Soumrak nebo úsvit?

16. 11. 2011 / Josef Dusil

Poslední události v Evropě (krize eurozóny) i mimo ni, zejména revolty v arabském světě, dříve nebývalé protesty v baště neoliberalismu Occupy Wall Street, dávají za pravdu názorům, že svět vstupuje do stadia, které může být tečkou za jeho dosavadním uspořádáním. Mainstreamové prognózy ovšem počítají tak maximálně s dočasnou stagnací jako malou, omluvitelnou lapálií na cestě k lepším zítřkům, extrapolovaným do budoucna podle průběhu pokroku v minulosti.

Kasinový kapitalismus, který vládne současnému světu, plodí dluhové, finanční, posléze hospodářské krize, na něž marně hledá účinný lék. Asi i zde platí Einsteinova myšlenka, že žádný problém nemůže být vyřešen na stejné úrovni myšlení, která jej stvořila. Světla v tunelu budou těžko nalezena pomocí hledaných ekonomických nástrojů. Hlavní příčinou uvedených krizí je úroveň myšlení, resp. vědomí, formovaná paradigmatem sociálního darwinismu, který v honbě za osobním prospěchem spolu s vulgárně materialistickým názorem na svět (vlastním, tedy jsem) ten svět začíná ohrožovat. Tato úroveň myšlení se nutně projevuje i v rovině vztahů (od osobních, tj. mezilidských až po mezistátní) a jejich důsledky jsou označovány za krizi morálky. 1% nejbohatších disponující 40% světového bohatství má logicky zájem na takovém fungování světa, které to umožnilo a svůj vliv pak uplatňuje i do politických a státních struktur. Současný model zastupitelské demokracie se tím potichu přetváří do karikatury označované dokonce jako "kurtizána sloužící pouze nejbohatší elitě". Takový přerod se rekordně rychle a s originálními prvky podařilo uskutečnit i u nás, za pouhých 20 let po sametové revoluci.

Události, kterých jsme a patrně ještě v budeme svědky naznačují, že pokračování představitelného vývoje, který bychom označili jako pokrok, se neobejde bez změny současného paradigmatu. To je, zatím více méně imanentně, vtisknuto do občanských hnutí, jejichž počet a hlas sílí v mnoha místech světa a stejně tak i u nás. Americké Occupy Wall Street se šíří do dalších států unie i do dalších států světa, které mají své vlastní "Wall Streets" a stává se tak globálním jevem stejně tak jako okolnosti, které je vyvolaly. Těžko se dá předvídat, jestli síla těchto hnutí volajících po jiném spravedlivějším uspořádání světa bude dostatečná pro vyvolání změn v tomto smyslu. Projevy hněvu, nesouhlasu a protesty proti sociální nerovnosti jsou přirozené jako symptom stavu věcí, ale samy o sobě k významnějším změnám nepostačí.Tím spíše, že proti nim stojí dobře organizovaná mocenská struktura, která si je vědoma oč jde a má v zásobě arsenál prostředků, jak takovým iniciativám čelit. Islandský příklad přesto ukázal, že zdánlivě nemožné je možným, pokud se v těchto hnutích budou angažovat skutečné elity v oblasti vědy, kultury a vzdělávání, jež poskytnou těmto hnutím potřebnou vizi, program a směr pro uskutečnění změn současných mocenských uskupení v rámci ústavních pravidel.

Příklad významného filosofa Slavoje Žižka, který se aktivně angažuje v hnutí Occupy Wall Street, je proto významným příslibem. Jde o mnoho, možná že o vše - o udržení, možná o vyšší kvalitu sociokulturních struktur, které jsou produktem dlouhého vývoje společností, nebo jejich destrukci se všemi důsledky.

Naše současná civilizace není první a nemusí být poslední.

0
Vytisknout
2363

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2011