Demokrat, domakrad

3. 5. 2012 / Bohumír Tichánek

Význam tvrzení je dán jeho empirickou verifikací. (Vídeňský kruh filosofů)

Vývoje diktatur často přivedou společnost ke svobodě, kdežto vývoj svobody bývá nebezpečnější. I tak lze sledovat dějiny posledních staletí. Příkladem bylo několik důležitých států v Evropě a v zámoří dodnes. Dále však nutno hledět si sebe.

Bývá nám omíláno, že žijeme v tom nejlepším ze všech špatných politických uspořádání. Jenže naše demokracie bývá po čtyři roky samomluvou, kdy se vládní politici lidem smějí. Změna nastane až k volbám. To se na lidi politici krátce usmívají. Taková demokracie je poněkud k ničemu. Je ničením, je ničemům - ukázalo se. Až před volbami se politici rozšálí sliby, o kterých se všeobecně ví, že plněny nebudou.

Jak dalece si loni přáli voliči západních demokracií bombardovat Libyi, aliančními letadly, neposoudím.

Protiváhou odešlé diktatury bývala silná oposice. Ne politická, ale občanská. Byli jí dělníci, kteří věděli, že tu jejich práci jim nikdo nevezme. Vždyť dělnická práce bývala předepisována, jako lék, i nespokojeným odtrženým vzdělancům; bez ní obvykle nezůstávali.

Tehdy jsme si říkávali: dřív chodil do prvomájového průvodu ten, kdo se nebál, nyní chodí ten, kdo se bojí. Na téma práce a jeho svátku by se dalo žertovat i dál. Průvod býval často naplněný znechucenými lidmi, kdežto dnes by mohli zaměstnaní lidé chodit průvodem s nadšením.

Tehdejší vrchnost se snažila neměnit to, co by ona nesesaditelná veřejnost odmítala. Například v sedmdesátých letech president Husák upozorňoval, že po roce 1980 bude muset dojít ke zdražení základních potravin. Ovšem pak, pro klid ve společnosti, se to nestalo. Už tehdy naši prognostičtí soudruzi nenašli recept, jak společnosti pomoci. Nadále někteří vesničané krmili své králíky chlebem, který zakoupili právě k tomu.

Dnešní vláda, vybavená zuby nehty, tak silnou nebo obávanou občanskou oposici dosud nemá. Vlčice sledovala, co potřebovala vlčata. Vlk nebude sledovat, co s potřebami jehňat.

Výstižnou definici demokracie předložil velikán Karl Popper, rakouský filosof. Velikánem nebyl kvůli pohledu na demokracii, ale svým vztahem k vědě. Úspěšně vědu přesvědčil, že její závěry bývají chybné. Mimořádnou kvalitou vědy je, když obsažené chyby odstraňuje dalším svým vývojem. Dnes si na tom věda zakládá a jistě vidí i do budoucnosti.

Výstižná pravda zůstává obvykle kdesi před námi. Jak kontrastní to je vůči naukám, které dokonce vycházejí z toho, že jsou po sysifovsku strnulé. Hlavně opakují to svoje.

Popperova demokracie vyžaduje, aby občané, nespokojení se svou vládou, ji mohli odvolat. Takže demokracii nemáme; vždyť vládní přístupy k důležitým problémům společnosti málo dbají občanských názorů a to dlouhodobě. Stát si neurčil návod, který by byl využitelný dnešní nespokojenou většinou občanů - jakým postupem ukončit vládní sestavu. Jak dopadá sněmovní hlasování o důvěře, pokud o ní rozhodne to seskupení, které je s vládou spjato? Vládní sestavu zasadilo a pak podporovalo v jejích chybách i úspěších.

Úspěch? Například přitvrzení kontrolní funkce státních maturit. Loni to bylo 29 % studentů maturitních ročníků, kteří si vysvědčení v řádném termínu neodnesli. Potřeba vzdělání, a nikoliv vzdělávání, je však jiným tématem.

Má společnost nějaké problémy? Vždyť někteří namítají, že žádná společnost ani není. Kdyby zde byli jen jedinci se svými zájmy, pak by ani společenské problémy nebyly. A cizí slovo "sociální" by pak nemělo ani existovat. Načež by setrval stav - jedni na mostě v plechových krabicích, druzí pod mostem v papírových. Jedni v teple, jiní v jíní.

F. L. Čelakovský se vyjádřil k sociálním otázkám. První sloku jeho básně kdysi využil pod svůj knižní obrázek Josef Lada - Je to chůze po tom světě. Závěr buditelova textu:

A krom toho - až své pouti

přejedem a přejdem,

v jedné hospodě na nocleh

pán nepán se sejdem.

Bez peněz do hospody nelez; každý zaplatí. Ven může až po vyrovnání účtu, znovu do světa. A jak velkou opici si pořídil, taková si ho povede.

Podle starých Číňanů se vše odehrává v kruhu. Jenže my hledíme fascinovaně na kyvadlo dějin a přitom vrtíme hlavami jak diváci na tenisovém utkání. Sem - tam; a to značí ne - ne.

Kdežto kruh by značil neustálý pohyb v jednom směru, a pokud bychom, narozdíl od starověku, kroužili směrem nahoru, po spirále stále výš...

Popper se v hrobě otáčí.

0
Vytisknout
2543

Diskuse

Obsah vydání | 3. 5. 2012