-
12. 10. 2013
/
Ivan Štampach: O nastolení Klausovy kleptokratické oligarchie jsme nestáli
3. 5. 2010 /Církve nejsou účastníky politického zápasu
19. 4. 2010 /"Vy všichni Češi smrdíte a ještě k tomu jste rasisti"
18. 4. 2010 /Golgo je prachsprostý šovinista a rasista
2. 7. 2009 /Na co bych myslel při minutě ticha v Ďáblicích
14. 3. 2009 /Rozchod, nebo spolupráce nezávislých subjektů?
13. 12. 2008 /Integrovaná Evropa je jedinou možnou budoucností
18. 10. 2008 /Šleh Karla Dolejšího se míjí s cílem
26. 6. 2008 /O "lopatách" a o vzdělání
21. 4. 2008 /Podíl na emancipačním úsilí ano, ale ne jako užiteční idioti
Ivan O. Štampach, nar. 18. 2. 1946 v Praze, na Slovensku absolvoval pedagogickou fakultu, čtyři roky učil a další čtyři roky vězněn za "přípravu na podvracení republiky". Za pobytu v Praze (od r. 1975) vystudoval tajně teologii, byl v Berlíně vysvěcen za kněze a podílel se na podzemních náboženských a kulturních aktivitách (bytové semináře, ediční činnost). 1987 - 1998 členem dominikánského řádu. V současnosti nepůsobí veřejně v žádné náboženské organizaci. Svobodné si volí místo v proudu náboženské a filosofické tradice, k níž se hlásí.
Po návratu z vězení působil jako pomocný dělník, operátor a provozní programátor. Od ledna 1990 učil šest let na Katolické teologické fakultě. Dva roky po ukončení práce na fakultě odchází i z kláštera. Působil a působí na různých vysokých a vyšších odborných školách, odborně se zaměřil na religionistiku, zabývá se především současnou religiozitou a mezináboženskýámi vztahy. Podílel se na řadě knih a publikoval několik set článků v periodikách jako Lidové noviny, Mladá fronta Dnes, Právo, Literární noviny, Tvar, Revue Prostor, Religio, Dingir, Teologie & společnost, Okruh a střed.
Je mj. předsedou Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, místopředsedou správní rady nadace Světový étos, členem výboru České společnosti pro studium náboženství a členem předsednictva Českého helsinského výboru. Je příznivcem politické koncepce organického středu ve spolupráci s politickými směry prosazujícími tradiční evropansktví, významnou roli občanské společnosti (komunitarismus), individuální a sociální práva, jakož i samosprávný tržní socialismus s mírnou regulací trhu s ohledem kulturní, sociální a ekologické zájmy a potřeby.