Otázka urážlivosti "obvinění" z homosexuality je složitější

6. 6. 2011 / Jan Potměšil

Reaguji na článek "Jaké postavení má vlastně homosexualita ve společnosti? Aneb jak to vidí Nejvyšší soud", který pojednává o tom, jak se soudní moc postavila k zásahu do osobnostních práv herce Lukáše Vaculíka, k němuž došlo tak, že jej časopis Pestrý svět "obvinil" z homosexuality. Článek v podstatě zpochybňuje, zda lze něčím natolik obecně akceptovaným, jako je variantní sexuální orientace, zpochybnit něčí čest, důstojnost apod.

Domnívám se, že článek potřebuje upřesnění, a to hned v podnadpisu. Nejvyšší soud totiž ve svém usnesení ze dne 31.5.2011, sp. zn. 30 Cdo 3863/2010 (viz stránky NS zde) dovolání žalované strany odmítl pro nepřípustnost (resp. z procesních důvodů -- nebyly dány důvody pro odvolání dle § 237 o.s.ř.). Nejvyšší soud se tedy k věcné stránce kauzy nijak nevyjadřoval. Vyjadřoval se pouze Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze.

Městský soud v Praze mj. uvedl: "Ze strany žalované šlo přitom o zásah objektivně způsobilý zasáhnout do osobnostních práv žalobce, protože u veřejnosti byla vzbuzena pochybnost o žalobcově sexuální orientaci, přičemž z článku mělo vyplynout, že žalobce se celoživotně přetvařuje, lže veřejnosti i svému okolí." To je myslím něco odlišného než dehonestace prostým tvrzení o homosexualitě. Byla zpochybněna i mravní integrita žalobce (rozuměj: je lhář, podvodník, klame manželku i nás).

Vrchní soud v Praze pak mj. uvedl: "(Vrchní soud) Vyšel z toho, že při respektování homosexuální orientace, nelze zásadně spojení fyzické osoby s ní považovat za urážlivé. Jiná je však situace ve vztahu k žalobci, který je ženatý, má dítě, vždy na veřejnosti vystupoval v heterosexuální roli a nezavdal příčinu ke spekulacím o jiném sexuálním zaměření. Popírá-li žalobce tvrzení žalované a tato nebyla schopna prokázat kdo je autorem článku, co bylo impulsem pro jeho napsání, kdo byl zdrojem předmětných informací, považuje i odvolací soud, že informace o žalobcově homosexualitě jsou dehonestující, snižující jeho čest, důstojnost a zasahující i do jeho soukromí, resp. do intimní sféry jeho života." To už je myslím určitý posun.

Domnívám se pak, že sexuální orientace stále není pojímána indiferentně (vzpomeňme jen boj chráněnce prezidenta ČR a poradce ministra školství Ladislava Bátory proti "homosexualismu" či přetrvávající oblibu vtipů na téma homosexuality v podřadných televizních estrádách). Tvrzení, že ten či onen je "zakuklený homosexuál" (zde herec Ludvík Vaculík) je pak už kýženou bulvární třaskavinou, která nejen že zvedne náklad brakového periodika, ale opravdu může zasáhnout i do soukromí a osobních vztahů, třeba už jen implikací, že (zde v případě herce Vaculíka) jde o podvodníka, je-li homosexuálem, a přesto tvrdí něco jiného i vlastní manželce.

Na závěr se domnívám, že se soudy (MS a VS v Praze, nikoliv NS, ten to neměl za povinnost) nebyly úplně mimo a že se s otázkou zásahu do osobnostních práv jinak "neškodným" označením vcelku úspěšně pokusily popasovat.

0
Vytisknout
3966

Diskuse

Obsah vydání | 7. 6. 2011