Proč protestuje Rebelie proti vyhynutí
21. 10. 2021
Přepis Rozhovoru Britských listů č. 431.Jan Čulík:Dobrý den, vážení televizní diváci, v dnešním Rozhovoru Britských listů máme pana Martina Vrbu, publicistu, který j...22. 10. 2021
Generální tajemník OSN António
Guterres označil nedávnou zprávu IPCC o klimatické krizi za "červený kód" pro lidstvo.
"Jsme na pokraji propasti," řekl.
Mohlo by se zdát, že tato slova v naší společnosti vyvolají poplach. Ale jako už tolikrát předtím se tak nestalo. Popírání klimatické a ekologické krize je tak hluboké, že si ho už málokdo skutečně všímá. Protože nikdo krizi nebere jako krizi, existenciální varování se dál utápí v neustálém přílivu greenwashingu a každodenním toku zpráv v médiích, soudí Greta Thunberg.
A přesto stále
existuje naděje, jenže
naděje začíná
upřímností.
Protože
věda nelže. Fakta jsou křišťálově jasná, ale my je prostě
odmítáme přijmout. Odmítáme uznat, že si nyní musíme
vybrat mezi záchranou živé planety a záchranou
našeho neudržitelného způsobu života.
Chceme obojí. Požadujeme obojí.
Ale nepopiratelnou pravdou je, že jsme to nechali zajít příliš daleko. A bez
ohledu na to, jak nepříjemná se tato skutečnost může zdát, přesně
to nám desetiletími nečinnosti zvolili naši vůdci. Jejich desetiletí bla, bla, bla…
Věda nelže. Pokud chceme zůstat pod cíli stanovenými v pařížské
dohodě z roku 2015 - a
minimalizovat tak riziko spuštění nevratných řetězových
reakcí mimo lidskou kontrolu -,
potřebujeme okamžité, drastické a každoroční snížení emisí, jaké
svět ještě
nezažil. A protože nemáme k dispozici technologická řešení, která by sama o sobě
v dohledné době dokázala něco
takového, znamená to, že
musíme provést zásadní změny v naší
společnosti.
V současné
době jsme na cestě k tomu, abychom do konce
století dosáhli oteplení
světa nejméně
o 2,7 °C - a to pouze v případě, že
země splní všechny
závazky, které přijaly. V současné době
se k tomu ani zdaleka nepřibližují. Zdá se, že
jsme "světelné roky od dosažení našich
cílů v oblasti klimatu",
abychom opět citovali
Guterrese.
Ve skutečnosti se řítíme špatným směrem.
V současné době se předpokládá,
že v roce 2021 dojde k
druhému největšímu
nárůstu emisí, jaký byl kdy zaznamenán, a celosvětové emise se do roku 2030 zvýší o 16 % ve srovnání s úrovní v roce 2010. Podle Mezinárodní energetické
agentury byla do čisté energie
investována pouze 2 % vládních výdajů na obnovu "build back better",
zatímco současně byla jen v roce 2020 výroba a spalování
uhlí, ropy a plynu dotována částkou 5,9 bilionu dolarů. Světová produkce fosilních
paliv plánovaná do roku 2030 představuje více než
dvojnásobek množství, než
by odpovídalo cíli 1,5 stupně Celsia. Tím nám
věda říká,
že bez změny systému již
nemůžeme dosáhnout našich cílů.
Protože to by vyžadovalo roztrhání smluv a opuštění dohod a jednání v nepředstavitelném rozsahu - což v současném systému
prostě není možné.
Stručně řečeno, zcela selháváme i při dosahování cílů, které jsou v první řadě zcela nedostatečné. A to není to nejhorší. V mé zemi, ve Švédsku, se v nedávném zpravodajském šetření dospělo k závěru, že po zahrnutí všech skutečných švédských emisí (územních, biogenních, spotřeby dováženého zboží, spalování biomasy, investic do penzijních fondů a tak dále) je v klimatických cílech země zohledněna pouze třetina čistých emisí. Lze předpokládat, že se nejedná pouze o švédský fenomén.
Prvním krokem k
řešení klimatické
krize by mělo být
zahrnutí všech našich
skutečných emisí do
statistik, abychom získali
ucelený přehled. To by nám umožnilo vyhodnotit situaci a začít provádět
potřebné změny. Tento přístup
zatím nepřijal - a ani nenavrhl -
žádný ze světových lídrů. Místo
toho se všichni
obracejí ke komunikačním taktikám a PR, aby to vypadalo, že jednají.
Učebnicovým příkladem
je Velká Británie - země,
která v současnosti těží 570 milionů barelů ropy a plynu ročně. Stát, který má
k dispozici další 4,4
miliardy barelů ropy a zemního
plynu, které lze vytěžit z kontinentálního šelfu. Stát,
který zároveň patří
mezi deset největších producentů emisí v historii. Naše emise zůstávají
v atmosféře až tisíc
let a již jsme vypustili
přibližně 89 % rozpočtu CO2, který nám dává 66% šanci udržet
se pod 1,5 °C.
Mezi lety 1990 a 2016 snížila Velká Británie
své územní emise o 41 %. Jakmile však zahrneme celý rozsah emisí Spojeného
království - například
spotřebu dováženého zboží,
mezinárodní leteckou a lodní
dopravu -, snížení činí
spíše 15 %. A to bez spalování biomasy, jako například v elektrárně Drax v Selby - silně dotované takzvané
"obnovitelné"
elektrárně, která
je podle analýzy největším jednotlivým emitentem CO2
ve Spojeném království a třetím
v celé
Evropě. A přesto vláda stále považuje
Spojené království
za světového lídra
v oblasti klimatu.
Velká Británie samozřejmě není zdaleka jedinou zemí, která
se spoléhá na kreativní
uhlíkové účetnictví.
Jedná se o normu. Čína, která je v současnosti zdaleka největším
světovým producentem emisí CO2, plánuje postavit 43 nových uhelných elektráren k 1 000 elektrárnám, které
jsou již v provozu - a zároveň o sobě
tvrdí, že je ekologickým "průkopníkem", který se zavázal zanechat "čistý a krásný svět
budoucím generacím". Nebo si vezměme novou americkou administrativu, která tvrdí, že
"naslouchá ... vědě", přestože
- kromě mnoha jiných bezohledných
rozhodnutí - nedávno oznámila plány na otevření
milionů akrů pro těžbu ropy a zemního plynu, což by v konečném důsledku mohlo vést k těžbě až
1,1 miliardy barelů ropy a 4,4 bilionu kubických stop fosilního plynu. Zdá
se, že být zdaleka největším emitentem v historii a zároveň
světovým producentem ropy číslo jedna nepřivádí Spojené
státy do rozpaků, když o sobě tvrdí,
že jsou lídrem v oblasti klimatu.
Pravdou je, že žádní klimatičtí lídři neexistují. Zatím ne. Alespoň ne mezi zeměmi s vysokými příjmy. Úroveň informovanosti veřejnosti a bezprecedentní tlak médií, což je nutné k tomu, aby se objevil nějaký skutečný lídr, v podstatě stále neexistují.
Celý článek v angličtině ZDE
Diskuse