Třikrát sláva britským soudcům

25. 1. 2017

V dlouhém a často konfrontačním oblouku britské historie nebyli soudci vždycky přáteli lidu. Jsou však jimi nyní. Nejvyšší soud promluvil v zájmu Británie, když odmítl odvolání Theresy Mayové ohledně procedury, jímž má být aktivován odchod Británie z Evropské unie. Nepoznalo by se to z tirád stoupenců brexitu, ale soud v úterý 24. ledna nerozhodoval o tom, zda má Británie odejít z EU nebo ne. Avšak rozhodl, většinou osmi vůči třem soudcům, podpořit vládu zákona, nikoliv vládu ministrů. Bylo to správné rozhodnutí právně, ústavně i morálně. V britské historii se o méně než o toto vedly války, argumentuje redakční komentář deníku Guardian.

Tím, že soud odmítl odvolání vlády a podpořil suverenitu parlamentu v procesu odchodu z EU, učinil několik důležitých věcí. Zajistil, zaprvé, že vláda Mayové nemůže vyčlenit Británii z EU na základě prerogativní moci bez rozhodnutí parlamentu. To je zásadní ústavní princip a soud jednal správně, že to potvrdil: je nesmírně znepokojující, že někteří jinak rozumní lidé zaujali v této věci tak neodpovědné stanovisko. Soud také tváří v tvář ostudných útoků od probrexitového tisku a probrexitových aktivistů uhájil svou vlastní nezávislost. Byly to útoky, proti nimž se ministři postavili až ostudně pozdě. Nakonec, tím, že vrátil tuto otázku zpět do rukou parlamentu, kam zjevně vždycky patřila, zanechal soud otevřenou otázku ratifikace vztahu Británie vůči EU po referendu pro brexit.

Bylo by velmi překvapující, kdyby po referendu loňského června vládní právníci neposkytli britské premiérce soukromé právní poradenství víceméně v tomtéž smyslu, jak Nejvyšší soud nyní rozhodl. Pokud tomu tak skutečně bylo Mayová to poradenství pošetile ignorovala, protože zjevně chtěla udržet svou brexitovou strategii co nejutajenější - a o to se stále snaží. Byl to však nesprávný způsob jak reagovat na problémy vyvolané výsledkem referenda, a Dolní sněmovna, která byla zastrašená, se proti ní nepostavila s dostatečnou rozhodností.

Gina Millerová a další žalobci při tomto soudním sporu udělali to, co měli ve skutečnosti učinit poslanci. Ona a její spolupracovníci jsou v tomto příběhu hrdinové, nikoliv zločinci. Země má vůči paní Millerové velký dluh. Bylo také nesprávné, že se Theresa Mayová odvolala proti původnímu naprosto správnému rozhodnutí vysokého soudu z listopadu. Dalo se předpokládat, že její odvolání bude plýtváním peněz i času. Poslanci se musejí poučit, že parlament by se měl chovat daleko odvážněji a nutit premiérku, aby se zodpovídala ze svých činů.

Výsledem referenda loni v červnu byl jasný. Ale nemůže být posledním slovem ani jen jediným slovem v této složité, měnící se a nesmírně důležité věci. Respektování výsledku referenda nemůže znamenat, že žádné jiné názory nemohou být považovány za platné. Nemůže to znamenat, že žádná otázka, vázáná na brexit - ať je to jednotný trh, celní unie a volný pohyb obyvatelstva - se nemůže stát během procesu brexitu tématem otevřené debaty. Proto musí parlament mít rozumný čas k debatám a pokud to bude nutné, musí mít možnost pozměnit zákon, který vláda zveřejní ve čtvrtek.

Potřeba veřejného zkoumání této věci také vysvětluje, proč musí parlament zajistit, aby byl proces aktivace článku 50 transparentní tak, aby ho mohli poslanci v klíčových etapách smysluplně ovlivňovat. To znamená, že vláda musí rychle zveřejnit návrh zákona o cílech brexitu, aby se o nich mohlo začít debatovat. Součástí tohoto návrhu zákona musí být i informace, do jaké míry bude vláda ochotna vzít v úvahu rozumný sebezájem tří decentralizovaných britských národů. A parlament musí zajistit, aby návrh zákona specifikoval témata, o nichž by se mělo hlasovat, aby poslanci mohli utvářet konečnou dohodu smysluplným způsobem.

Je pochopitelné, proč jak Labouristická, tak Konzervativní strana váhají. Obě tyto strany jsou rozhádané. Stejně tak jsou rozhádaní jejich voliči. Obě strany se nezdravě bojí šikanujícího brexiťáckého tisku. Ale, jak nyní rozhodl Nejvyšší soud, suverénní je parlament, nikoliv referendum, a v žádném případě už ne deník Daily Mail. Parlament musí povstat a převzít odpovědnost, kterou mu soudci dali. Jeho povinností je vést, ne následovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vzhledem k tomu, že jste na těchto stránkách, máme na vás malou prosbu. Britské listy čte hodně lidí, ale na jejich provoz přispívá jen zlomek čtenářů. Zvlášť v nynější zhoršující se mezinárodní situaci jsme přesvědčeni, že věcné informace a analýzy, které BL přinášejí do českého prostředí, hrají nezastupitelnou roli. Server se však nedá provozovat zadarmo. Prosíme, přispějte finančně na jeho provoz.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

0
Vytisknout
2795

Diskuse

Obsah vydání | 27. 1. 2017