Proč volit do "Evropského parlamentu"? (2)

22. 5. 2014 / Miloš Dokulil

Začněme druhý okruh námětů na základě zcela odlišného (a možná "pragmaticky" hodně závažného) podnětu. Za inspirační východisko zvolme teď Time, v anglickém znění vycházející v Nizozemí (a již 183. ročník vykazující); jeho číslo z 26. května 2014. Od strany 12 po stranu 17 text zabývající se politickým profilem Marine Le Pen(ové) má dokonce obálku s její fotografií a čtenářstvu nabízí jako zřejmě přitažlivou (ale zároveň aktuální riziko provokující) otázku, zda současné směřování určitých politiků "krajně pravicového" zaměření může pro příští dění a celkový osud EU znamenat katastrofu, protože by mohlo dojít ke zvratu (ne-li přímo zániku) organizace zevnitř.

Už proto, že podobných stran, jako je ve Francii ta, kterou Le Penová vede, není v Evropě málo; a protože se očekává jen relativně nízká volební účast na již vyhlášených volbách do Evropského parlamentu (dále "EP"). Takže čím nižší celková volební účast, tím větší specifická váha stran, jejichž příznivci k volbám masově zřejmě půjdou. Přitom strany klasifikované jako spíše někde na kraji politického spektra, ne-li dokonce něčím extremistické, se nyní vesměs vzájemně vzácně shodují ve své averzi vůči EU. Takže lze počítat s tím, že by tentokráte mohl po volbách poprvé vzniknout docela viditelný blok stran s destruktivním programem vůči dosavadnímu směřování EU, ať již byl její kurs zatím jakkoliv možná rozpačitý a ne dostatečně koncepční.

Paradoxní možná -- ne-li dokonce určitě -- je, že vlastní politická strana Le Penové, Národní fronta, má ve francouzském parlamentu pouze dvě křesla, zatímco na základě odlišného volebního systému (a možné volební neúčasti členstva a sympatizantů jiných a zatím stále nesrovnatelně významnějších stran) by mohla získat do EP mnohem silnější zastoupení, takže přímo z lůna EU by zajisté bylo více slyšet těch rozkladných řečí na účet EU, než tomu zatím je třeba z Paříže. Nelze nevidět, že přímo ve Velké Británii v posledních letech sílí hlasy, aby toto tradiční království vystoupilo z EU; třeba tamní Strana nezávislosti (vedená Nigelem Faragem), i když zatím nespolupracuje s Le Penovou, její kritickou pozici vůči EU sdílí. V menších zemích, třeba hned v sousedním Rakousku, Svobodní (Freiheitliche Partei Österreichs; vedení Heinzem-Christianem Strachem), anebo přímo v Belgii Vlámský zájem (vedený Philipem Claeysem, a chtějící nezávislost Vlámů na dosavadním belgickém navenek jednotném státním uspořádání), ať již mají další nějaké specifické preference, v té kritice EU by zřejmě byli solidární s kýmkoliv, kdo by s ní začal, ať již s jakýkoliv argumenty.

Nemůžeme teď rozvádět, čím vším si Le Penová získala nepoměrně silnou podporu francouzského voličstva. Je ovšem zajímavé, že jí vedená politická strana se zbavila některých příliš radikálních principů, takže se stala volitelnou také pro nespokojence, kteří zatím stranili jiným stranám. Le Penová prohlašuje, že ta její Národní fronta nyní není "ni droite, ni gauche" (tj. politicky "ani pravá, ani levá"); což určitě neplatilo, když stranu v roce 1972 její vlastní otec zakládal. Ale i po prohlášeních jeho dcery o jakémsi "středu" tam, kde její strana získala moc, do menu škol bylo opět zavedeno také vepřové maso, i když se takto opět dráždí tamní muslimská populace; jako kdyby mělo být obyvatelstvo stále trochu nažhaveno na možné náboženské (a rasové) provokace a případné reakce na ně. A zároveň Le Penová změnila celkovou přesvědčovací taktiku: i když podtón proti přistěhovalectví stále budí docela živou reakci, místo sociálních otázek Le Penová vypichuje více ty ekonomické. A udržuje kontakt s možnými nespokojenci; a spolu s tím zároveň možnost výrazně ovlivnit silové pole nejen francouzské vnitřní politiky.

Ať již zatím vypadá politika EU z hlediska jejího hodnocení jakkoliv, byla navenek činitelem stabilizujícím. I když nelze nevidět, že voleb do EP se zúčastňovalo vždy méně a méně voličů (od nějakých 63 % v roce 1979 po pouhých 43 % v roce 2009), přičemž naopak nedůvěra k EU výrazně vzrostla (od nějakých 24 % v roce 1994 až po 54 % dnes!). Přitom nelze nevidět, že některé problémy nejsou řešitelné bez nových závazných pravidel, která by ovšem musela být schválena celým společenstvím EU. Na to teď není vůbec vhodná doba. A navíc je tu další a možná ještě závažnější problém: v rámci EU je 18 států, které jsou navíc členskými zeměmi Eurozóny, zatímco dalších 10 států (celá třetina) zůstalo mimo tuto zónu. Takže tu máme jako možné další "čertovo kopýtko" (ne)nápadně nastavené parametry na dvojrychlostní integraci, pokud by zůstala (a i když by zůstala!) proklamovaným cílem. Ti, kteří věnují trvalou pozornost problematice vztahů mezi EU a jejími jednotlivými členskými státy, dobře vědí, že vzájemná koordinace jednotlivých aktivit není zrovna plynulá, harmonická a bez problémů. Je otázka, zda všechna bruselská rozhodnutí byla skutečně dostatečně prozíravá, racionální, a bezchybná. A pak tu je stále stín nedávné krize především v rámci Eurozóny, která odhalila, že stěží může dobře fungovat jednotná měna, když není vůbec (nebo dostatečně) respektována poměrně jednotná fiskální politika a přiměřená kázeň ve stanovování a respektování státních rozpočtů (což teď nelze rozvádět; a zdá se to být až příliš citlivým tématem; nejen v ČR, ale i jinde).

Abychom si ovšem teď kupením dalších problémů příliš neznesnadnili odpověď na nadpisem zadanou otázku! Pokud bereme (byť třeba jenom "rámcově") v potaz, jaká je současná situace před volbami do EP, nejít k volbám a umožnit snadnější vstup do EP stranám populistickým a jen negativně zaměřeným vůči politice EU, znamená zhoršení celkového dalšího vývoje evropské politiky, ať již zatím byla nemálo "diskutabilní". Populisté a radikálně protievropsky orientovaní voliči totiž k těm volbám půjdou a zvýší hodnotu svých hlasů při absenci hlasů, jejichž nositelé by chtěli přece jen dát Evropskému parlamentu příležitost k postupné reformě, i když to nebude zítra. Je teď třeba poskytnout čas oběma stranám, jak orgánům "v Bruselu", tak národním parlamentům a vládám, aby bylo možné v klidu připravit (kéž by!) lepší a funkčně zdařilejší formy vzájemné součinnosti, včetně možná již na obzoru jsoucí zóny volného obchodu EU s USA, což by jistě přispělo k dalšímu celkovému "zisku" také pro příští generace (ať již jsou ti dnešní nebo teď zvolení "eurokrati" jacíkoliv).

Jen o deficitu demokracie teď mluvit není zrovna před těmi volbami do EP přijatelně konstruktivní (i když ten deficit tu značně zjevný je!). Nejít k volbám (anebo hlasovat jen populisticky) uspokojujícím řešením ovšem rovněž není. A ať není hůř jen pro nezájem o veřejné věci (jejichž účinek dopadá potom na každého zvlášť, s výjimkou těch, kteří se vždycky dokázali pohybovat v šedé zóně, ne-li přímo mimo zákon, anebo v jeho prolukách)...

Čili: Ne že by se nám muselo chtít k urnám tento týden jít. Ale vypadá to na menší zlo voleb do EP se zúčastnit (a zřejmě vytvořit protiváhu krajním protievropským tendencím), než naopak je ignorovat. Větší zlo je zůstat doma nebo jen někde třeba na chatě. Problém s tím, že poslanci a poslankyně o svých obvodech mluví, ale své obvody (či problematiku EU) konkrétně a kvalifikovaně neznají, teď okamžitě nevyřešíme. (Tím se musíme zabývat jinak a jindy, jak v ČR, tak vůči poslancům EP.) Nevylévejme se známou "vaničkou" i v ní jen problematicky očistě podrobované dítě... Stávajících skoro 70 let bez světové války snad také není k zahození!

0
Vytisknout
2619

Diskuse

Obsah vydání | 23. 5. 2014