11586

Neschopnost sociálních demokratů je impozantní

15. 6. 2017 / Daniel Veselý

ČSSD tváří v tvář rekordně klesajícím preferencím vsadila na strategii, jež nemá s pravými sociálně-demokratickými myšlenkami pranic společného. Pakliže Bohuslav Sobotka de facto odchází do politického důchodu a předsedou strany se stává Milan Chovanec, jehož sociální cítění se postavilo na zadní před 12 uprchlíky, pánbůh s námi a zlé pryč. Kosmetické úpravy přirozeně nemohou zakrýt donkichotské tápání, myšlenkové vakuum či hnědnoucí tendence sociálních demokratů, kteří přitom mají historickou šanci čerpat inspiraci například u svých britských kolegů.                 

Ačkoli nejsem žádným stoupencem Bohuslava Sobotky, tohoto unylého byrokrata bez špetky invence, domnívám se, že k ideálům sociální demokracie má přece jen o několik koňských délek blíže než Milan Chovanec či Lubomír Zaorálek – byť sám touhou po sociální rovnosti bez omezení rozhodně neoplývá. Sobotka toto názorně demonstroval kategorickým odmítnutím migrantů z uprchlických táborů v Řecku a Itálii.  To samo o sobě je neblahým znamením, že v nominálně levicové straně neexistuje politik, který by chápal nejen zoufalou situaci lidí prchajících před válečným konfliktem, pronásledováním či ekonomickou nestabilitou, ale i svízelnou situaci samotných Řeků a Italů zatížených migrační krizí. Skutečnost, že vláda České republiky přijala pouze dvanáct uprchlíků a dál ani nohu, vyvrací všechny námitky ministra Zaorálka o diktátu EU a bezpečnostních kritériích.

Asociálnost nejvyšších špiček ČSSD, tedy Chovance, Zaorálka a Sobotky, se manifestuje sveřepým odmítáním migračních kvót Evropské unie, a to i za cenu mastných pokut. Ach ano, nezapomínejme na rapidně klesající preference sociálních demokratů a jejich sisyfovské úsilí o zvrácení tohoto neblahého trendu. Pakliže však politický subjekt, který svou agendu zakládá na „humanitně-demokratickém úsilí o to, aby všichni lidé bez rozdílu mohli nalézt svou lidskou důstojnost ve svobodě“ a který se hlásí „k odpovědnosti za vývoj v Evropě a ve světě“ , v reálném světě apeluje na nízké a iracionální pudy potenciálních voličů, je třeba zbystřit. Vzletné fráze o neomezené solidaritě a mezinárodních závazcích, jimiž se sociální demokraté naoko prsí, pak jen dokreslují jejich myšlenkovou prázdnotu a ideologickou neukotvenost. 

Jistěže, relokační mechanismus Evropské unie samozřejmě není ideálním řešením migrační krize, nicméně karty jsou takto rozdány a ČSSD krom nastavení směšného stropu pro tucet nešťastníků s ničím rozumnějším nepřišla. Řeči o tom, jak Česká republika pomáhá migrantům v nehostinných hotspotech, jsou sice hezké, ale opět hovoříme o závazcích vyplývajících z mezinárodních smluv.        

Mezitím ve volbách ve Velké Británii uspěli labouristé, a to navzdory podjatosti pravicových sdělovacích prostředků. Britští kolegové našich socialistů dokázali zformulovat progresivní politický program, který oslovil milióny mladých voličů, o čemž se ČSSD může jen zdát. Corbynovi labouristé přicházejí s radikálním manifestem, v němž volají po veřejné kontrole energetického průmyslu, železničních sítí, autobusové dopravy a pošty, a v němž se dále zavazují posílit práva zaměstnanců, zrušit školné a zvýšit minimální mzdu. Labouristé také kladou důraz na vyšší investice do zdravotnictví a dostupné bydlení pro nízkopříjmové domácnosti. Toho všeho chtějí dosáhnout vyšším zdaněním 1,2 milionu nejbohatších Britů, zvýšením korporátní daně o třetinu a bojem proti daňovým únikům. Třebaže Theresa Mayová o premiérské křeslo nepřišla, politické pletky konzervativců s homofobní ultrapravicovou Demokratickou unionistickou stranou jí mohou zlomit vaz, čehož mohou labouristé využít.

Labouristická strana navíc kritizuje stávající uprchlickou politiku Velké Británie, nehází populisticky uprchlíky a migranty do jednoho pytle a slibuje, že nebude migranty diskriminovat na základě rasy či víry. Corbynovi labouristé nehodlají vytvářet strop pro přijímání migrantů ani rozlišovat mezi migrující pracovní silou a zahraničními studenty. Nemíní stát v cestě rozděleným rodinám a chtějí podpořit migrační politiku znovuobnovením speciálního fondu či zlepšením programů zajištujících  uprchlíkům slušné ubytování. Skutečnost, že labouristé díky svému manifestu dokázali jaksepatří opepřit vítězství konzervativců, je pozoruhodná. I když je nutné brát v úvahu rozdíly mezi britskými a českými reáliemi, přinejmenším pevná koncepce a názorová konzistence jsou hodné inspirace. 

Oproti tomu se čeští sociální demokraté bezcílně brodí myšlenkovou sterilitou a do popředí se dostávají úzkoprsí nacionalisté, plagiátoři a politické karikatury. Změny ve vedení ČSSD nejsou ani v nejmenším příslibem úspěchu v podzimních parlamentních volbách a jen stěží zastaví nevyhnutelný pád této údajně levicové strany.      


Vážení čtenáři, máme-li ve vydání Britských listů pokračovat, potřebujeme trvalou finanční podporu. K provozu Britských listů je zapotřebí přibližně 60 000 Kč měsíčně. Stačilo by, aby 300 čtenářů přispívalo částkou 200 Kč.

Možná si nemyslíte, že je v českém prostředí Britských listů zapotřebí. (Nenávist, kterou vyvolávají, však spíš napovídá, že ano.) 

Pokud takový názor zastáváte, pak samozřejmě finančně nepřispívejte. 

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500.   Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.


 

0
Vytisknout
3600

Diskuse

Obsah vydání | 16. 6. 2017