Obchodníci s velkým očekáváním

18. 6. 2014 / Pavel Gajdošík

Obratní manipulátoři z řad spisovatelů, scénáristů i politiků už dávno vědí, že vzbudíte-li v lidech očekávání, nemusíte už ho naplnit, a pokud zklamání dost dlouho oddalujete, hodně lidí vám ho promine -- vždyť jste se snažili a ony chvíle naděje byly přece fajn.

Řada slavných knih má v jádru velmi slabý konec, ale když jako Dan Brown v bestselleru "Šifra mistra Leonarda" stovky stran živíte dojem, že čtenář bude svědkem veleobjevu a opravdu převratného finále, lidé vám naletí i příště na ten samý trik, jakkoli se jednou spálili.

Stejně tak jsou diváci ochotni sledovat i několik řad seriálu, který odstartoval velmi nadějně, a teď sice zvolna upadá, jenomže pořád ještě "může" skončit způsobem, jenž by za to stál.

U politických stran je udržování očekávání o něco obtížnější, ale malé mohou celkem snadno zazářit aspoň v jedněch volbách, a těm velkým stačí chvíli budit dojem, že v nich probíhá změna k lepšímu a hlasy mohou získat zas, třebaže už u moci zklamávat dokázaly dříve nejednou.

Naši "obchodníci s velkým očekáváním" to však mají možná usnadněno faktem, že nás skoro všechny stejně zklamává i osobní život, a když promíjíme nenaplňování očekávání sami sobě či svým blízkým, tak jsme na nesplnění slibů předpřipraveni a zpětně si trochu zalžeme, že to, co teď máme, není zas o tolik míň, než jsme doufali.

Svou roli v tom jistě hraje i pocit, že stejně chybí alternativa, a tak politici i autoři mohou zklamávat -- a přesto dlouhodobě být úspěšní už proto, že se nezdá, že by jiní byli lepší a že by tu byl někdo, kdo by jistě nezklamal.

Před lety jsem dokonce před jedněmi krajskými volbami slyšel z úst starší kolegyně vážně míněný názor, že volit na kraj místo vykuků z ODS lidi z ČSSD je pitomost proto, že ti první si už svoje nakradli a teď už krást tolik nebudou, zatímco nováčci se jistě třesou na šanci hrabat ve velkém.

Cynici by řekli, že v tom měla krutou pravdu, ale nikde není dokázáno, že sytý zloděj hrabat přestane (slovy básníka Vladimíra Holana: "když se sobectví přežere, nevrhne, vytráví a začne znovu"), a každý být cynik nemůže. To bychom dopadli!

V přehnaném očekávání žijeme de facto od dětství a je to potřeba, protože jinak by se z nás většina v depresi zabila. A to snad nechceme. Život nám řadu zklamání přinese a bez naděje by to každý vzdal.

Člověk se dějinami "prozklamal" celkem daleko a pomalu to půjde dál. Pokrok se děje cestou zklamání, že se kupředu zas popošlo míň, než se doufalo.

0
Vytisknout
5974

Diskuse

Obsah vydání | 20. 6. 2014