Ruské výdaje na zbrojení jsou téměř dvaapůlnásobně vyšší než údaj, který Kreml hlásí OSN

1. 9. 2017 / Karel Dolejší

V Rusku zůstává při síle řada tradic z dob SSSR. Kromě oživovaného Stalinova kultu jde také o utajování skutečných výdajů na zbrojení. Docílit toho lze poměrně snadno, protože až čtvrtinu státního rozpočtu Ruské federace představují utajované položky.

V roce 2016 nahlásila Ruská federace OSN výdaje na zbrojení ve výši 2,06 bilionu rublů (necelých 30 miliard eur). Oficiální výdaje rozpočtu v položce "národní obrana" přitom činily 3,78 bilionu rublů (necelých 55 miliard eur). Renomovaná mezinárodní organizace SIPRI s ohledem na další položky odhadla skutečné výdaje na 4,64 bilionu rublů (67 miliard eur). A opoziční Institut Jegora Gajdara uvádí skutečné výdaje až v částce 4,94 bilionu rublů (přes 71 miliard eur).

Kalkulace v nominálních cenách jsou přitom do značné míry zavádějící, protože pokud jde o budování reálných vojenských kapacit, mnohem lépe by vypovídal přepočet výdajů na paritu kupní síly (PPP). Čína a Rusko poté vycházejí ze srovnání se západními zeměmi podstatně lépe, mj. protože jejich náklady na pracovní sílu jsou výrazně nižší než v USA či Západní Evropě. Za rok 2015 takový přepočet s využitím dat SIPRI a MMF provedly Kaya Forest a Sierra Rayne ZDE. Podle této kalkulace dosáhly skutečné ruské výdaje na zbrojení v roce 2015 187 miliard dolarů (158 miliard eur), zatímco OSN byly nahlášeny výdaje ve výši necelých 42 miliard eur, tj. takřka čtyřikrát nižší.

Další potíž při srovnávání výdajů na zbrojení v různých zemích představuje rozdílná prioritizace. Přestože se priority západních zemí postupně mění, stále jsou v rámci tzv. path dependency značné sumy vynakládány na expediční operace a kapacity s nimi spojené. Přitom použitelnost expedičních sil koncipovaných do misí ve 3. světě na evropském bojišti je silně omezená - ani v lokálním konfliktu na Ukrajině, do nějž Rusko nenasadilo letectvo, by lehce vyzbrojené expediční jednotky kvůli své malé odolnosti ve vysoce hostilním prostředí neuspěly ZDE (pdf).

Z pohledu Západu přitom mnohaleté operace v Afghánistánu, Iráku, Sýrii nebo Mali vedené proti Talibánu či "islámskému státu" k zajištění bezpečnosti na evropském kontinentě přispívají minimální měrou ZDE a představují tak masivní odvádění zdrojů na vojenské operace, jejichž strategický význam je mírně řečeno sporný. Afghánský Taliban nepředstavuje pro Západ strategickou hrozbu - a porážka "chalífátu" v Iráku a Sýrii pravděpodobnost teroristických útoků v Evropě spíše zvyšuje než snižuje ZDE.

Jinak formulováno, z pohledu poměru sil v Evropě Západ stále vynakládá značný díl svých výdajů na zbrojení mimořádně neefektivně. Naopak Rusko udržuje výdaje na omezenou intervenci v Sýrii na nízké úrovni, přičemž i tato operace slouží strategickým záměrům Kremlu ve východním Středomoří vymezujícím se v prvé řadě proti NATO - a jiné podobné závazky daleko od vlastního území Moskva nemá.

Dalším doplňujícím faktorem je neefektivita nákupů výzbroje pro evropské ozbrojené síly. Protože k tomu dochází zásadně v malém měřítku na národní úrovni a výsledkem je masivní typová roztříštěnost (často i omezená interoperabilita), Evropané utrácejí své peníze na obranu pouze s poloviční efektivitou, než jakou lze zaznamenat u amerických nákupů ZDE. Kdyby tedy chtěla Evropa vybudovat vojenské kapacity srovnatelné s americkými, musela by na to za současného stavu vynaložit dvakrát více, než kolik vydávají USA.

Ruské vojenské myšlení se stále výrazněji orientuje na koncepci omezené války. Ta by ovšem, vhodně použitá, mohla dosáhnout rozbití západní obranné aliance při minimálním riziku globálního konfliktu ZDE.

Z tohoto pohledu - a dále s ohledem na rostoucí nespolehlivost amerického spojence - je velmi důležité, aby Evropa pracovala na společné obraně a nenechala se ukolébat povrchně prezentovanými statistikami obranných výdajů, jejichž vypovídací hodnota je velmi omezená. Volání po nezávislosti na americké zahraniční politice spojené s populistickými sliby ohledně jednostranného odzbrojování evropských zemí dělají z britské Labour Party nebo německé SPD naprosto neseriózní účastníky debat o evropské bezpečnosti.

Představitelé zmíněných stran totiž jednají jako teenager, který se rozhodne demonstrativně odstěhovat od rodičů - a na sklonku podzimu proto začne bivakovat ve veřejném parku.