Terazky ministrom

18. 9. 2012 / Lubomír Brožek

Kdo by neznal třeskutou hlášku ze Švandrlíkových Černých baronů, s níž lampasácká karikatura řečená Terazky vstoupila do povědomí čtenářů a posléze (v podání Pavla Landovského) i filmových diváků: "Čo bolo, to bolo. Terazky som majorom."

Připomeňme, že major byl nejenom ukázkovým dobovým hňupem, ale i výživným zdrojem nejrůznějších bizarních floskulí, což je důvod, proč si ho připomínám stále častěji. Floskulím se totiž u nás, díky vyprazdňujícím se obsahům, začíná nebývale dařit a jsou chytlavější než svízel přítula. Jen co se nějaká jen trochu použitelná objeví, začnou ji papouškovat opeřenci nejrůznějšího ideového zabarvení, čechrající si prostřednictvím médií své stranické peří. A tak se vesele staví mantinely, vysílají signály, nastavují procesy a také se hojně mapuje a vymezují horizonty a nejedna hlava otevřená si to či ono dokáže představit...

Vůbec nejfrekventovanějším obratem festivalu bezobsažnosti poslední doby je však sousloví " v této chvíli..." , což de facto neznamená nic jiného nežli slavné "terazky". Téměř každý politik či jiný veřejně činný velikán na tomto základě staví svou odpověď na libovolnou záludnou otázku.

Na ministerstvu kultury se tak "v této chvíli" nastavují transformační procesy Národního divadla a pilně "pro tuto chvíli" chystají procesy k církevním restitucím. Policejním prezidentem je "v této chvíli" plukovník Martin Červíček, neboť chvíle plukovníka Lessyho minula a je "pro tuto chvíli" mimo hru, tentokrát v režii ministerstva zdravotnictví, jež "terazky" vyhlásilo prohibici, neboť neviditelná ruka trhu v nestřežené chvíli omylem přimísila do kořalky smrtící metanol a vyprovodila tak z tohoto slzavého údolí "v této chvíli" téměř dvě desítky spoluobčanů, což přimělo příslušné ministerstvo k "nastavení mantinelů a vyslání signálu", ač jen bůh "v této chvíli" ví , jak obavy zahraničních konzumentů z české kořalečné produkce poznamenají   odbyt stigmatizovaného zboží ve chvílích příštích.

Co se týče zmíněných církevních restitucí, " v této chvíli" by se mohlo někomu jevit, že církev svatá se transformuje do gigantického bílého koně, srovnatelného s oním danajským, nevinně postávajícím před trojskými branami.

Etologie se bílými koňmi podobného typu sice nezabývá, ale pastýři naznačují, že potřeby jeho metabolismu odpovídají rozměrům. Co na tom, že se drtivé většině občanů danajské dary nelíbí -- oni přece (mimo mámivý čas volební) nerozhodují. O tom rozhoduji "Já, jenž terazky som zastupitelom / ministrom", což znamená, že si do toho já ani ostatní "terazkové" kecat nenecháme. Ostatně občané sice remcají, což je jejich svaté právo, ale jinak vše nasvědčuje tomu, že jsou značně rezignovaní -- tedy "pro tuto chvíli".

Výraz " v této chvíli" je zajímavý i tím, že implikuje nechuť zabývat se a přemýšlet o chvíli následné- o tom, jaké důsledky bude mít v čase příštím to, co se terazky utilitárně uklohnilo. Obrat "v této chvíli" rovněž svědčí o neochotě si za svými slovy stát i napříště a má tak šikovnou funkci zadních vrátek, jimiž se dá kdykoliv vyklouznout z případné hrozící šlamastiky, neřku-li vysvětlování, co tím dotyčný myslel, zda vůbec něco myslel -- a pokud ano, co ho k tomu vedlo a qui prodest.

"Terazky" zkrátka dodává mluvkům vábivý pocit nepostihnutelnosti, umožňující plkat, co jim slina na jazyk přinese - a příště opět něco jiného, co dům dá a přivane zítřek. Jako by nevěděli, že zítřek se rodí dnes, právě v této chvíli. Jako by nevěděli, jak ošidné je zítřek ignorovat, žít terazky a po nás třeba potopa -- jako by netušili, že (slovy básníka Miroslava Holuba):

"Potopa jest, když nám jdou od úst bubliny a my si myslíme, že jsou to slova."

0
Vytisknout
6086

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2012