Americké vojenské možnosti v Íránu

18. 9. 2019

Spojené státy jsou ve složitém postavení. Útoky USA přímo neovlivňují, až na nárůst cen ropy, což ve skutečnosti pomáhá americkému průmyslu. Existuje nutkání nechat tyto útoky jen tak projít. Ale Spojené státy vytvořily protiíránskou alianci, v níž je Saúdská Arábie klíčovým (i když slabým) hráčem. Saudská Arábie je pod vnitřním tlakem členů královské rodiny, kteří oponují korunnímu princi Muhammadu bin Salmánovi a nízké ceny ropy podkopaly politickou soudržnost království. Neudělat nic znamená zpochybnit koalici sponzorovanou USA. Saúdská Arábie je v sunnitskoarabském světě důležitým hráčem - a tento svět představuje hlavní hrozbu íránské expanzi. Nereagování na íránský útok na klíčové íránské zařízení může Íránu pomoci zvýšit svou moc v regionu. Během prezidentství Donalda Trumpa mají Spojené státy sklon vyhýbat se zahajování vojenské akce a místo toho uplatňovaly ekonomický tlak. Trump manévroval tak, aby minimalizoval a zastavil vojenská angažmá. Vojenská akce proti Íránu by tedy ohrozila alianční strukturu a šla by proti americké strategii.

Alternativní možností by bylo zavést nové sankce, ale to by znamenalo dva problémy. Za prvé, sankce nemají psychologický dopad vojenské akce. Logika situace vyžaduje psychologický dopad na Írán i na sunnitský svět. A za druhé, USA již na íránskou ekonomiku uvalily bolestivé sankce. Jakékoliv další sankce by měly omezený efekt a nedostatečnou váhu.

Existuje jedna vojenská možnost, která by přinesla vážný ekonomický šok, ale také by omezila americkou zranitelnost: Uvalení blokády na íránské přístavy, spolu se selektivním uzavřením Hormuzského průlivu. Tato strategie má tři slabiny. Za prvé, musela by být nasazena velká námořní síla několika bojových uskupení letadlových lodí po potenciálně neomezenou dobu. Za druhé, flotila by se mohla stát terčem útoku íránských střel a i když budeme předpokládat, že americká plavidla mají účinnou protiraketovou obranu, jakýkoliv omyl by mohl USA stát významné plavidlo. Aby se tomu zabránilo, bylo by třeba leteckých protiraketových útoků a obranných opatření, což by vytvořilo druhou potenciálně nákladnou dimenzi operace. A nakonec taková blokáda je z definice bez konečného bodu. Pokud se Írán nepoddá tlaku, blokáda by pokračovala bez ukončení, protože její ukončení bez úspěšného výsledku by bylo považováno za porážku.

Další možnou reakcí by bylo provést údery na íránské cíle. Nejpřiměřenějším cílem by byly továrny vyrábějící loitering munitions a střely s plochou dráhou letu, spolu se skladišti a tak dále. Zde se problémem stávají přesné zpravodajské informace. USA nepochybně takové věci katalogizovaly, ale jednat na základě nedostatečných informací by mohlo znamenat íránský úder na americké jednotky nebo jiný citlivý cíl pod neformální americkou ochranou. To by problém íránských útoků na saúdskou rafinérii jen zhoršilo.

Plné nasazení amerických ozbrojených sil může obsadit íránskou armádu a obsadit terén, ale boj proti nepřátelským milicím by znamenalo nekonečný konflikt se ztrátami, které si nelze dovolit. Írán je velká a drsná země obývaná 82 miliony lidí, více jak dvakrát větší než Irák nebo Afghánistán. A myšlenka, že američtí vojáci by byli vítáni jako osvoboditelé je pouhou fantazií.

Kromě leteckého útoku určeného nikoliv k dosažení významného cíle, ale spíše k uchování saúdské důvěry v USA, nejsou možnosti přímého útoku slibné. Ale existuje ještě jiný způsob, jak o problému uvažovat. Spojené státy znepokojuje šířící se politický vliv Íránu. Ale to vytváří potenciální cíle s vysokou hodnotou pro Írán - a zasáhnout tyto cíle by bylo méně riskantní než útočit na Írán samotný. Írán má vlastní nebo proxy jednotky v Iráku, Sýrii, Libanonu a Jemenu. Investoval spoustu času, zdrojů a rizika do vytvoření těchto sil, které nyní drží území v těchto zemích. - To však je jen teoretické cvičení; reagovat na íránské útoky leteckou kampaní proti proxies, to je nepravděpodobné.

Íránci znají dilema, které pro Spojené státy představují. Vsadili na to, že riziko je příliš velké, než aby Spojené státy reagovaly. Avšak problémem je, že si Írán nemůže být jistý stupněm, v němž Američané vidí íránskou expanzi za hrozbu dlouhodobým americkým zájmům v regionu. Takže Íránci se ptají USA: Myslíte, že budete mít štěstí?

Zdá se, že neexistují dobré vojenské možnosti. Neudělat nic může znamenat rozbití protiíránského bloku, na jehož vytvoření USA tvrdě pracovaly. Možnou, ale nikoliv jistou odpovědí na tento problém by byla symbolická odveta. Problém s odvetami nicméně spočívá v tom, že se mohou vymknout z ruky.

Podrobnosti v angličtině: ZDE