Jak pravicoví podnikatelé systematicky podvracejí demokracii

3. 10. 2012

V sedmdesátých letech se v Británíi scházeli milionáři Sir James Goldsmith, John Aspinall, lord Lucan a další a tajně jednali o možnosti udělat v Británii vojenský puč. Během času se však ukázalo, že to není nutné, že vlády v západních zemích ovládají plutokraté přímo, a to daleko účinněji.

George Monbiot se snažil odhalit způsob, jímž se požadavky big byznysu a nejbohatších milionářů a miliardářů dostávají do vládní politiky. Uvědomil jsem si, píše komentátor, že naprosto zásadní roli v tom hrají takzvané "analytické instituty", které založili neoliberálové a které financuje právě big byznys. Jsou to většinou lidé, kteří řeční o volném trhu, ale jejichž konkrétní návrhy prosazují v zemi neomezenou moc korporací.

Shodou okolností právě odhalil zakladatel britského neoliberálního analytického ústavu Adam Smith Institute Madsen Pirie ve své knížce Think Tank: the story of the Adam Smith Institute zřejmě neúmyslně, kdo ve skutečnosti prosazuje svůj vliv v britské vládě.

Poté, co byl r. 1977 Adam Smith Institute neoliberály založen, obrátil se na "všechny čelné firmy v Británii". Asi dvacet z nich reagovalo tím, že poslaly peníze. Jeho nejnadšenější stoupenec byl výše zmíněný spiklenec James Goldsmith, jeden z nejvíc nechvalně známých britských tunelářů své doby. Goldsmith hned při první schůzce dal institutu 12 000 liber.

Od začátku existence Adam Smith Institutu mu nabídli bezplatně své služby nejvyšší editoři pravicových deniků Daily Telegraph, The Times a Daily Mail. Každou sobotu se v londýnské vinárně jménem Cork and Bottle scházeli poradci Margaret Thatcherové, pisatelé úvodníků a komentátoři z Timesů a z Daily Telegraphu s pracovníky Adam Smith Institutu a dalšího pravicového "výzkumného" ústavu Institute of Economic Affairs. Během společného oběda si vždycky naplánovali strategii na příští týden. Během těchto schůzek se "koordinovaly naše vzájemné aktivity, abychom byli kolektivně efektivnější". Přítomní novináři proměnili návrhy z Adam Smith Institutu v komentáře a poradci Thatcherové o nich přesvědčovali ministry.

Během Pirieho knihy ale postupně mizejí veškeré údaje o tom, kdo jeho Institut financuje. Institut prý lobbuje za "otevřenou společnost", avšak je tajnůstkářský a není nikomu odpovědný. V dnešní době prostě odmítá sdělit komukoliv, odkud pocházejí jeho finanční prostředky.

Pirie v knize popisuje, jak jeho Institut vytvořil podstatou část politické strategie vlád Margaret Thatcherové a Johna Majora (a poskytuje pro to množství důkazů). Například právě jeho Institut vymyslel privatizaci železnic a dalších průmyslových odvětví, vymyslel buy-out veřejných služeb, které poskytují dnes soukromé firmy, vymyslel městskou daň, prodej státních činžovních bytů do soukromých rukou, interní trh v oblasti školství a zdravotnictví, zakládání soukromých věznic, přesun financí zdravotnictví do rukou obvodních lékařů, a nakonec i daňovou politiku dnešního britského konzervativního ministra financí.

Pirie také sám napsal manifest neoliberálního křídla vlády Thatcherové s titulem "Není cesty zpět". Svými jmény ho zaštítili tři konzervativní poslanci. "Dostal jsem za sto svých 1000 liber, ale jméno našeho Institutu nebylo nikde zmíněno," píše Pirie. Pirieho zpráva se stala základní chartou doktríny, které dnes říkáme thacherismus.

V současnosti se historie opakuje, protože dnes v londýnském parlamentě vznikla nová neoliberální skupina s názvem Free Enterprise Group. Pět jejích členů právě vydalo obdobný manifest, Britainnia Unchained, Britániie bez řetězů. Autoři argumentují, že za děsivou absenci sociální mobility v Británii může existence sociální podpory. Požadují její likvidaci.

Tisk opět slouží. Daily Telegraph si objednal sérii článků s názvem Británie bez řetězů a podporuje jimi snižování daní pro bohaté, likvidaci sociálních služeb a omezování regulace podnikání. Jeden z členů skupiny Britannia Unchained právě v tom deníku publikoval článek argumentující, že těm, kdo neplatí dost vysoké daně, by se mělo zakázat hlasovat při volbách.

Podobně jako marxističtí revolucionáři tito pravicoví vzbouřenci často hovoří o "likvidaci existujících struktur", o "tvůrčím ničení". Jejich cílem je osvobodit bohaté od omezení, které jim ukládá demokracie. A v současnosti tito lidé vítězí.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10016

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2012