Německo a Francie při jednání o Ukrajině zažívají rozčarování z Ruska

1. 12. 2021

Ruská diplomacie testuje své postupy darebáckého státu na západních diplomatických protějšcích a nachytala je. 17. listopadu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jednostranně publikoval důvěrnou komunikaci mezi ním a německým a francouzským protějškem, Heiko Maasem a Jeanem-Yvesem Le Drianem týkající se možného obnovení rozhovorů v "normandském" formátu (Rusko, Německo, Francie, Ukrajina). Tato obnova selhala, protože si Moskva stanovila podmínky v různém stupni nepřijatelné pro jiné účastníky (zcela pro Kyjev, částečně pro Berlín a Paříž), upozorňuje Vladimir Socor.

Jde o druhý nedávný případ, kdy Moskva unilaterálně publikuje tajnou diplomatickou korespondenci s Berlínem a Paříží. V březnu hlavní vyslanec Kremlu pro zamrzlé konflikty Dmitrij Kozak zveřejnil návrhy účastníků "Normandie".

V obou případech se Moskva rozhodla pro neautorizovanou publikaci, aby podtrhla svou přísně konstruktivistickou příchylnost k minským "dohodám", odmítání návrhů na revizi či reinterpretaci těchto dokumentů a (implicitně) základ pro hrozbu, že přinutí Kyjev přistoupit na své podmínky.

Kyjev se od prvního dne snažil odporovat a revidovat fatální minské "dohody". Berlínu a Paříži trvalo dlouho, než se dostaly na své současné stanovisko, kterým je naděje na jakési doladění těchto "dohod". Moskva se těchto dokumentů drží doslovně. Berlín a Paříž přijaly Kozakovy a Lavrovovy urážky potichu. To může indikovat trvající naději na řešení, které by Rusku dalo polovinu koláče namísto celého, který si Moskva přeje.

Takzvané "Lavrovovy Leaks" sestávají z Maasových a Le Drianových společných zpráv pro něj ze 4. a 5. listopadu a Lavrovových zpráv oběma z 29. října a 6. a 17. listopadu. Vše bylo zveřejněno ruským ministerstvem zahraničí 17. listopadu. Prezident Vladimir Putin signalizoval svou podporu pro tuto akci tím, že učinil neobvyklý krok a zúčastnil se následující den jednání vysokých úředníků tohoto ministerstva (kolegia).

Smyslem výměny zpráv byla příprava čtyřstranných jednání ministrů zahraničí v normandském formátu. Zda se ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba zúčastnil této výměny, nebo dovolil německému a francouzskému ministrovi reprezentovat jej, není veřejně známo. Zda byly Maasovy a Le Drianovy návrhy Lavrovovy předloženy po dohodě s Kyjevem není známo, ale zdá se to nepravděpodobné, protože se velmi vzdalují oficiálním postojům Ukrajiny a národním zájmům. Kuleba se snažil o toto setkání ministrů následované normandským summitem na úrovni prezidentů, v souladu s přáními ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Nicméně Moskva stanovila prohibitivní cenu za svůj souhlas s takovým jednáním.

V první zveřejněné zprávě z 29. října Lavrov požadoval, aby dokument z navrhovaného jednání byl odsouhlasen předem a obsahoval společná rusko-německo-francouzská doporučení pro Kyjev a Doněck s Luhanskem jakožto "strany konfliktu". Lavrov předložil vlastní návrh těchto společných doporučení, jmenovitě:

Odpovědnost za implementaci minských "dohod" se týká výlučně Ukrajiny a "de facto existujících mocenských útvarů v určitých oblastech doněckého a luhanského regionu (ORDLO)." Tyto strany se musejí dohodnout v kontaktní skupině na akčním plánu vyřešení konfliktu v souladu s "minskými dohodami, které tvoří jediný základ bez alternativy".

V /rámci akčního plánu musejí Kyjev a Doněck-Luhansk v kontaktní skupině diskutovat "všechny právní aspekty budoucího zvláštního režimu ORDLO... a v nejkratším čase zavést všechny nezbytné legální akty, včetně změn ukrajinské ústavy". V těchto legálních aktech musí být zahrnuta Steinmeierova formule, která snižuje kritéria pro hodnocení kvality místních "voleb" v ORDLO.

Na vojenské úrovni musí Ukrajina plně dodržovat dohodu mezi Kyjevem a ORDLO z 22: července 2020 ohledně "dodatečných opatření k posílení příměří". Ukrajinské ozbrojené síly se musejí vrátit k mechanismu založenému touto dohodou, jmenovitě Společnému výboru pro kontrolu a koordinaci tvořenému ozbrojenými silami Ukrajiny a ORDLO, které budou v přímém kontaktu. Dohoda ustavuje de facto rovnost mezi ukrajinskými ozbrojenými silami a jednotkami ruských proxies, včetně společného rozhodování o porušení příměří, čímž implicitně legitimizuje síly Doněcku a Luhansku. Ukrajina následně dohodu odmítla.

Podrobnosti v angličtině: ZDE