Žádnými referendy se z Česka Švýcarsko nestane

20. 11. 2017 / Boris Cvek

Na Slovensku, aspoň podle slovenské wikipedie, bylo od roku 1994 celkem 8 referend, přičemž jenom jedno z nich bylo platné (účast nad 50%) – to o vstupu do EU (rok 2003, účast 52,15%, souhlas se vstupem 92,46% hlasujících). Vidíme zjevně, že ani více než 20 let existence referenda na Slovensku neudělalo z našich bratrů druhé Švýcary, referenda k žádné výměně elit nebo establishmentu nevedla. Mnohem větší vliv na slovenskou společnost měly samozřejmě volby: pád Mečiara nebo nástup Fica.

Tvrdím-li, že institucionální rámec, v němž se hlasování děje, a to včetně voleb, je mnohem podstatnější než to hlasování samo, mám právě na mysli Švýcarsko. Fungující elity, vzdělávací systém, občanská společnost dávají referendům ve Švýcarsku ten rámec, který z nich dělá dobrou věc (ale i tam to mělo své temné stránky… např. velmi opožděné přiznání volebního práva ženám, až v roce 1971). Žádná země se nestane Švýcarskem tím, že začne konat referenda.

Budování institucí je především budování, nikoli boření. Můžete např. vyhnat všechny lékaře z nemocnice, jak se to dělo za Pol Pota v Kambodži, a nahradit je negramotnými výrostky – jenže tím se elit nezbavíte, neboť elitami budou nyní ti výrostci. A především: budou špatnými elitami. Pokud chcete lepší lékaře, než máte, tak musíte dělat spoustu věcí, abyste je byli schopni poznat, oslovit, zaplatit, vytvořit jim příznivé prostředí, musíte umět zvládnout mnoho náročných věcí, které umí jen málokdo. Rozhodně ne lid v referendu.

To platí o všech institucích, například naprosto delikátní je otázka personálního pozvednutí soudnictví. Nejde o to, koho vyhodíte, jde o to, koho dostanete nahoru, aby byl schopný měnit to prostředí. A rozhodně to nepůjde ze dne na den a pod tlakem lynče přímé demokracie. My v ČR jsme např. měli ohromné štěstí, že po paní Vesecké nastoupil do čela Nejvyššího státního zastupitelství pan Zeman.

Na druhé straně vidíme, že zametání korupce ve vyšších patrech politiky pod koberec v době před Pavlem Zemanem mělo svůj – aspoň dočasně – stabilizační potenciál. V okamžiku, kdy se sešla obrovská poptávka po vyšetřování korupce (za což mohla investigativní média) se změnou ve vedení Nejvyššího státního zastupitelství a s naprostou neschopností tradičních stran se odtrhnout od fungování minulého konsensu, máme jako výsledek hlubokou politickou nestabilitu. Také vidíme – na příkladu Davida Ratha – jak soudy jsou naprosto nepřipravené si s korupcí ve vysokých patrech politiky poradit.

Ono ani to harašení s referendy nevyplývá z nějakého skutečného přesvědčení, že by to vedlo k lepšímu fungování státu, ale především jde o sbírání politických bodů v současné politické krizi, kdy se tradiční strany hroutí do propadliště dějin a instituce ztrácejí i ty zbytky důvěry lidí, které ještě dosud měly. Dejte lidu zdanění tzv. církevních restitucí, dejte lidu referenda a bude vás milovat… možná až do příštích voleb. O to, aby se Česko skutečně přiblížilo Švýcarsku, o to v politice asi nikomu nejde. Musel by totiž místo referend, které si lze zařídit prostým hlasováním, mluvit o tom, že tam mají jedny z nejlepších vysokých škol na světě – curyšská ETH je pravidelně vyhodnocována jako nejlepší VŠ na kontinentu (v Evropě ji předbíhají jen známé ostrovní univerzity). Aby takové školy byly i v Česku, aby v Česku fungovala ekonomika po vzoru Švýcarska apod., to už hlasováním zařídit nelze, ani kdybyste se rozhodli uhlasovat se k smrti.

Referenda na Slovensku:

https://sk.wikipedia.org/wiki/Zoznam_referend_na_Slovensku