Opakovat návraty do světa

16. 2. 2012 / Bohumír Tichánek

Jedním zásadním způsobem provozujeme náš svět. Hmotu těžíme, zpracováváme, užíváme a vyhazujeme. I naše tělo je zařazeno do takového koloběhu. Někde se o hmotu válčí; bojují o nová území anebo o možnost výhodného obchodu. Prostě hmotné vlivy převádíme na peníze. Smrtí ztrácíme možnost ovládat hmotu, takže nám často bývá lhostejné, zda se pídit po nějaké posmrtné existenci.

Ale co kdyby se někdy ukázaly být pravdivé vzdálené asijské názory na opakovaná lidská vtělení? V jednom životě byl člověk agresivní a tak by mohl příště dostat příležitost poznat takové účinky na sobě. Prve člověk toužil být umělcem, a příští život mu to umožní. Jednou je ušlechtilým, ale žebrákem, příště bude finančníkem. A zase znovu.

Tyto úvahy sledovaly jen jednoho člověka. Lze však zvážit i vliv, který by pojem opakovaných vtělení měl na chod celé civilizace. Na chod kontinentálních unií, na provozování školství, průmyslu, armád, kosmonautiky, ekonomie, atd.

Pokud by platila ne možnost, ale nutnost opakovaných narození, pak bychom si zajisté snáze uvědomili, že se vyplatí uchovávat přírodu bez poškození. Život Tuaregů jim sice dává obrovskou volnost pohybu, ale stěží by je chtěli do jejich pouště následovat lidé z jiných krajin.

Těžba ropy, ať už petrefakt vznikal tak či jinak, by byla zpomalená. Usilovně bychom hledali nové zdroje energie. Takové, jež by mohly sloužit po tisíciletí. A zřejmě bychom i více využívali známé zdroje - přílivové elektrárny, tepelná čerpadla. Možná bychom vítali výrobu čisté energie, i za vyšší ceny.

Výrobci elektroniky by mohli prodloužit nachystanou životnost svých výrobků. Dnes se drobný spotřebič pokazí za několik málo roků. A bývá srozumitelné, že o to výrobci jde.

Ostatně stejné záměry amerických automobilek popisoval Haileyův bestseller Kola (Wheels, 1971). Tehdy jsme se dozvídali, proč americké automobilky stahovaly kvanta aut k záručním či pozáručním opravám. Vyspělý průmysl, jenž nedovedl vyrobit spolehlivé auto? Ne, důležitou zásadou výroby bylo myslet na budoucnost. Svým výrobkům záměrně omezit životnost. A pokud životnost součástky neodhadli správně... První majitel se vozí tři roky, druhý dva, a třetí na dojetí. Po šesti letech do šrotu.

Vyšší důležitost než nyní bychom přikládali splavování orné půdy z polí. Také jejímu užití na sklady, montovny a obchody. Pročpak supermarkety stavějí své budovy jako jednopodlažní? Protože je půda příliš levná, stát ji nedostatečně chrání. Pak podnikatelé neuvažují, jak zabrat méně půdy a proto svou stavbu nezvednou do několika poschodí.

Suroviny těžíme z hloubi země. Narušování krajiny by bylo odstraněno čerpáním kovů v hlubokých oceánech. Na jejich dně volně leží konkrementy, obsahující nejen železo, ale i další kovy. Pokud však nerozhoduje snaha chránit Zemi, tak rozhoduje snadnost těžby, láce.

Představme si, že bychom jednou opět byli zařazeni do první třídy základní školy. Nebyla by výuka příjemnější, kdyby třída čítala třeba jen sedm dětí? Oč rychleji by rostly znalosti, a třeba i úměrně předpokladům toho kterého dítěte. Takovou skupinu žáků lépe sestavit pestře, anebo z dětí s podobnými sklony? Na záhon rajčata s jahodami a s kukuřicí, anebo NPK užít jen dle potřeby?

Dáváme víc peněz na krásnou architekturu státních budov, na výbavu pošt elektronickými tabulemi a na korupci, takže na dětské potřeby nezbývá dost.

Po nás potopa? Kosmonautika chce dál bádat po povrchu Marsu, ale chránit Zeměkouli před nárazy meteoritů, to podceňujeme zásadním způsobem. Nejen kdysi první kosmonauti, ale celá nynější kosmonautika je v plenkách. Různé problémy s dopravou do stanice ISS, jen 350 km nad Zemí, netřeba připomínat. Rozmístit pozorovací sondy po sluneční soustavě a vybrat způsob, jakým zjištěné nebezpečí zneškodnit, to se podceňuje.

Je nebo není cesta k ověření nějakých skrytých názorů? Jsou biblické Skutky apoštolů vymyšlené, nebo zachycují zvláštní skutečnosti? Muž, který procházel zdí, neodporuje přístupům kvantové mechaniky, ačkoliv nikoho s takovými schopnostmi neznáme.

Kdysi, před mnoha staletími, lidé viděli stoleček a na něm šachovnici s ovládanými figurami. Mistr cestoval se stolečkem a šachový automat vyhrával nad soupeři. Byl snad v něm ukrytý člověk?

Ano, byl. Ale už tehdy lidé byli schopni věřit, že někdo sestrojil automat, který hraje šachy. Ovšem o elektromotorech, hydraulice, logických obvodech či mikroprocesorech nevěděli nic.

Kdysi dávno v 19. století někteří lidé chápali, že letadlo, které by bylo těžší než stejný objem vzduchu, létat nebude. Vždyť Archimédův zákon osvědčil balóny a pak i vzducholodě.

Mýlili se, podcenili fyzikální procesy, jež souvisí s prouděním tekutiny kolem vhodně tvarovaných křídel.

Ještě větší zvláštnost; kdysi lidé věřili, že pouhým sestavením mechanické loutky, figury napodobující člověka, by mohl vzniknout fungující člověk. Myslící, s věčnou duší, anebo aspoň bez ní? Přitom tehdy ještě neznali Japonce - s jejich roboty, ani ajťáky.

Není tedy jednoduše k posouzení, jak výstižné je naše uvažování. Jak svými logickými procesy dokážeme vystihnout to či ono. V té které době býváme závislí na předchozích přístupech a něco novějšího hodnotíme nerozumně? Pouhá víra, pouhý odhad či přání ještě nestačí k zodpovědnému posuzování souvislostí.

Je známá pošetilost meziválečného uvažování československých politiků; ohlíželi se na nebezpečí dozadu, jenže bylo před nimi.

Také komunističtí politici roku 1968 neměli dobrý odhad.

Nástup českých teoretických ekonomů devadesátých let posoudily naše hospodářské výsledky.

Rájem na Zemi mělo být 20. století - století elektřiny. Předpokládal to Verne, ale i Neruda, jenž do 20. století nahlížel i svou starostí o odpadové hospodářství - Kam s ním? Ale zřejmě nahlédl i do století současného.


Naše pohostinství (Kniha epigramů) - Jan Neruda

II.
Cizinec přišel. Honem sem židli!
"Abyste spaní nám nevynes!" díme.
Sedí. My usneme. Do běla spíme,
a když se konečně přec probudíme.
ejhle - pan cizinec jak když tu bydlí!
Všechno se hodí mu, všechno mu sluší,
všechno nám vyjedl z komory, sklípku,
uzené z komínu, z kurníku slípku,
leží nám v peřinách, z dýmky nám kouří.
po nás jen panácky očima mhouří.
A my tu stojíme, drbem si uši.

0
Vytisknout
1478

Diskuse

Obsah vydání | 16. 2. 2012