Situace v televizi a ve filmu je neudržitelná

27. 1. 2014 / Tomáš Franke

Já to udělal a zjistil jsem, že televizní vysílání základních TV stanic je ze tří čtvrtin založeno na tom, že někdo někoho zabije. Trochu moc. Smáli jsme se komunistům, že každý třetí film opěvuje Sovětský svaz a teď jsme na tom ještě hůř. Je prakticky vyloučeno zapnout televizi bez toho, že by se ozvala střelba a řev. Je to smutné, ale ani naše vlastní tvorba na tom není líp. Drtivá většina toho, co se u nás natočí je opět o tom, že někdo někoho zabije.

Je to k neuvěření, ale v dobách, kdy každý filmový a televizní scénář podléhal schvalování, vznikaly mnohem kvalitnější filmy, než dnes, v dobách takzvané svobody. Ne, to není svoboda, není z čeho vybírat. Vraždí se totiž na všech kanálech současně. Obzvláště ve večerních hodinách je velký problém najít něco, co se netýká zločinu.

Natočí někdo ještě něco tak obyčejného a úsměvného, jako byly filmy s Tomášem Holým, Marečku, podejte mi pero, S tebou mě baví svět, Návštěvníky, nebo Cirkus Humberto?

Nebo se odteď smíme obdivovat jen heparinovým a jiným vrahům a smíme si vybírat jen mezi vraždou, znásilněním, krádeží a vytunelováním?!

Ať mi nikdo netvrdí, že natočit film o rodině na staré chalupě je dražší, než natočit detektivku. To vám nevěřím.

Kdo jsou ti zločinci, kteří mi berou právo pobavit se po dni stráveném v práci a starostech? A proč zrovna násilí je to, co je podle nich nadřazeno všem televizním a filmovým žánrům, to, kvůli čemu musí jít všechno ostatní stranou. Ti, kdo o tomhle rozhodli jsou ti skuteční zločinci, ne filmoví a já chci vidět jejich tváře a znát jejich jména.

Televize má sloužit především zábavě, ať už je jakákoliv -- národ utahaný každodenními starostmi se po těžkém dnu chce prostě bavit. A pak také poučení, mám na mysli populárně naučné pořady.

Mým cílem je vytvořit tým lidí, jakýsi Klub typického českého filmu. Prostě skupinu lidí kolem filmu, všech profesí, kteří mají chuť dělat takové typicky české filmy, jako jsou ty výše jmenované. Filmy pro radost a pro zasmání, po návratu z rachoty. Třeba někdo z vás má v šuplíku příběh, který dokáže napsat jen sám život.

U článku je možnost podepsat. Podpisem míním ani ne tak petici, jako morální souhlas s tím, že současná situace v televizích a ve filmové tvorbě je neudržitelná a že požaduji pokračování české filmové tradice.

1. Rado pro rozhlasové a televizní vysílání, zklamala jsi.

2. Zredukujte počet TV stanic, věnujících se hlavně násilí.

3. Televizní stanice, která v pět odpoledne odvysílá návod na likvidaci dítěte nemá právo na existenci.

4. Všechny pořady, které obsahují návodné záběry k likvidaci člověka, musí být označeny jako závadné a to jak opticky v obraze, tak v digitální síti pomocí rodičovského zámku.

5. Všechny pořady, kde je dítě obětí nebo pachatelem fyzické likvidace přesunout na 22-06 h.

6. Obnovit tvorbu rodinných a zábavných pořadů a to nejméně na úroveň jako byla v r. 1989.

Možnost podpisu je na domovské stránce autora ZDE.