Dnešní Rusko je stejně ideologicky rozpolceno jako před 30 lety

18. 9. 2023

A v důsledku toho je třeba uznat, že překonání této krize nevyhnutelně povede k návratu na Gorbačovovu pozici, očištěnou od váhání a chyb své doby.

Gorbačova lze pochopit pouze ve spojení s Jelcinem. Na rozdíl od všeobecného přesvědčení se Gorbačov stal skutečným revolucionářem, ačkoliv zůstal konzervativcem až do konce svých dnů, zatímco Jelcin hrál kontrarevoluční roli, i když získal slávu jako ničitel starého a tvůrce nového.

Většina lidí si myslí, že skutečná revoluce se odehrála v roce 1991, ale to je špatně. Skutečná revoluce se odehrála v Rusku v roce 1989. Gorbačov ji spustil, ale nedokázal řídit. V letech 1991 a 1993 pak došlo k převratům, jejichž výsledkem bylo založení smíšeného (hybridního) režimu.

Tento režim kombinoval státní autoritářství se svobodnou a poměrně liberální ekonomikou. Na rozdíl od Gorbačova se Jelcin nejen vyšvihl na vrchol kontrarevoluční vlny, ale podařilo se mu předat své místo jako dědictví Vladimiru Putinovi, který v tomto přístupu pokračuje.

Gorbačov a Jelcin v mnoha ohledech ztělesňovali dvě verze ruského nacionalismu. Gorbačov se posunul směrem k "novému nacionalismu", tj. nacionalismu nového věku, který je založen na občanských identitách a všem, co je historicky s ním spojené, včetně lidských práv, ústavnosti a vlády práva.

Jelcin ztělesňuje tradiční nacionalismus postavený na jazyce, náboženství, tradičních hodnotách a krvi. Jeho nacionalismus se jevil jako latentní, zabalený do krásné "modernizační" agendy. Za Jelcinova nástupce však nabyl zcela otevřené podoby.

Zdroj v ruštině: ZDE