O trpké pachuti českého kapitalismu v globálním kontextu

14. 9. 2017 / Daniel Veselý

Syrové texty paní Kozlové a příspěvky dalších čtenářů Britských listů jsou důležitou, byť selektivní výpovědí o nezdravém stavu české společnosti, jež se vymanila z područí autoritářského režimu už před dlouhými 28 lety. Shodou okolností nyní na webu A2larm vycházejí brilantní reportáže novinářky Saši Uhlové osobitě líčící nehumánní podmínky, v nichž statisíce lidských bytostí vykonávají zaměstnání, bez kterých bychom se neobešli ani jeden jediný den. A zde myslím může vězet klíč k pochopení frustrace, zloby, ba i touhy po pomstě spousty Čechů – a koneckonců i k pochopení globálního neladu.  

Z investigativních reportáží Saši Uhlové přímo čiší lítost, bezvýchodnost a bezmoc, avšak ohlasy veřejnosti vzbuzují naději, že by se životy statisíců prekarizovaných bytostí alespoň trochu mohly změnit k lepšímu. Posun k lepšímu lze totiž spatřovat v tom, že české sdělovací prostředky poznatky novinářky berou na vědomí, byť jsou tyto znepokojující skutečnosti veřejným tajemstvím již roky. Je přirozeně v zájmu churavějící české společnosti, aby se tyto informace dostaly za brány izolované levicové obce do širokého povědomí, neboť jen mobilizací zdola lze dosáhnout kýžené společenské změny, jak ostatně ukazuje historie. Protože snad žádný monarcha či politik ještě nikdy neprosadil razantní proměnu společenských poměrů jen tak z čiré rozšafnosti či libovůle, nýbrž až po systematickém tlaku zdola. Otázkou ale zůstává, jak by ona mobilizace mas měla vypadat, a to je námět na veřejnou diskusi. I proto je v zájmu nás všech, aby byly podobné investigativní projekty finančně podporovány, na ideologické různice nehledě.

O tom, že se časy mění, svědčí ublížená, ale vcelku ojedinělá reakce několika českých novinářů a jednoho politika na první reportáž Saši Uhlové – jmenovitě Pavla Šafra, Petra Zídka, Johany Hovorkové a Daniela Kroupy. Tito pánové a dáma zřejmě neunesli úspěch Uhlové s tématem, k němuž ze své slonovinové věže vždy shlíželi s despektem. Avšak reakce diskutujících a pozitivní mediální odezva signalizují, že těmto bdělým strážcům polistopadového diskurzu jednoduše zvoní hrana.

A právě v tomto ostentativním přehlížení závažných vad polistopadové společnosti hledejme napajedlo frustrace, xenofobie, rasismu, bezmoci a vzteku obyčejných lidí, jimž nikdo nenaslouchá. Není tedy příliš divu, že opomíjení a bezradní lidé hledají zástupné problémy, příkladně v migrantech a uprchlících, a naslouchají těm, kdo jim slibují blahobyt, poté co zatočí s těmito údajně cizorodými elementy. Leč tato cesta, jak víme, vede do pekel.     

Pro paní Kozlovou a další nespokojence je asi pramalou útěchou, že žijí v relativně bohaté a stabilní zemi, když uvážíme globální kontext. Česká republika je ale jen nepatrným kolečkem v soukolí globálního kapitalismu, a nelze proto naše strázně vnímat izolovaně. Žijeme v době, kdy koncentrace kapitálu dosahuje extrémních poloh: osm nejbohatších osob vlastní stejný majetek jako 50 procent nejchudších obyvatel planety, tedy 3,6 miliardy lidí. Za rostoucí nerovností je podle organizace Oxfam agresivní regulace růstu mezd, daňové úniky a ždímání malých výrobců velkými korporacemi. Jedná se o varovný trend, neboť ještě loni vlastnilo 62 nejbohatších osob týž majetek jako polovina planety.

Jen málo se hovoří o tom, že lidstvo čelí dvěma nejzávažnějším hrozbám, které mohou z planety učinit nehostinnou a neobyvatelnou pustinu: globálnímu oteplování a jaderné válce. Hurikány, extrémní sucha, povodně a dokonce i zemětřesení, jež v současnosti sužují desítky miliónů lidí, jsou varovnými příznaky změny klimatu způsobené lidskou činností. Přitom se souvislostem mezi extrémními přírodními jevy a klimatickými změnami nevěnuje prvořadá mediální pozornost. Svět se navíc stal hříčkou v rukou dvou nezodpovědných bláznů, kteří mají k dispozici jaderný kufřík. A třebaže se nyní kojíme nadějí, že převládnou chladné hlavy a ke slovu se nakonec dostane diplomacie, riziko jaderného konfliktu nad námi visí jako Damoklův meč.         

Společným jmenovatelem extrémní příjmové nerovnosti, klimatických změn a jaderné proliferace je kapitalismus nebo chcete-li eufemismus: Systém. A jestliže chceme pochopit příčiny našich neduhů, jakož i kořeny globálních problémů, musíme o nich vést zasvěcenou veřejnou debatu jako o spojitých nádobách a nikoliv jako o izolovaných fenoménech.           

 

 

 

0
Vytisknout
4973

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2017