Dezinformace jako extenze mocenského vlivu v našich životech
Přijměme konečně fakt, že společnost se odehrává v mocenském sporu, a pojďme ho kultivovat
10. 1. 2019 / Bohumil Kartous
čas čtení
7 minut
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous
Zdroje informací nikdy není možné považovat za objektivní. Ani sebelepší média se nevyhnou snaze neohrožovat (či přímo podporovat) partikulární zájmy těch, kdo je ovládají či vlastní. V případě komerčních médií se nelze vyhnout tlaku velkých zadavatelů reklamy, kteří nepotřebují zaplácnout plochu reklamou, ale dostat se "nad linku", případně se tam nedostat, jde-li o negativní konotace. Nemohou se vyhnout tomu, aby se do jejich agenda setting promítala ideologická substance těch, kdo informace vytvářejí.
Nemohou se vyhnout dost dobře tomu, že míra ověřování zdrojů, z nichž čerpají, má své limity. Často leží velmi nízko. Nemohou se vyhnout tlaku velkých institucí a korporací (či zpravodajských služeb), které dokáží vyvinout enormní úsilí, majíce k dispozici potřebný aparát. Ať už ve snaze nějakou informaci či narativ prosadit, nebo naopak potlačit zájem médií o určité informace.
Chomsky a Herman popsali vše detailně na fungování masmédií v liberálních demokraciích velmi detailně. To všechno je pravda a to všechno částečně přispívá k vysoké míře nedůvěry v média, a tedy i v samotnou konstrukci skutečnosti, kterou předkládají. Představa, že internet učiní liberální společnosti více "pravdivé" v jejich vnímání skutečnosti, se ukázala být naprosto scestná. Nejhorší na tom je, že čím více jste k této představě přilnuli, tím hůře jste schopni takové dogma opustit.
