Přečetli jsme:

Digitální zrady vzdělanců

24. 2. 2017



Nastává doba digitálního barbarství, kdy krutost moderní civilizace stupňují nebývalé technologické možnosti jak kontrolovat společnost. Tento stav kdysi popisoval Anthony Burgess v románu Mechanický pomeranč: původní násilí, nesmyslné a bezúčelné jako sama lidská existence nebo civilizace, je vyvráceno a podmaněno „vyšším principem“ lékařské vědy ve službách státní moci.

Postpravda je jiný název pro barbarství skrývající se v civilizaci. Jeho růst ruku v ruce s technickou vyspělostí zachytil i James Graham Ballard v experimentálním románu Výstava krutosti vydaném v roce 1970, v němž masmediální realita postupně ničí zdravý rozum. Ballardovy dystopické obrazy osamění a rozkladu lidské mysli, společnosti i životního prostředí pak inspirovaly celou generaci spisovatelů, filmových i divadelních režisérů, výtvarníků či muzikantů, jako byl například Ian Curtis – zpěvák a textař skupiny Joy Division, jejíž rockové skladby z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let už předjímaly novou digitální podobu tohoto barbarství, do níž se však stále promítají odvěké stavy existenciálního utrpení a marnosti.

Postpravdivá společnost znamená nástup stále vybičovanějších vášní, které nelze krotit. Exces vládne nad uvážlivostí, lehkost ironické soudnosti drtí tíha demagogie a proti literární i politické otevřenosti se srocují davy uzavřené do sebe a vyhrožující všem, kdo se od nich jakkoli liší.

Celý text: ZDE

0
Vytisknout
1839

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2017