Na obranu církevních restitucí

17. 9. 2012 / Jan Potměšil

Rád bych zareagoval na nepřesnosti obsažené v textu Jaroslava Kuby jr. "Majetek církvím nikdy nepatřil".

Obvykle nereaguji na různé texty, které s různými argumenty tvrdí, že tzv. církevní restituce jsou nemorální, jde o krádež, církvi nic nepatřilo, a pokud ano, stejně si nic nezaslouží atd. Motivace autorů většinou nevychází z faktů ani nejde o konstruktivní kritiku způsobu provedení tzv. restitucí, prapůvod jejich nesouhlasu je většinou jen odpor či přímo nenávist vůči církvím jako takovým (zejména té katolické), kdy reprodukují různá klišé komunistického dějepisu, která se bohužel natrvalo usadila v hlavách i těch, kteří se považují za demokraty ctící zásady právního státu (nebo jde o cynickou snahu zalíbit se voličům, zejména mám na mysli ČSSD). Dovozuji to mj. i z toho, že ani jednu z dříve již realizovaných "restitucí" tito kritici nenapadají (až už šlo o fyzické osoby či některé podniky a další subjekty typou Sokola). Vadí hlavně "preláti", z důvodů dá se říci třídních.

Pak Kuba se zde však tváří jako odborník. Úvodem zpochybňuje církevní vlastnictví kličkou o tom, že majetek patřil jednotlivým farnostím apod., nikoliv tedy církvím. Ano, a farnosti budou o majetek žádat a prokazovat jeho vlastnictví. Komu by tedy autor majetek vracel, když ne církvím, potažmo církevním subjektům? Co se charakteru vlastnictví týče, omezení dispozice s majetkem je možné, neznamená to však pozbytí vlastnického práva jako takového. Kdyby církvím či církevním subjektům nikdy nic nepatřilo a bylo by šlo o jakési "nevlastnictví", neapeloval by Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 9/07 na přijetí zákona o restituci církevního majetku a neoznačil by nečinnost Parlamentu v této věci za protiústavní. A kdyby církvím (nebo církevním subjektům) nikdy nic nepatřilo, nemohlo by dojít k situaci, kdy už i Ústavnímu soudu došla trpělivost, a tento by nevydal nález sp. zn. II. ÚS 3120/10, kterým vyhověl církvi ve sporu o vydání lesního pozemku s tím, že dokud téma nebude dořešena na úrovni zákona, mohou církve o vrácení majetku nyní žádat přímo.

Nepřípadné je i srovnávání majetku církví s majetkem územních samosprávných celků. Majetek ÚSC patří právě a pouze jen ÚSC, nejde o jakýsi státní majetek - pokud by chtěl stát do nakládání s obecním či krajským majetkem zasahovat, jednalo by se o flagrantní zásah do ústavně zaručeného práva na samosprávu. Stát nemůže určovat, jak ÚSC s majetkem naloží. Podobně stát neurčoval a nemůže určovat, jak církve naloží s majetkem svým. Byť lze očekávat, že se tak bude dít jako s majetkem stávajícím i doposud již restituovaným - ku prospěchu farností, poskytování sociálních a dalších služeb atd.

Za manipulativní považuji autorovo tvrzení, že názor o tom, že církev nikdy nic nevlastnila, zastávají přední ústavní právníci, např. prof. Pavlíček. Pokud by byl autor přesný, musel by uvést, že je to jen a pouze jmenovaný dr. Pavlíček. Ve svém názoru je však osamocen, většina ústavních právníků zastává názor odlišný. K osobě prof. Pavlíčka je třeba dále podotknout, že se ani v nejmenším nejedná o předního ústavního právníka. Odbornou veřejností je spíše ignorován a jeho komentáře a publikace čtou poprvé a naposled jen ti nejpilnější ze studentů před zkouškou z ústavního práva na pražské právnické fakultě, a to nikoliv pro jejich kvalitu, srozumitelnost, přesvědčivost a informační hodnotu, ale proto že jde o vynucovanou odbornou literaturu.

Nepůjde o pomluvu, pokud i na základě své zkušenosti upozorním, že jmenovaný je proslulý svou neschopností dokončit jedinou srozumitelnou větu, podobně nepoživatelné jsou i jeho produkty písemné a věhlas získal pouze nekritickou adorací prezidenta Beneše a tzv. Benešových dekretů, pročež je vítán zejména na Hradě. Nikoliv ale v odborných kruzích ústavních právníků, kteří na něj pohlížejí spíše s despektem. Což ovšem - jako zde - nebrání odpůrcům církevních restitucí zaštítit se jeho tituly a tvrdit, že jde o respektovaného ústavního právníka. Opravdu nejde.

Se závěrečným tvrzením, že se majetek dává do rukou subjektům, jimž nikdy nepatřil, asi nemá opět cenu polemizovat. V diskuzi, a to i na Britských listech, kde drtivě převažují články z různých pozic restituce zpochybňující, bych však uvítal i naslouchání argumentům druhé strany, jakkoliv zde stát a většina církví bohužel selhává a do diskuze příliš nevstupuje. Upozorňuji tak alespoň na na stránky http:www.cirkevnimajetek.cz, konkrétně např. na text "Církve a stát: desatero mýtů a fakta". Zde lze některá tradovaná klišé konfrontovat s pohledem nenáviděných restituentů, kterým by měl být vrácen komunisty ukradený majetek a kteří by se k lítosti české levice měli stát nezávislými na státu.

Ono možná než hledat zástupné důvody pro zpochybnění restitucí, resp. majetkového vypořádání s církvemi a odluky církve od státu, by bylo poctivější říct, že "fláterníky" zkrátka nemáme rádi a basta. Ušetřili bychom si spoustu pseudoprávních a pseudomorálních diskuzí a bylo by zřejmé, o co jde - petrifikovat výsledek třídního boje a komunistických krádeží z let 48-49, protože zde jsme s komunisty zajedno. Na věčné časy.

0
Vytisknout
3548

Diskuse

Obsah vydání | 19. 9. 2012