21. 11. 2013 / Karel Dolejší
Jedním z prvních velmi rychlých přínosů polistopadových změn bývala znovunalezená úcta k názorové pluralitě ve veřejném prostoru, jakou se vyznačují všechny zdravé demokratické společnosti. Najednou už nemuseli všichni na veřejnosti povinně zastávat jediný oficiální názor, jako tomu bylo za normalizace a v době na ni bezprostředně navazující. První ránu dostala tato tolerance už s agresivním nástupem ODS na počátku 90. let. Pravicoví ideologové diskreditovali názorové oponenty ve velkém a v některých případech je obtěžovali a zastrašovali i na akademické půdě, kde se část z nich pokoušela hrát roli samozvané ideopolicie. To vše bylo rámováno slibem, že hegemonní pravice z ČR v krátké době učiní ekonomického tygra.
Dnes, kdy je zřejmé, že jsme se vzájemnou kombinací pravicových a "levicových" politik propracovali na nádhernou pozici chromé kachny středoevropského regionu, nemohou být ovšem kádrovácké metody odůvodňovány žádnými sliby růžové budoucnosti a zcela zřetelně z nich odkapává černá žluč. Přesto se další a další dobrovolní ideopolicisté sami hlásí o slovo a mohou se doslova přetrhnout ve snaze toho či onoho neoblíbence nadobro vyloučit z veřejného prostoru. To je první rozdíl oproti ódéesáckým sekerníkům před více jak dvaceti lety. Rozdíl druhý spočívá v tom, že honěním čarodějnic se teď pro změnu zabývá upadající "levice". A poslední diference spočívá v tom, že ve srovnání s tím, co se děje v současnosti, lze říci, že dokonce i modří svazáci ještě měli alespoň nějakou fazónu.
Dne 19. listopadu byl během veřejného vystoupení v Tranzitdisplay fyzicky napaden básník Jaromír Typlt. Útoku se dočkal proto, že si dovolil oponovat snaze oživit sto let starý bolševický projekt "angažovaného umění" coby jediný možný a přípustný přístup k umělecké tvorbě. Neoždanovci mimořádně primitivní ideologizující konstrukcí spojují autonomii tvůrčího subjektu v umění s "neoliberalismem" a vyhlašují za svůj cíl (literárně) "vyhubit" básníky, kteří netvoří v souladu s jejich ideologickým programem.
Během zmíněného vystoupení přistoupil k básníku Typltovi jeden z militantních zastánců "angažovaného umění" a vrazil mu facku, řka "Kdo bude dělat umění, tomu dá dada přes držku". Napadený si řekl o další políček, který od jiného strážce ideové čistoty vzápětí obdržel. Poté pokračoval ve vystoupení, jako by se nic nestalo.
Když se kdysi modrosvazáci snažili umlčet své názorové oponenty, využívali kdejakých argumentačních triků a cílené denunciace, k fyzickým útokům se nicméně nikdy nesnížili. Takové prostředky patřívaly a patří do repertoáru ještě docela jiných skupin, v nichž se zpravidla sdružují osoby, jejich hlava je zvenku i zevnitř dokonale vyholena; dříve mívaly v oblibě košile v barvě čerstvě zorané zeminy, dnes se takoví většinou oblékají u firem Martens a Thor Steinar.
Na základě udání dalšího ze strážců ideové čistoty, Daniela Solise, mají být knihy profesora Tomáše Halíka odstraněny ze seznamu vědeckých publikací RIV. Rozhodl o tom na základě Solisova dopisu osobně premiér Rusnok - a když se jeho překročení pravomocí setkalo s nesouhlasem odborného orgánu, rozhodl se popřít nos mezi očima a odvolává, co odvolal.
Solis obviňuje Halíka, že je údajným exponentem "Nového světového řádu", proti němuž on sám "bojuje" například kandidaturou za nejnovější politický projekt Jany Bobošíkové či účastí na pražské demonstraci neonacistů dne 28. října.
To dá rozum, samozřejmě, že v současné tristní situaci česká společnost ze všeho nejvíc potřebuje právě vylikvidovat "vnitřní nepřátele" škodící "zdravému jádru" národa. Nic jí tak nepoškozuje jako básníci, kteří si pro pár zbylých příznivců poezie píší, co se jim zlíbí, nebo třeba Halíkovy Vánoční meditace. Nejde dokonce ani o to věcně kritizovat pochybná stanoviska Tomáše Halíka k církevním restitucím; je třeba na něj vytáhnout rovnou Kladivo na čarodějnice a usvědčit ho ze spojení ze samotným iluminátským ďáblem.
Jedni, etablovaní, mají své Kočky a Housky, kteří vzájemné spory řeší jako v dobách Divokého západu; jiní, kteří své mocenské aspirace zatím ještě nenaplnili, mají ve svých řadách hnědnoucí Schejbaly a Solise.
Stručně řečeno, česká "levice" na cestě za jedině správným a přípustným názorem na cokoliv přetíná poslední vetché vazby s osvícenstvím a demokratickou tradicí.
Diskuse