Proč západní komentátoři úporně ignorují roli Íránu v syrské krizi?

23. 9. 2016 / Karel Dolejší


Řekněme to jednoduše: Vladimir Putin se tváří, že invazí do Sýrie vrátil Rusko na velmocenské výsluní. Avšak Bašár Asad nepředstavuje primárně klienta Kremlu. Jeho hlavní patron a sponzor neleží severním směrem, ale východním. S Asadem nikdy nikdo nedohodne nic podstatného, dokud nevyvine tlak na Teherán.


Rusko vyslalo do Sýrie část svého letectva, když Moskvu navštívil íránský generál Sulejmání a pohrozil, že jeho země je jinak připravena Sýrii rozparcelovat spíš než připustit porážku Asada. Kromě letectva má Rusko v Sýrii stále jen méně významné pozemní síly - a personál, který tam až dosud je, tvoří většinou poradci a technici. Vedle letectva a technologií zajišťují Rusové hlavně obrovské dodávky zbraní, munice a zásob, v tom je nelze podceňovat (nebo snad tvrdit, že je lze obejít). V parlamentních volbách však volilo na území Sýrie asi 4 500 Rusů. Íránci naproti tomu zajistili Asadovi 30 000 - 35 000 vojáků a platí za něj většinu účtů, protože režim v Damašku je už pět let fakticky v bankrotu. Mohou to dělat také proto, že jim Obama umožnil přístup k blokovaným penězům a platí jim výkupné za americká rukojmí.

Úvaha, že v Sýrii nelze vystačit s bezzubou diplomacií, je správná - ačkoliv by neměla sklouznout k opačnému extrému a podpořit vždy ochotné jestřáby ve snaze rozjet masivní vojenské operace bez jasného plánu, "aby se konečně už něco udělalo". Jenže žádný nátlak nebude dost veliký, pokud nezahrne kromě Asada a Putina také tlak na Teherán. Jsou to mulláhové, ne čekisté, kdo nakonec rozhodne o Asadově osudu. A Obamovou chybou nebylo jen vzdání se vyváženého mixu mezi silovou a "měkkou" politikou. Byla jí ve stejné nebo spíš ještě větší míře také koncepce, která plánovala přenechat celý Blízký východ íránské hegemonii.

Pokud někdo chová takové plány, nemůže Asada nikdy přimět ani k tomu nejmenšímu ústupku.

0
Vytisknout
2657

Diskuse

Obsah vydání | 23. 9. 2016