Vínečko bílééé, vínečko rudééé... (natož těžké francouzské)!

16. 5. 2011 / Jiří Baťa

Domnívám se, že je to rozumný kalkul, neboť současné vládnutí trojstranné koalice je totéž, jako by vládla menšinová vláda s podporou VV. S tím významným rozdílem, že by menšinová vláda netrpěla neskutečnými, vládu i celou ČR ztrapňujícími extempore ze strany VV. Tuto skutečnost potvrzuje fakt, že Evropská komise snížila odhad růstu pro ČR, čímž de facto zhoršila ekonomickou prognózu Česka v porovnání s ostatními ekonomikami ve střední Evropě. Jakkoliv se tyto skutečnosti mohou zdát irelevantní a se zmíněnými událostmi (s VV) nesouvisející, opak je pravdou. EK jistě neujde, jak "pilná" je naše vláda a jaké má výsledky, z čehož také čerpá poznatky explicitně vyjádřené jejím stanoviskem.

Vláda totiž nevládne, ale plácá se jako kapr na suchu. Místo odpovědné politické a ekonomické činnosti (i když svou "práci" se snaží prodat seč může), se zaobírá žabomyšími válkami, přestřelkami, nařčeními, aférami všeho druhu (převážně korupčními), reformami, to vše bez valných, spíše žádných výsledků -- a vlastní politická a ekonomická práce této vlády je mizerná, neřku-li nulová. To co zplodila za moc nestojí (jestli vůbec za něco).

Obě zbylé strany, tedy ODS i TOP 09, se snaží navenek do afér uvnitř VV nezasahovat a vyjadřují se značně opatrnicky (včetně hradního pána). Co na tom, že např. ministr zahraničí Schwarzenberg přiznává, že je to ostuda, byť na druhé straně nutno i (ne)souhlasit s jeho názorem, že si nemohou vybírat. No, jak se to vezme, mohou i nemohou. Co však mohou, respektive by mohli, by bylo odstavit VV od účasti ve vládě. Prostředků na to mají dostatek, jenže na to nemají dost odvahy. Oni je i za cenu těchto malérů potřebují.

K vlastní nahrávce VV, kterou Vít Bárta přisuzuje K. Kočí, nelze nezmínit, že je to "porada" jako vyšitá. Jakkoliv se V. Bárta snaží události a hlavně výroky zúčastněných zlehčovat údajnou opilostí z těžkého (Vít Bárta: kvalitního, jak jinak) francouzského vína, je to v souladu se známým rčením, že "ve víně je pravda"! Což lze brát jako jisté faktum potud, pokud tomu lze věřit. Pokud by tomu tak bylo a výroky byly vyřčeny pod vlivem onoho francouzského moku, pak to nebyla porada, ale prachobyčejná pijatika. Je běžné, že při takové nekontrolované konzumaci se obsah řečí ne jednou stočí do abstraktna, ještě spíše ve směs různě interpretovaných žvástů, siláckých řečí a vulgarismů.

Pokud bychom podle V. Bárty měli věřit tomu, že to byla stranická "porada", pak nás "potěš pánbůh a zlí pryč"; to se nelze divit, že se v politice dělá to, co se dělá. Ono celé dění této vlády připomíná spíše konání pod vlivem nějakého sebeuspokojujícího opojení, že to co dělají, dělají na výsost dobře, jedině správně a hlavně, že to dělají ve prospěch nás, občanů. S jakými výsledky, viz výše.

Ale na druhé straně také víme, že onen stav "podroušenosti", podle V. Bárty opilosti, je mnohými, kteří slyšeli autentický záznam nahrávky, silně zpochybňován. Jednak proto, že prý jazyk těch, jejichž hlas je zaznamenán, není zas až tak těžký, jak by se z nějaké silné opilosti a z toho plynoucí "duchaplné řeči" vedly. Ať už tak či onak, vše co bylo u Bártů řečeno, má své opodstatnění. A je jedno, zda to bylo řečeno ve stavu plné střízlivosti, či opilosti. Jinými slovy, co na srdci, to na jazyku! Téma, které se na "poradě" probíralo bylo prostě natolik závažné, že se o něm mluvilo (muselo mluvit). To především. Jakým způsobem, víme z nahrávky. To, že pak bylo či mělo být úmyslně nahráváno, aby to bylo proti nim samotným zneužito, není podstatné.

Vlastně je, protože alespoň si lze učinit představu, jakými myšlenkovými pochody a názory se mysl "politických" špiček VV ubírá. Z toho je pak také možné vyvodit, že k reálné, odpovědné, prospěšné a smysluplné politice mají hodně, ale hodně daleko. Nejvíce mne však děsí, že tento způsob myšlení je prezentován coby "věc veřejná". Takovému chápání "veverek" z VV bychom se měli nejen vymezovat, ale chtít oficielní dementi, že to je jen a jen jejich soukromý pohled a názor (opilost, neopilost)! Lze totiž silně pochybovat, že by se s jejich názory občané ztotožňovali. A vůbec, ten název Věci veřejné by se jim měl snad nějakým způsobem odebrat. Zní to sice líbivě a populisticky, ale skutek utek. To s věcmi veřejnými nemá nic společného, tím méně jejich podnikatelsko-politické tendence o podmanění společnosti.