo by se říci, režimu vděčným, z jeho současných postojů vyplývá, že tomu tak není.

I jemu se totiž začíná delší dobu zajídat politika těch, kteří na Václavském náměstí vykřikovali: Nejsme jako oni! Zjišťuje, že se sice tomuto heslu nezpronevěřili, ba co víc, mírou vrchovatou jej naplnili. Zjišťuje, že nejsou jako oni, ale jsou mnohem, mnohem horší. Koho? No přece těch "zpropadených" a nenáviděných komunistů! Demokracii, kterou si nasadili jako pánský cylindr na hlavu společnosti, si přizpůsobili a podřídili svým "rozměrům a potřebám" a svou vizi o demokracii praktikovali k obrazu svému.

Andrej Babiš došel k poznání, že čeho je moc, toho je příliš a že současná politika není politika, ale jedna velká lumpárna. Ačkoliv by jen málokdo čekal, že to bude zrovna pan Babiš, který se touto realitou "nakrkne" natolik, že bude veřejně kritizovat současné, stejně jako nedávné poměry.

Snad proto, že on svou podnikatelskou politiku se snaží dělat poctivě. Což není zrovna vlastnost dnešních politiků a vlády. Není tedy divu (upřímně řečeno ne zcela), že jeho míra trpělivosti a snášenlivosti s poměry ve společnosti přetekla a rozhodl se tomu postavit. Zprvu jen kritikou, dnes už VÝZVOU ANO 2011, což pro méně s tímto obeznámené znamená AKCE NESPOKOJENÝCH OBČANŮ 2011.

Za pozornost stojí, že A. Babiš se nestaví do role vůdce rebelů, případně nespokojených jemu odpovídající vrstvě občanů, ale zcela otevřeně se staví za zájmy všech nespokojených občanů naší společnosti, včetně podnikatelů. To mu budiž ke cti.

"Nejsme jako oni, nebudeme se bát a nebudeme lhát!", připomíná ve VÝZVĚ ANO 2011 A. Babiš skandované hesla při listopadové revoluci. Dále konstatuje: "V roce 1989 nemělo Československo žádné dluhy, naopak nám tzv. bratrské země dlužily desítky milionů dolarů a náš stát měl obrovský majetek. Současný stav je takový, že stát má dluh 1 500 miliard (jeden a půl bilionu) korun! Náš původní majetek se výrazně zmenšil a i nadále je systematicky rozkrádán. Každý normální podnikatel by s takovou bilancí zkrachoval. Kolik z těch miliard přitom skončilo v soukromých kapsách korupčníků?

A jsme u tzv. jádra pudla -- korupce. Ta nás doprovází od počátku devadesátých let jako neblahý pozůstatek z dob totality, kdy se také podplácelo, jen se tomu neříkalo korupce, ale úplatkářství. S tím rozdílem, že se sice uplácelo, ale tu balíčkem kávy, tu balíčkem čokolády, bonboniérou či lahvičkou nějaké té domácí pálenky (jen zcela výjimečně z obecného pohledu šlo o nějaké peněžní částky), což je ve srovnání s tvrdou korupční realitou úplné nic. Dnes by vám za bonboniéru ani neřekli, kolik je hodin, nebo kde má firma či úřad svůj WC. Připočteme-li k tomu pojem "tunel" či "tunelování" nabízí se nám, spolu s již zmíněnou korupcí, nosná konstrukce české "demokratické" polistopadové politiky.

Výše zmíněný státní dluh 1,5 bilionu korun je výsledkem činnosti polistopadových demokratických orgánů, řízených ještě "demokratičtějšími" politiky. Zdárně v tom pokračují politici, prezentující vládu a politiku posledních několika let, kteří pouští ekonomickou žilou stále víc a více peněz do svých kapes nebo kapes svých blízkých (kmotrů).

Říká se, že "nevděk světem vládne", ale u nás to, díky korupci, neplatí. Právě naopak, vděk a zavázanost činí divy! Něco za něco, tedy lobbing, já na bráchu, brácha na mně, tedy korupce! To jsou motta politiků, kteří nejen že okrádají státní kasu, ale a nikoliv nevědomky, okrádají občany. Tato skutečnost, stejně jako mnohé jiné, nenechala Andreje Babiše klidným. Těch jiných skutečností, nikoliv méně podstatných, je celá řada, od hádek a podrazů ve vládě až po konstatování prezidenta Klause, že korupce u nás je na stejné úrovni jako ve státech kolem nás, nebo že nevidí rozdíl mezi čistými a špinavými penězi".

Zmíněn byl dluh 1,5 bilionu korun. Jestliže, jak konstatuje Andrej Babiš, bylo Československo v r. 1989 bez dluhů, či dokonce věřitelem dluhů za desítek milionů dolarů, jestliže vezme v úvahu, že byl zprivatizován majetek za stovky miliard není od věci si položit otázku: kde jsou ty peníze?

Aby nebylo třeba dělat ze sebe hlupáky je třeba otevřeně říci, že je to všeobecně známo, byť se nám někteří politici (Kalousek a spol.) snaží namluvit, že "jsme je (my občané) prožrali"! Jenže věci se mají poněkud jinak!

Situace dnešních dnů není růžová, kromě nože na krku Řeků nám hrozí stejný osud. Politika se točí jak kolem zmíněného Řecka, (dnes už i kolem Itálie), Evropské unie a eurozóny, kolem evropských bankovních sektorů a celkového dopadu na EU, ale rovněž kolem vnitřní ekonomické krize ČR, do které nás přivedla dnešní koaliční vláda "rozpočtové" (ne)odpovědnosti. Jinými slovy, řeší se dnešek, zítřek, dny a případně roky blízké a budoucí. Jistě, nic jiného nám, resp. politikům, nezbývá. Jenže těmito tématy se vláda a politici vzdalují trestuhodné (ne)odpovědnosti za existenci zmíněného dluhu ve srovnání se skutečnostmi z r. 1989, kdy byl stát zcela evidentně v pozitivní ekonomické bilanci.

Kam jsme došli, ptá se A. Babiš nebo také, kam jsme to, lépe řečeno oni, dopracovali? Realita je děsná a pokud se nic nezmění, bude ještě horší. Proto také A. Babiš apeluje na občany: Pojďme s tím něco udělat! Udělat pořádek v politice, která jde proti občanům, proti prosperitě státu. Ale také udělat přítrž arogantnímu, drzému a bezprecedentnímu pohrdání důvěrou občanů, obohacování se a v neposlední řadě nastolit spravedlnost a to až tak, aby za své hříchy bylo poslání do pekel všichni, kteří nás a stát dostali tam, kde jsme. Se všemi důsledky, kterými mohou být v rámci opravdové demokracie spravedlivě postiženi, tzn. potrestáni. Protože prošustrovat za dvacet let jeden a půl bilionu korun, to se nedá přejít mávnutím ruky, to chce popohnat k zodpovědnosti ty, kteří s těmito penězi "hospodařili! Jen s jednou výjimkou: pokud by se měly soudit jejich hříchy, neodvolávat se na to již profláknuté: "Nejsme jako oni!" Buďme sami sebou, buďme spravedlivými a čestnými a měřme úměrně každému podle "jeho zásluh", jimiž se "zasloužili o tento stát a jeho občany!"

Jakkoliv může aktivita pana A. Babiše vyvolávat jistou dávku nedůvěry, považuji jeho úmysly za poctivé a čestné, ale hlavně opodstatněné a neodkladné. Po všech dosavadních zkušenostech je jeho veřejná aktivita jediným možným způsobem, jak se domoci změn, jak "s tím něco udělat"! Budeme-li důslední, poctiví a stateční, máme jen dvě možnosti: buďto se to podaří a bude lépe, nebo se to nepodaří a bude ještě hůře. Ale vědomí, že to horší jsme si zavinili sami, aniž jsme pro to něco udělali, by mne nemohlo nechat klidným. Když ne kvůli sobě samému, tak vůči svým dětem, vnukům, vůči budoucnosti této republiky. Tolik za svou osobu.

0
Vytisknout
12225

Diskuse

Obsah vydání | 9. 11. 2011