Putinův tající ledovec moci: Důsledky Wagnerovy vzpoury
11. 7. 2023 / Vitalij Portnikov
čas čtení
6 minut
Vysvětlující článek o konkurenčních silách, které dnes působí v Putinově Rusku
Historické
soupeření v Rusku mezi aktivisty komunistické strany, armádou a tajnou
policií bylo v posledních dvou desetiletích do značné míry pod Putinovou
kontrolou. Wagnerova vzpoura však ukazuje obrovské trhliny, které se v
jeho velitelské struktuře vytvářejí, a jak se tyto síly projeví, není
zdaleka jisté, píše Vitalij Portnikov na serveru VIsegrad Insight.
Vzpoura skupiny Wagner navíc odhalila stínové dohody mezi ruským velením i vznikající konkurenci mezi skupinami, které se ucházejí o moc. Otázkou zůstává, zda tyto konflikty nepovedou k rozpadu samotného státu.
Hlavním prvkem Putinova státu, dalo by se říci jeho základní strukturou, je Federální bezpečnostní služba (FSB).
FSB, stejně jako KGB, soupeřila o moc v době Sovětského svazu, tehdy v rámci samotného aparátu komunistické strany a ministerstva vnitra.
Ambice vedení ministerstva vnitra v pozdních sovětských letech byly nakonec pohřbeny, když se bývalý šéf KGB Jurij Andropov stal generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS) a ministr vnitra SSSR Nikolaj Šolokov krátce poté spáchal sebevraždu.
Samotný stranický aparát se pak zhroutil v srpnu 1991, kdy ruský prezident Boris Jelcin po neúspěšném pokusu o státní převrat, při němž byl na dva dny dočasně zadržen Michail Gorbačov, zakázal KSSS. Právě tento neúspěšný puč vedl přímo k rozpadu SSSR o pouhé čtyři měsíce později.
Nejenže KSSS náhle ztratila moc, ale do ústraní se museli stáhnout i "čekisté" - za sovětských dob vládnoucí spolek tajné policie složený z příslušníků KGB a FSB.
Oligarchizace státu a války v Čečensku nakonec vliv čekistů obnovily a od té doby se stali nepostradatelnou silou.
Vladimir Putin po svém zvolení ruským prezidentem na brífinku FSB prohlásil, že je "v delegaci" v sídle hlavy státu. Zmíněnou skupinou byli Putin, jeho nejbližší spolupracovník Nikolaj Patrušev - tajemník Rady bezpečnosti Ruska, který byl v té době ředitelem FSB - a současný šéf FSB Alexandr Bortnikov; společně tvořili specifický mocenský triumvirát.
Důležitější je, že v hlubinách FSB dozrála myšlenka "nápravy chyby z roku 1991" - zjednodušeně řečeno, plánem je likvidace suverenity Ukrajiny a dalších bývalých sovětských republik a rozchod se Západem.
Válka s Ukrajinou výrazně posílila roli ruského ministerstva obrany.
V rámci sovětských a ruských struktur však armáda vždy hrála podpůrnou roli a ambice jejích vysokých důstojníků byly nemilosrdně potlačovány.
Stalin těsně před druhou světovou válkou popravil populárního maršála Michaila Tuchačevského a Chruščov poslal vrchního velitele této války - maršála Georgije Žukova - do výslužby.
Když Putin zahájil přípravy na invazi na Ukrajinu, jmenoval do čela ministerstva obrany bývalého ministra pro mimořádné situace, armádního generála Sergeje Šojgu, který je od roku 1999 jeho politickým spojencem.
Těmito kroky se čekistům podařilo podřídit si generály, kteří byli až do rozpadu Sovětského svazu vždy věrnými služebníky stranických aktivistů. Přesto v rámci ministerstva obrany stále existovala struktura, která hrála nezávislou roli a konkurovala jak čekistům, tak armádě.
Touto strukturou bylo Hlavní zpravodajské řízení generálního štábu (GRU), pod jehož "krytím" vznikla soukromá vojenská ofenzíva skupiny "Wagner".
GRU s vlastní agenturní sítí a jednotkami pro speciální operace konkurovala KGB a armádě již od sovětských dob. Není žádným tajemstvím, že mnozí její představitelé, na rozdíl od pracovníků FSB, byli proti útoku na Ukrajinu a domnívali se, že existuje dobrá šance zvýšit ruský vliv politickými metodami.
Názory těchto lidí vyjádřil Prigožin ve svém projevu před svým "pochodem za spravedlnost".
Zbývá tedy pochopit, jak se role GRU po vzpouře změnila - a to bude záviset na tom, do jaké míry budou Wagnerovy struktury v Africe a Sýrii postaveny mimo zákon jako sítě GRU, nebo zda se dostanou pod kontrolu FSB a na ni napojené Služby zahraniční rozvědky.
Dalším důležitým okruhem vlivu jsou Putinovi blízcí známí, přátelé z jeho dětství a mládí v KGB.
Tento okruh bývá pojmenován podle týmu, v němž figuruje Putin - Ozero. Mnozí z Putinových přátel jsou velmi vlivní a získali možnost se nesmírně obohatit - například bratři Kovalčukové. Nehrají však roli v ruské ekonomice, která je vyhrazena státním podnikům a oligarchům z dob Putinova předchůdce Borise Jelcina.
Putin se totiž ujal moci se zárukou, že Jelcinova rodina a s ní spojení oligarchové, jako například Roman Abramovič a Michail Friedman, si zachovají vlastnictví svých podílů. Tito lidé se však prakticky vzdali vlivu na politické procesy v Rusku a zajímá je pouze jediné - zachování jejich majetku.
Všechny ostatní skupiny elit jsou podřízeny čekistické divizi a jsou pod jejich naprostou kontrolou.
V případě krize se však mohou tyto skupiny objevit a hrát nezávislou roli, což je staví dokonce nad regionální elity - osoby se silnými vazbami na členy politického a podnikatelského establishmentu, které mají obrovský vliv a postavení a zároveň si udržují soukromé bezpečnostní složky.
Stará rivalita získává na síle
Prigožinova vzpoura sice ukázala, že regionální elity zatím nespěchají s demonstrací své síly a vyčkávají, jak se události vyvinou, ale zároveň zdůraznila, že čekistická kontrola státu je intenzivně zpochybňována.
Kombinace slábnoucí ruské ekonomiky, rostoucích vojenských ztrát na Ukrajině a rostoucí nespokojenosti společnosti by měla být pro Putina znepokojivým signálem, ale Wagnerova vzpoura by měla být zatím signálem nejznepokojivějším.
Agrese ruského prezidenta vůči Ukrajině rozmrazila procesy skryté pod ledovcem jeho absolutní moci a čekistického postavení. A nikdo neví, jaké důsledky toto nečekané, byť postupné rozmrazování může mít.
Prigožinova vzpoura sice ukázala, že regionální elity zatím nespěchají s demonstrací své síly a vyčkávají, jak se události vyvinou, ale zároveň zdůraznila, že čekistická kontrola státu je intenzivně zpochybňována.
Kombinace slábnoucí ruské ekonomiky, rostoucích vojenských ztrát na Ukrajině a rostoucí nespokojenosti společnosti by měla být pro Putina znepokojivým signálem, ale Wagnerova vzpoura by měla být zatím signálem nejznepokojivějším.
Agrese ruského prezidenta vůči Ukrajině rozmrazila procesy skryté pod ledovcem jeho absolutní moci a čekistického postavení. A nikdo neví, jaké důsledky toto nečekané, byť postupné rozmrazování může mít.
5263
Diskuse