Bodláky Václava Duška

V4 rovná se dvě a dvě jsou tři...

24. 9. 2015 / Václav Dušek

Visegrádští koně nepochodili. Jednoduše řečeno, selhali. Ono brát ze společné kasy prachy, to nevadí, ale prachy dávat, to vadí - pomáhat nám doma nevadí, ale druhým, to tedy vadí. Nahé zadky bývaly vždy nebezpečné pokroku. 

Pokrokově odebrali činitelé cizí majetky, vytvořili nové pořádky a nešetřili siláckými kecy. Podpásovky a zrady, sláva kabrňákům a cuchtám ze spolků, ze kterých mrazí. Evropská drobotina zaskočena migrací potřebných. Snad tajné úřady předložily chlebodárcům varování - zřejmě se setkaly s nepochopením, s povýšeným nadhledem. 

A hle, tisíce bytostí se pohnulo směrem k lepším pastvinám, pravda, mnohé vyhnala krutost války bez hranic. Divíš se, jak horké hlavy jednají s utečenci - strach vládne všemu a všem. Nu, předvádíme se náležitě povrchně. Podle hesla jedna paní povídala měříme svět a cizí národy. Paty nevytáhneme, k čemu?!

Evropa očichává nepříjemnou holou pravdu. Ne všichni partneři mají čestné úmysly. Dialog bez konečných závazků k ničemu. Štourat klackem do smradlavé hromádky se nabízí; čestnost se vytratila za pochodu k demokratickým zítřkům a pozítřkům. Kapela hraje marš při přehlídce poznamenaných.

U nás doma veselo, převeselo. Vrchní hlava bojuje s jakousi pražskou kavárnou. Otevřeš hubu podle svého svědomí - hele ho, rošťáka! Pryč s ním! Umělci jsou banda darmožráčů. Vzpomenu tetičku Andu - muzikanti a doktoři, ano... ale k čemu mazalové, pisálci, komedianti?! Nenažraná chasa! 

Nad hradem zavlají spartakiádní trencle. Zábava k popukání. Hrad jen legrační minulost. V kanceláři kancléř bez prověrky, čečetka mrštná. Náhoda? Úmysl? Důvěra zpochybněna. Na druhou stranu usmrkaný pitomec zneužije básníka, protože sám umí kulový, ale doma mu projde cokoli, co nenechá nit suchou na nešťásné vyvolené a zvolené hlavě.