Komu (ne)věřit

29. 6. 2012 / Marek Řezanka

čas čtení 8 minut

Gabriel Chevalier ve svém románu Zvonokosy výstižně popisuje, co je pro politika důležité. Především vytrvat. Lidé zapomenou, co bylo včera, a když je dotyčný ve funkci dostatečně dlouho a všechny skandály ustojí, ještě mu zatleskají. "Demokracie se nesmí státi stojatou vodou, a to nikdy. Bývalé vládní soustavy zahynuly právě pro svou nečinnost, pro svou liknavost a pro hanebnou shovívavost ke korupčníkům.

Občané, my se tohoto omylu nedopustíme. Budeme silní. Půjdeme vstříc své budoucnosti s pevným srdcem, s metodami plnými ušlechtilosti, spravedlnosti a odvahy, s metodami prodchnutými ideálem, který chce lidstvo přivádět k důstojnosti a k bratrství čím dále tím dokonalejšímu."

Věty, které by šly tesat do kamene a které jako by z pusy vypadly premiéru Nečasovi.

Ztrácí nervy a glanc, "pan čistý" -- či aspoň to tak podle jeho emotivních vystoupení v médiích vypadá. Nejprve hřímání, že žádní plukovníci nebudou určovat složení vlády, hned nato pak výlev výčitek na adresu ministra spravedlnosti Pospíšila.

Je zde však důvod demonstrovat za podporu panu Pospíšilovi s tím, že L. Bradáčová, J. Pospíšil a P. Zeman jsou ta správná Rychlá rota a kocoura Tlusťocha s jeho pomocníky ztělesňují M. Benda, V. Rampula a P. Nečas? Zřejmě tak křišťálově jasné to nebude.

Paměť lidí bývá selektivní, a co bylo před mnoha a mnoha lety, je dávno zapomenuto. Důležitá je přítomnost. To se týká i exministra Pospíšila.

"Omlouvám se, že opět používám stejný titulek, jako v jednom z minulých článků. Ale podobně jako na Slovensku nechtěl léta nikdo slyšet o Gorile, pak v Čechách je to nachlup stejné. Jen se ta naše Gorila nejmenuje Penta, ale plzeňská Škoda či ČEZ. A plzeňské kořeny, mocenské zázemí i kontakty Jiřímu Pospíšilovi věru nechybí. Ba co více, kdo si dnes vzpomene na to, že i on byl nachytán na pověstném mejdanu politiků, byznysmenů a lobbistů v Toskánsku, a to ve společnosti nejen Martina Romana, ale Petra Šikoše, člověka, který hraje jednu z klíčových rolí v kauze Škoda. Opět mu to prošlo, a to s vysvětlením o naprosto náhodném setkání, kde se žvatlalo podle ministra jen o jídle a vínu...", napsal 29. 2. 2012 Petr Dimun, bývalý tiskový mluvčí jednoho nechvalně známého ministra (Němce) a dnes pravá ruka představitele "nové levice", J. Paroubka.

V souvislosti s kauzou R. Krejčíře a jeho propuštěním z vězení v Jihoafrické republice v roce 2007 žádalo hlavy Langera a Pospíšila tehdejší vedení ČSSD, konkrétně o to usiloval J. Paroubek. Bývalý předseda ČSSD se pustil do dalších spekulací: "Člověk, který se projevoval před volbami jako jeden z nejlepších předvolebních agentů ODS svými lživými tvrzeními ve vztahu k sociální demokracii, no tak, že byl takovýmto způsobem odměněn."

Svou minulost má každý politik. Jde skutečně hlavně o to, co vše dokáže ustát a co vše se objeví na ty druhé, a překryje jeho vlastní aféry. Své by mohl vyprávět student plzeňských práv, odpůrce lisabonské smlouvy a zapřisáhlý kuřák, Marek Benda, kterému na srdci leží především blaho občanů:

"Rozhodně mi není hanba, jak se ve Sněmovně chovám. Při všech hlasováních myslím na zájmy lidí a i v případě zákazu zveřejňování odposlechů jde samozřejmě o ochranu občanů. V případě veřejných činitelů a jejich nezákonného chování bude možné využít i informací získaných z odposlechů s odkazem na právo na informace. Zákon nemá chránit nezákonné jednání, ale naopak mu zamezit. Má omezit šíření drbů a pikantérií z odposlechů, nikoliv zabránit oprávněnému zveřejnění zásadních informací o nezákonnostech, kterých by se případně dopustil politik."

Okolnosti, jak studoval práva v Plzni, raději nerozebírá. Stín nakousnuté aféry s podvody na universitní půdě se však za ním táhne a potáhne dál. Nejšťastněji však v této kauze nevyjímal ani ministr Pospíšil, o úloze "nejlepšího ministra školství" Dobeše raději nemluvě.

Motto M. Bendy: "Když je člověk ministrem, může uzavřít jakkoli špatnou a nevýhodnou smlouvu a neměl by za to být stíhán" by se u ministra spravedlnosti vskutku vyjímalo.

Na dávno zapomenuté aféry hřeší i další politici. Jedině tak si lze představit, jak je možné, že spoluguru kupónové privatizace a protekční dítko minulého režimu, Vladimír Dlouhý, se může ucházet s kamennou tváří o post presidenta republiky.

Kauza Rath utichla, a zda náhodou ve vazbě není nespravedlivě stíhaný, trápí málokoho. Kolík v rámci štafety politiků s máslem na hlavě převzala V. Parkanová, respektive TOP09, aby ho jako horký brambor přesměrovala na ODS. Ve světle reflektorů je tak samotný premiér Nečas.

Když 3. 12. 2011 odpovídal na otázku, co mohou udělat premiér a vicepremiérka pro vyšetření podezřelých privatizací: "Především vytvářet prostor pro orgány činné v trestním řízení, aby konaly tak, jak konat mají. Nemůžeme zasahovat do jejich práce, ale otevření prostoru čelnými členy exekutivy je správný krok" -- netušil, jak bude mluvit v roce 2012: "Kromě toho mi dovolte říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to asi by nebyl ten správný krok". Že by Nečas, stejně jako Kalousek, měl mít obavu z vyšetřování kauz na ministerstvu obrany, kde v minulosti také působil?

Důležité u každé skládačky je, aby dílky zapadly přesně, kam mají -- a nic nedrhlo a nemuselo se zabrušovat. Otázkou je, jak kdo vnímá kauzu D. Ratha. Mnozí ho již bez soudu odsoudili. Ti, kteří tak neučinili, si však kladou otázky, kdo všechno by stál za případným křivým obviněním a zmanipulováním celé kauzy. Tento fakt asi nejvíce narušuje ideální rozdělení na lumpy: Vesecká, Grygárek s Rampula a čisté: Zeman, Bradáčová, Pospíšil. Že by "čistých" nebylo?

Je těžké vyjadřovat podporu ministrovi, který sice (na rozdíl od mnoha svých ministerských kolegů) svému resortu rozuměl, nicméně se v něm dopustil (minimálně) řady omylů a chyb. Je deprimující mlčet k postupu, kdy je tento ministr odvolán ve chvíli, kdy zjevné důvody k jeho odvolání nezazněly (například špatné hospodaření, podezření ze spáchání trestného činu, atp.) a jsou vymýšleny důvody zástupné a nevěrohodné.

Když vláda začínala vládnout -- opřena o hlasy bezpečnostní agentury ABL (Nečas se dušoval, že žádný vliv ABL mít ve vládě nebude), disponovala ještě určitými trumfy v rukách. Redukovat státní dluh a bojovat proti korupci musí přece každý. Co potom udělá opozice? "Potom -- nic! Protože, dovedete si představit, jak opozice promlouvá, brojí a hřímá, proti něčemu tak veřejně prospěšnému, jako je pisoár?", napadne člověka citát ze Zvonokosů.

Bohužel až příliš brzy se ukázalo, že záchodové prkýnko bude sloužit jenom někomu a že zatímco se poplatek za použití mísy zvýší, papírem se bude plýtvat ještě více, než se čekalo. A místo zlepšení hygieny většina vnímá pouze nesnesitelný zápach.

0
Vytisknout
12766

Diskuse

Obsah vydání | 2. 7. 2012