"Děkujeme, odcházíme" v podání herců Národního divadla

9. 8. 2013

Před týdnem jsme byli svědky výpovědi několika herců národní scény na protest proti odvolání -neodvolání ředitele Národního divadla. Ponechám stranou politické souvislosti tohoto kroku jiným a dovolím si malé srovnání, píše David Unger.

Před více než dvěma lety jsme tu měli protestní akci lékařů "Děkujeme, odcházíme", v rámci které podalo společně výpověď více než 3 800 lékařů. Akce byla dlouho dopředu ohlášena, diskusní stůl následkem nezájmu ministerstva zdravotnictví či zástupců pojišťoven až do posledních chvil prázdný. Akce vyvolala celospolečenskou debatu, nebo spíše bouři různých emocí. Na jedné straně stáli kritici poměrů ve zdravotnictví a podporovatelé lékařů, kterým zůstal poslední nástroj jak se postavit za zájem svůj i zájem svých pacientů na úkor odčerpávání zdrojů z veřejného pojištění ve prospěch předražených nákupů, vysokých cen léků a investic do zdravotnických zařízení. Proti nim stáli "zastánci morálky", kteří akci lékařů vnímali ve světle toho, že jde vlastně o formu vydírání. Nepřečetli si všechny požadavky protestujících lékařů a redukovali iniciativu jako boj o zvýšení platů. Na této straně stála v čele s bývalým prezidentem a vládou představitelé nemocnic a pojišťoven i část intelektuální elity s některými vedoucími lékaři z elitních specializovaných center (prof. Höschl, prof. Pirk proti např. prof. Pafkovi) a zejména velká část novinářů v čele s těmi provládními.

Současnou protestní výpověď několika herců Národního divadla nelze s tímto porovnávat. Snad proto, že nejde o zdraví a životy. Snad proto, že nejde o tisíce odborníků. Snad proto, že nejde o rezort zdravotnictví, ale kultury. Ale přece jen -- proč se nikdo v celostátních denících nepozastaví nad tím, že akt oněch známých osobností je "nemorální" např. vůči některé z babiček, která si celý rok šetří na jednu návštěvu Národního divadla a neuvidí svého oblíbeného herce? Jsme všichni marxisté nebo zastánci klasické politické ekonomie jako Václav Klaus, kteří tvrdí, že vše duchovní je odvozeno od materiálního a ekonomického?

V tomto aktu jde také o peníze. Ještě o víc než o několik miliard ročně proudících do zdravotnictví. Skrytě jde o mocenský boj dvou obrovských klientelistických sítí. A v něm se také hodí, když se naskytne příležitost k demonstraci představitelů kulturní fronty. Využívali toho nacisté i komunisté, proč by toho nemohla využít současná vládní garnitura, tentokrát náhle vyhozena z vládních křesel?

Během lékařské akce "Děkujeme, odcházíme" se na blozích a v diskusních příspěvcích objevilo mnoho emotivních reakcí typu: "Ať táhnou do zahraničí, vyděrači, vždyť je nepotřebujeme...". Přitom při racionální úvaze jsme všichni minimálně tušili, že bez stovek kvalifikovaných chirurgů, ortopedů, porodníků nebo internistů si prostě ze dne na den jen tak neporadíme.

I když v této kauze žádný titulek takto nezní, můžeme si položit znovu podobnou otázku. Potřebujeme několik, za to známějších hereckých osobností na národní scéně? Můžeme jim odpovědět něco podobného? Budou se potom cítit stejně, jako ty stovky řadových lékařů, kteří každý den v dopravních prostředcích slýchávali v oněch bouřlivých dnech nadávky svých spoluobčanů (možná pacientů, kterým jednou zachrání život), ať si táhnou?

Nad aktuálním jednáním těchto herců se nikdo z čelných médií nepohoršuje. Proč taky. Možná je to další hra, ve které tato média stojí tentokrát na straně protestujících. Výpovědi ovšem mohou být způsobeny i deziluzí těchto umělců, kterým přetekl pohár trpělivosti nad tím, jak nekoncepčně a neprofesionálně je v tomto státě řízen veřejný sektor.

Nepatřím mezi zastánce českého národního obrození z 19. století a tedy nebudu ani tady symbolicky ronit slzy za národní činoherní scénu. Neplanu pro obrozenecké nadšení, které využilo ke své propagaci ve své době mimo jiné falzifikované Rukopisy a dnes přetrvalo v některých projevech laciného antiněmectví. V dnešní Evropě mně přijde obrozenecké národovectví překonané a omezující nás ve spolupráci s kulturně blízkými státy střední Evropy.

Postoje většiny médií stranící bývalé vládě nemají však s kulturou co dělat. Spíše připomínají větu komořího Langa z filmu Císařův Pekař: "Jakmile se nám sáhne na peníze, tak to se tolerovat nesmí..." Tato věta sedí nejen na postoj proti tehdejší protestní akci lékařů, ale i na dnešní výpovědi herců Národního divadla. Obojí svědčí o tom, že kultura a zdravotní stav naší státnosti je asi tam, kde řízení těchto samotných vládních rezortů.

0
Vytisknout
8301

Diskuse

Obsah vydání | 9. 8. 2013