Uregulován

16. 11. 2011 / Karel Dolejší

"Nikdy si nezvyknout na nevyslovitelné násilí a vulgární nesouměřitelnost života kolem sebe. - Respektovat sílu, ne moc. A především pozorovat. Snažit se a chápat. Nikdy se nedívat stranou. A nikdy, nikdy nezapomínat."
Arundhati Royová

Jan Badura, pracovník nejmenované liberecké neziskové organizace, podal na webu Náš Liberec osobní svědectví o reálných dopadech reformy zdravotnictví do jednoho života. Pana L. objevil Badura ve sklepní kóji levné ubytovny plné hniloby a s páchnoucí vodou, kde majitelka ani nezapnula chladničku a zkazily se mu veškeré zásoby. Posléze vyšlo najevo, že osaměle žijícímu důchodci bez úspor finančně zlomil vaz "bezvýznamný" regulační poplatek za pobyt v nemocnici - oněch 60,- Kč denně. A nakonec se neudržel ani v odporné ubytovně...

Ale ano, už předem slyším ty mravokárné řeči a vidím zdvižený prst. Následovat bude přednáška některého z našich "liberálů" o potřebě posílit osobní zodpovědnost za sebe sama (OSSZ), kteréžto svaté povinnosti se pan L. očividně zpronevěřil. Nic si na stáří nenaakumuloval, nebo pokud naakumuloval, tedy ne dost - a spoléhal pouze a jedině na důchod, který (spolu s bezplatnou zdravotní péčí) po tolika odpracovaných letech vnímal jako svaté právo, což je samozřejmě "socialistický přežitek". Možná že byl pan L. v produktivním věku velice štědrým člověkem, který se rozdával na potkání, spoustě lidí pomohl - jenže víte, to se dneska vůbec nepočítá. Nakonec zůstal chudý, nemocný a osamělý. Je to smutné, leč dávejte pozor, děti: Jestli se nebudete snažit víc než on, jestli nepůjdete už dnes hezky zostra jeden druhému po krku, aby na vás zbylo víc než na něj, dopadnete stejně. Tak pravil "liberál".

Nikdo nespočítá, kolika lidem dnes visí život takto na vlásku a nějaký zdánlivě nepatrný a bezvýznamný výdaj navíc je dokáže potopit na úplné dno. A co hůře, nikdo s tím při svém rozhodování ani nepočítá. Vládním "reformátorům" jsou samozřejmě nějací L. ve skutečnosti srdečně ukradení. Ale co je horší, jakmile se člověk znatelně zapotácí, už jsou tu hyeny a rvou: Ten občanský průkaz, ta zbytek důchodu - a pak nemáš, sbohem, na ulici s tebou.

Nejen že už díky "rozpočtově zodpovědným" tunelářům neexistuje institucionální "solidarita" s takovým člověkem, který by zjevně potřeboval finanční a jinou pomoc; jeho bezprostřední okolí se k němu už spontánně nezachová jako k potřebnému, ale jako ke kořisti. Ryba sice možná smrdí od hlavy, jenže tahle už shnila až po poslední ocasní kůstku. Jistěže se člověk normálně občas dočká pomoci - jenomže jen tehdy a potud, jestliže a pokud ji vlastně zase tak nutně nepotřebuje a jeví se tedy jako vhodná "investice". Jakmile je ale doopravdy bezmocný, všechny záchranné sítě selžou a "bližní" zrovna tak.

Ministr H. "reguloval" pobyt pacientů v nemocnicích. Pan L. v důsledku tohoto opatření a nelidskosti spoluobčanů skončil jako bezdomovec. Na co asi myslí, když prochází ulicemi a hledí uprostřed předvánočního shonu do nablýskaných výkladů nabízejících kýčovité obrázky štěstí a poshovění snad doopravdy každému... až na něj?

0
Vytisknout
3454

Diskuse

Obsah vydání | 16. 11. 2011