Trumpa vytvořila i ideologická nesnášenlivost amerických liberálů a levičáků

27. 3. 2017 / Karel Dolejší


Jiří Pehe v komentáři nazvaném "Proč nacionalismus uspěl v anglosaských zemích" ZDE pro jednou argumentuje "marxisticky". Bytí podle něj určuje vědomí a nacionalismus na evropském kontinentě právě proto - jak sám uvádí, "zatím" - neuspěl způsobem srovnatelným s anglosaskými zeměmi. Kontinentální Evropa má totiž účinný sociální stát vyrovnávající sociální rozdíly.


Nacionalismus letos neuspěl v Rakousku při opakovaných prezidentských volbách, kde můžeme říci, že Peheho argument platí. Naproti tomu neúspěch v parlamentních volbách v Nizozemsku lze sotva připsat místním zbytkům sociálního státu, který je sice stále o něco lepší než řekněme britský, ale nikoliv výrazně. Giniho koeficient vyjadřující nerovnost v distribuci příjmů dosahoval v Británii v roce 2012 hodnoty 0,324, byl tedy lehce nad průměrem EU o rok později (0,309), zatímco Nizozemsko v roce 2013 dosahovalo hodnoty 0,251, což je plně srovnatelné například se Slovenskem (0,26). Pokud jde úspěšnost v rovném rozdělování příjmů, není na tom Slovensko o mnoho hůře než Nizozemsko a mělo by se tedy podle Peheho hypotézy spíše vyznačovat holandskou tolerancí a otevřeností než britským nepřátelstvím k cizincům. Na úspěších nacionalistických subjektů, včetně neonacistických kotlebovců, ovšem vidíme, že skutečnost Peheho předpokladům příliš neodpovídá.

Reálně vzato, neexistuje opravdová "nacionalistická internacionála", kromě projektů podporovaných či přímo iniciovaných Moskvou. Prostředí v každé jednotlivé zemi je jiné, místní extrémisté si pěstují vlastní místní tradice, často desítky let staré. O jejich politickém úspěchu či neúspěchu pak nerozhoduje jediný faktor, jak se snaží tvrdit Pehe, ale složitější souhrn.

Jedním z těch faktorů, který nepochybně výrazně napomohl úspěchu krajní pravice v USA, byl také extrémní nesoulad mezi legalitou a legitimitou.

USA jsou tradičně pyšné na velmi širokou interpretaci svobody slova. V namyšleném přesvědčení, že nacismus a fašismy byly výhradně fenomény kontinentální Evropy a "nám se to nemůže stát", tolerují USA po celé dekády i otevřenou neonacistickou propagandu.

Vedle toho ovšem kulturní války 70. a 80. let navodily situaci, kdy se i umírněný konzervativec stal v akademickém prostředí či v liberálních médiích politicky nepřijatelným. Po chvíli googlování narazíte na studie dokazující, jak málo konzervativců v univerzitním prostředí vůbec přežilo, natož aby se tu těšili z grantů.

To co je legálně perfektně přípustné - zastávání pravicového názoru, i umírněného a demokratického - se vlivem politických komisařů z řad amerických liberálů a levičáků stalo fakticky společensky nepřípustným, protože "slušný člověk přece nemůže zastávat konzervativní názory".

Tak se slušní a demokratičtí konzervativci díky tažení za liberálně-levičáckou kulturní hegemonii ocitli na stejné hanbě s klansmeny a neonacisty. Byli to nejprve sami liberálové a levičáci, kdo přestal dělat rozdíly mezi konzervativcem a ultrapravičákem.

Není divu, pokud řada Američanů nechápe, proč má být cosi co zákon nezakazuje neustále odmítáno a odsuzováno, zvlášť když se mezi proskribovanými ocitají i solidní a uměřené osobnosti konzervativních názorů. Dlouholetá nesnášenlivost liberálů a levičáků má sama nemalý podíl na tom, že hodnoty vynucované v rámci pokusu o kulturní hegemonii multikulturalismu a politické korektnosti tolik lidí zatratilo a nechce o nich ani slyšet.

Zatímco zákon prakticky nezná extrémisty, jež by zakázal, liberálně-levičácký diskurs univerzit a médií označuje za extrémistu prakticky každého od středu napravo.

Na evropském kontinentě není zvykem zacházet do takových konců. Po zkušenostech 2. světové války je postoj legislativy zemí kontinentální Evropy k extrémismu podstatně méně velkorysý než v USA. A z druhé strany bychom tu těžko našli tak vypjaté vztahy jako na amerických kampusech, z nichž neustále prosakují aféry zahrnující ideologické střety studentů s profesory. Rozdíl mezi legálním a legitimním tu rozhodně nezanikl, ale ani se nestal natolik obrovským a absurdním, aby lidem přestal dávat smysl.

Pokusy zbavit se v současné nestabilní situaci kategorie politického extrémismu ZDE kombinované s absurdním užíváním výrazu "fašismus" ovšem vědomě či nevědomě cílí na poměrně přesnou reprodukci anglosaské absurdity. Odstraněním legální kategorie extrémismu souběžně s hegemonickým nárokem "bojovníků proti fašismu" by vznikla situace, kdy by delegitimizováni byli pravicoví extrémisté - a levicoví se naopak legitimizovali prostřednictvím boje proti nim. Jestliže se tu ale začínají vyskytovat lidé, kteří za "fašisty" už považují Babiše i Kalouska, Trumpa i Clintonovou, antifašistou v uvedeném smyslu může být nakonec výhradně ultralevičák.

Příčin trumpovské katastrofy v USA je více - není jen jedna a nejsou ani jen dvě nebo tři. Barack Obama osm let nic neudělal proti ruským podvratným aktivitám, o nichž byl průběžně informován - včetně budování úzkých kontaktů Kremlu s americkou krajní pravicí. Také to přispělo k Trumpovu volebnímu vítězství.

Snaha pomoci před volbami ČSSD účelově zjednodušenou "marxistickou" argumentací je sotva ospravedlnitelná v situaci, kdy chápat co se doopravdy děje je mnohem obtížnější a důležitější úkol než kdy dříve.

Děkujeme čtenářům, že výraznou měrou přispěli na provoz Britských listů od Trumpova zvolení do začátku roku 2017. Potřebujeme však trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Finanční dar Britským listům je odečitatelný od základu daně. Na požádání dárcům poskytujeme potvrzení pro daňový úřad.

0
Vytisknout
3051

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2017