Šéf protikorupční policie:
10. 3. 2013 / Boris Cvek
V dnešních Otázkách V. Moravce se mi velmi líbilo vystoupení šéfa protikorupční policie (ÚOKFK), pana Martince, který odvážně (proti dlouhodobé rétorice pravicových stran) podpořil myšlenku majetkových přiznání jako dobrého nástroje boje proti korupci. Cituji zprávu České televize:
9. 3. 2013 / Marek Řezanka
Po projevu prezidenta republiky, Miloše Zemana, se hned vyrojila řada odsudků, zejména ve spojitosti s jeho pasáží o značné části tuzemských médií.
Prý dal dohromady mafiány, fašisty a novináře. Údajně nedokázal potlačit svou mstivost. Co nám všem ale doopravdy Miloš Zeman ve svém projevu vzkázal?
"Za třetí ostrov negativní deviace pak pokládám podstatnou část českých médií. Tu část, která se zaměřuje na vymývání mozků, na mediální masáž a na manipulaci veřejným míněním. Tu část, jejíž představitelé vynikají pozoruhodnou kombinací minimálních znalostí a maximálního sebevědomí. Upovídaní komentátoři, kteří píší o všem a nerozumějí ničemu, mně připomínají Čapkovu definici literárního kritika. Jako člověka, který radí spisovateli, jak by on napsal knihu, kdyby to uměl."
9. 3. 2013
Nad současnou ekonomickou situací Velké Británie se v deníku Guardian zamyslel Ha-Joon Chang, který vyučuje ekonomii na cambridžské univerzitě. Jeho analýza téměř stoprocentně sedí i na ekonomickou situaci České republiky.
Problémy britské ekonomiky nevyřeší vládní škrty. Británie prostě nedokáže vyrobit dost na to, aby dokázala oživit svou churavějící ekonomiku.
Projev premiéra Davida Camerona o ekonomice, který pronesl tento týden, a reakce na něj, znovu potvrdily že se britská debata o ekonomické politice neposunuje nikam. Vláda pořád opakuje, že musí provádět další škrty, aby snížila deficit, a to bez ohledu na cokoliv. Opozice jí usilovně vysvětluje - tak, jako to vysvětluje učitel zvlášť hloupému nebo tvrdošíjnému žáku - že provádět škrty ve stagnující ekonomice je kontraproduktivní, protože to omezuje růst, a tedy i množství vybraných daní. Páteční překvapivý dopis premiéru Cameronovi od Roberta Chotea, předsedy nadstranického Úřadu pro rozpočtovou odpovědnost, který zdůraznil, že premiér se škrty nemá pravdu a že mají dvojznačný dopad na ekonomiku, jen posílil argumenty opozice.
Jenže britská vláda není ani tak pitomá ani tak tvrdohlavá, jak to vypadá. Trvá na dalších a dalších škrtech nikoliv proto, že by chtěla snížit deficit, ale proto, že má v úmyslu likvidovat sociální stát. Takže ani nejpřesvědčivější argumenty, že škrty ekonomice škodí, nezmění její postoj.
10. 3. 2013
Většina britských občanů zastává názor, že vládní škrty škodí britské ekonomice a nevedou k jejímu ozdravění, jak tvrdí konzervativní ministr financí George Osborne i konzervativní premiér David Cameron. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění, provedeného deset dní před dnem, kdy má ministr financí Osborne zveřejnit svůj státní rozpočet na příští rok.
Z průzkumu firmy Opinion a týdeníku Observer vyplývá, že 58 procent britských voličů zastává názor, že vládní škrty poškozují britskou ekonomiku. Jen 20 procent Britů je podle tohoto průzkumu přesvědčeno, že jsou vládní škrty správnou strategií jak ozdravit britské hospodářství.
V pátek vydal vládní Úřad pro rozpočtovou odpovědnost ostrou kritiku premiéra Davida Camerona, který předtím v projevu tvrdil, že v důsledku škrtů se ekonomika uzdravuje. Úřad pro rozpočtovou odpovědnost upozornil, že v důsledku vládních škrtů poklesl za poslední dva roku HDP o 1,4 procenta.
Podrobnosti v angličtině ZDE
8. 3. 2013 / Boris Cvek
Neudiví mne, když prezidenti ve svých projevech říkají různými floskulemi a obecnými frázemi, že chtějí stát na straně dobra, občanů, veřejného zájmu. Není na tom nic zajímavého a překvapivého stejně jako na tom, když člověk chválí své zboží, které chce prodat. I proto v zásadě nepovažuji včerejší poslední projev Klause prezidenta a dnešní, inaugurační, projev Zemana prezidenta za zajímavé. Některé detaily ale přece jen poodkrývají společnou mentalitu obou prezidentů.
9. 3. 2013
Časovaná bomba předlického ghetta už dotikala. Brzy a to velmi brzy vybuchne. Roky, kdy jste dělali mrtvého brouka a situaci ignorovali jsou pryč, promarněny. Nepodniknete-li dobré kroky k řešení situace hned teď a tím myslím opravdu okamžitě, ne v horizontu týdnů, či měsíců, situace skončí humanitární katastrofou v České republice nevídaných rozměrů za kterou Vy ponesete odpovědnost. V Předlickém ghettu jsou domy obývané rodinami s dětmi, které hrozí okamžitým zřícením a zavalením svých obyvatel.
Kompletní článek: ZDE
9. 3. 2013 / František Řezáč
Pokud máme věřit této zprávě tzv. Lidových novin, pronáší při mši(!) politik politický projev a radí věřícím, aby nevěřili politikům. Ježíš na té mši určitě nebyl. Kdyby tam byl, skopal by tohoto vrchního českého farizeje s chrámových schodů. Bylo by bývalo zajímavé slyšet, co by byl Schwarzenberg říkal, kdyby býval Bůh dopustil, aby byl zvolen prezidentem. Určitě by se bývalo bylo na hradě sloužilo veliké Te Deum. A my bychom bývali byli aspoň ušetřeni tohoto a dalších posteriorních plivanců. Fuj..!
DOKUMENT
7. 3. 2013 / Václav Klaus
Vážení spoluobčané, dnes večer k Vám z televizní obrazovky hovořím jako prezident České republiky naposledy. Zítra mne v prezidentském úřadě vystřídá Vámi před více než měsícem zvolený nový prezident, kterému chci i touto formou popřát, aby se mu nejednoduchá práce v nejvyšší ústavní funkci dařila. Pro mne bylo obrovskou poctou, že jsem mohl tuto funkci -- jako desátý prezident novodobého českého státu -- vykonávat.
8. 3. 2013
Podívejte se na vynikající reportáž zpravodaje Channel Four News Matta Freie z Caracasu
Statisíce truchlících Venezuelanů stály frontu v ulicích Caracasu, aby se poklonili mrtvému prezidentu Hugovi Chavezovi, vystavenému v otevřené rakvi. Chavez, který zemřel v úterý, byl oblečen do armádní uniformy se svým známým červeným baretem. Náš washingtonský korespondent Matt Frei je v Caracasu.
Matt Frei: Ve Washingtonu ani v Londýně se sice zrovna nepláče, ale do Caracasu přijelo dvaadvacet hlav států na zítřejší pohřeb, včetně prezidentů Brazílie, Argentiny, Bolivie a Íránu. V šestnácti státech byl vyhlášen celonárodní den smutku na počest Hugo Chaveze a statisíce lidí mu přišly vzdát počest v rakvi. Musím říct upřímně, že jsem takovéhle intenzivní vyjadřování citů nezažil od smrti Jana Pavla II v roce 2005.
Kde dnes na světě by se utvořily takto obrovské fronty k poctě mrtvého prezidenta? Pokud se dá oddanost vedoucímu představiteli země změřit pročekanými hodinami a prolitými slzami, pak bezpochyby vítězí tato dnešní tříkilometrová fronta v Caracasu. Rose je osmdesát let a čeká tady od půlnoci. "Chavez byl láskou mého života," řekla mi. "Bolí mě duše." A na co se ona a všichni ostatní přišli podívat? Hugo Chavez, velitel, leží na katafalku ve vojenské akademii, odkud zahájil svou pouť z vesnické chudoby na světové jeviště, ve věku sedmnácti let. První se mu poklonily jeho čtyři děti. A samozřejmě jeho matka.
Venku začíná být horko a lidé popadají dech po vodě. Drtivá většina truchlících přišla z brlohů na kopcích. Tito lidé kdysi bývali na okraji společnosti, ale Chavez jim dal hlas. Levné ledničky a byty. Ve vzduchu vládnou emoce. A stačí se davu zeptat, co pro ně Chavez znamenal. A pak ustoupit. Odpověď: vlna podstatných jmen. Slova jako Důstojnost, Svobodu, Vzdělání, Zlepšenou životní úroveň. Přitomna je velká míra vzdoru. Zejména vůči zemi, kterou oni nazývají "Impérium".
Všichni v podstatě říkají, že Chavez Venezuelu zachránil od spárů Ameriky. A že se Amerika pořád ještě snaží zasahovat do venezuelské politiky. A pak je tady všudypřítomný, bedlivý pohled Simona Bolívara, symbol nezávislosti Latinské Ameriky na koloniální nadvládě. Aristokrat z osmnáctého století, v jehož duchu vytvořil Chavez svou revoluci, přejmenoval svou zemi a vedle něhož chce být pohřben. Lidé, kteří tady stojí ve frontě, jsou svědectvím jedinečné charakteristiky Huga Chavéze. Spojoval v sobě totiž několik latinskoamerických tradic: svůj demokratický populismus, jímž oslovoval chudé lidi, svůj militarismus, který se líbil armádě, své katolictví, své charisma. Ale podstatou toho všeho bylo obrovské ropné bohatství této země. A to umožnilo Hugovi Chavezovi nejen, aby byl silným politikem, ale aby štědře rozdával, jako Ježíšek.
Znamenalo to také používat směsici demokracie a zastrašování, aby se mu podařilo odebrat moc bohatým, kteří kdysi v jeho zemi vládli a kteří žijí v této části Caracasu. Podnikatel, s nímž jsem hovořil, když jsem tu byl naposledy: "Je nutno respektovat všechny mrtvé, ale ne kvůli všem mrtvým musíme plakat."
"Proč nepláčete?"
"Protože on hrozně škodil, víte. Rozdělil zemi."
A jak je Venezuela rozdělená, to jsme poznali včera večer, kdy jsme uviděli automobil, který patřil stoupenci opozice. Jeho přivítání nebylo zrovna vřelé a musela zasáhnout vojenská policie. Tento hněv je druhou stranou Chavezova uctívání, které je až na hranici mystického kultu. A zemřelý vůdce se znovu zrodil jako ikona. Jeho nástupce bude mít svou práci velmi těžkou. Velitel zemřel. Zůstává dál milován i nenáviděn, ale na kontinentu, který čekal na Spasitele, bude mít Chavez vliv i po smrti.
8. 3. 2013
Právě jsem telefonicky získal informace k pohřbu Huga Chaveze z ministerstva zahraničí ČR. Mám za přínosné, jestliže je zveřejníte (jsou samozřejmě ověřitelné): Pohřbu se nezúčastňuje žádný zástupce českého státu, byla pouze předána kondolence ministra zahraničí. Pro pořádek dodávám, že velvyslanectví ČR ve Venezuele bylo zrušeno.
O oficiální reakci vlády ČR mi není nic známo, píše Milan Marek.
8. 3. 2013 / Jan Čulík
Z pedagogických důvodů jsem začlenil do dnešního vydání Britských listů reportáž Matta Freie z Channel Four News o situaci v Caracasu několik hodin po Chavezově úmrtí. Charakteristickým rysem novinářské práce profesionálních žurnalistů je, jak vidíte i z této reportáže, že novinář respektuje názory lidí. Prostě o nich jen informuje, z odstupu, aniž by se diváka snažil přesvědčovat, co je ten správný názor, jako to dělají v České televizi, kde buď vyberou k diskusi jen zaujaté osoby (viz včerejší diskuse o odchodu Václava Klause), anebo se snaží vytvořit iluzi, že jen ten názor, prosazovaný redaktory ČT či jiných českých médií je legitimní a kdo si myslí něco jiného, je blázen.
Tentýž Matt Frei před několika týdny odvysílal na Channel Four News rozhovor s šéfem americké prorevolverové lobby, který energicky hájil - po masakrech v amerických školách - právo amerických občanů vlastnit zbraně. Rozhovor byl odvysílán bez jakéhokoliv komentáře, samozřejmě obsahoval kritické otázky na tělo, ale odpovědi prozbraňového aktivisty nikdo nezpochybňoval.
Názory lidí mohou být podle "elitních analytiků" nesprávné, pomýlené, či založené na nevěcných představách či argumentech.
Obrovský rozdíl mezi českou a dobrou zahraniční novinářskou praxí však je, že dobrý novinář a slušný (většinou západní) politik demokraticky respektuje názor lidí, a informuje o nich, aniž by přesvědčoval diváka, že to jsou šílenci.
Snaha za každou cenu ovládat diskurs je totalitní a komunistická, pořád všechno dávat do uvozovek a rámovat to "mým správným, jediným" postojem. Normální je respektovat i jiné postoje - nemusíme dostávat infarkt z toho, že někdo si myslí něco jiného než my. To je podstatou demokracie a plurality.
8. 3. 2013
Vážený pane Čulíku,
čtu si Váš text v dnešním vydání Britských listů - Víte, jaký je rozdíl mezi profesionální a českou novinářskou prací?" V detailech máte jistě pravdu. V celku ovšem vytváříte jakou všeobjímající iluzi zase Vy. V České republice pracují i jiní novináři, než jen ti, kteří jsou na štíru s objektivitou. Titulek tedy měl správně znít Víte, jaký je rozdíl mezi profesionální novinářskou prací a novinářskou prací v České televizi... Paušalizování je ale vždy efektnější, že? píše Ivan Matějka.
8. 3. 2013
8. 3. 2013 / Karel Dolejší
Jako césaropapismus označil německý sociolog Max Weber ve spise Wirtschaft und Gesellschaft kombinaci moci světské a duchovní ve smyslu dominance první z nich. Panovník se stává faktickou hlavou církve a ta ztrácí autonomii. Jde o jeden ze způsobů zrušení principu dělby moci, který byl pro moderní západní dějiny typický: Nejprve došlo k oddělení náboženských záležitostí od světské moci, později se navíc objevila dělba světské moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Z hlediska logiky vývoje západní kultury tedy představuje césaropapismus značnou regresi.
8. 3. 2013
Ruku na srdce. Kdo z řadových občanů, kteří mají stále víc svých každodenních starostí, myslí na to, jestli bude hradní stráž stát při inauguraci prezidenta v dokonalém zákrytu, jakým perem se ke službě vlasti M. Zeman upíše a jestli bude dost vybraného jídla pro pozvané hosty, byť mezi nimi budou i tací, kteří aktivně bojovali za zrušení daňově výhodných stravovacích benefitů pro řadové zaměstnance, ale jak mohou dostat od daňových poplatníků jídlo zdarma, tak jdou pravicové zásady k ledu. Myslím si, že jich mnoho nebude a přesto nám tento akt bude vnucován jako mimořádná vlastenecká událost. Přitom až čas ukáže, jestli si tento přívlastek jmenování nového prezidenta zaslouží; neboť předchůdci M. Zemana toho pro vlast ŘADOVÝCH OBČANŮ dvakrát moc neudělali, píše František Štván.
8. 3. 2013 / Aleš Uhlíř
Za těch několik let, kdy zastupuji klienta proti ministerstvu zdravotnictví mohu říct, že znám postupy a reakce ministerských úředníků natolik, že odpověď v Britských listech na článek Po šesti letech právních bojů vyhovělo ministerstvo zdravotnictví žádosti z 1. 3. 2013 jsem neočekával. Byl bych překvapen, kdybych se v tom mýlil a ministerstvo zdravotnictví se prostřednictvím Britských listů ozvalo. Dobře vědí, že je lepší na kritiku se neozývat, nechat vše vyhnít a to je celá jejich strategie. Nicméně se mi na článek v Britských listech ministerstvo zdravotnictví ozvalo, a to čtyřstránkovým dopisem ředitele právního odboru z 5. 3. 2013. Jejich způsoby uvažování a argumentace znám a při čtení už dopředu vím, co bude na dalších řádcích ministerského povídání následovat.
8. 3. 2013 / Boris Cvek
Čtenáře, kteří si chtějí přečíst něco o římskokatolické církvi z hlediska nezávislé, ale katolické, žurnalistiky, bych rád odkázal na americký National Catholic Reporter. Toto médium vyhrává pravidelně cenu Catholic Press Association of the United States and Canada. Velice zajímavý je např. článek, který uvádí 10 důvodů, proč tato volba papeže, která čeká kardinály nejspíše za pár dní či týdnů, bude historicky výjimečná.
7. 3. 2013
Vicki Pryce, bývalá manželka bývalého liberálnědemokratického ministra Chrise Huhna byla ve čtvrtek shledána vinnou z trestného činu bránění průchodu spravedlnosti. Pryceová před deseti lety převzala od svého manžela tři trestné body za nepřiměřeně rychlou jízdu na dálnici. Huhna při překročení rychlosti vyfotografovala automatická policejní kamera, a protože by ztrátou tří trestných bodů dosáhl limitu 12 ztracených bodů a přišel by tak o řidičský průkaz, požádal manželku, aby trestné body vzala na sebe a tvrdila, že jeho automobil řídila ona.
Jenže Chris Huhn posléze manželku opustil a dal se dohromady s milenkou. Pryceová se mu chtěla pomstít, a tak ho za předání trestných bodů udala. Huhnovi to zničilo politickou kariéru a soud ho také shledal vinným z bránění průchodu spravedlnosti. Oba bývalí manželé budou odsouzeni později k vězeňskému trestu.
Podrobnosti v angličtině ZDE
8. 3. 2013 / Mojmír Grygar
1. Uvažujeme-li o rozdílech náboženské víry, ať jde o křesťanství katolíků, o židovství nebo o víru muslimů, první věc, která nám přijde na mysl, jsou zvláštní ceremoniály, kultovní akce a zvyky, jimiž se náboženství od sebe odlišují. Rozdíly mezi kostely, synagogami a mešitami jsou právě tak nápadné jako obřady, které se v sakrálních prostorách provozují. V tomto kontextu se protestanté nejvíc osvobodili od dědictví římského impéria, kterému propadla katolická církev. Podle Johanna Fichteho katolická církev spojila orientální stránku prvotního křesťanství (zázračnost a přebujelou iracionalitu) s negativním dědictvím Římského impéria (přepych a okázalost moci).
8. 3. 2013 / Radim Hreha
Slovenská nízkonákladová komerční zpravodajská televize ukázala Interview ČT 24 záda. Profesionalitou. Tvůrčím přístupem - kupříkladu v relaci Téma dňa, ve kterém hodnotí život čerstvě zesnulého Hugo Chaveze...
8. 3. 2013
Několikrát jsem na toto téma vedl rozhovor se svými syny (narozenými v druhé polovině osmdesátých let minulého století). O mých názorech na tento problém bych snad někdy pojednal zvlášť. V této krátké úvaze bych rád zmínil pozitivní prvek uvedených debat. Uvědomuji si, že to, co dnes skromně považuji za klad, bylo kdysi a mělo by být (leč, žel, není) stále samozřejmostí, nicméně zaplať Pánbůh za to, píše Tomáš Volf.
8. 3. 2013 / Mojmír Grygar
Koncem prosince jsem napsal komentář k významnému vystoupení Benedikta XVI. Od té doby uplynulo již deset týdnů, ale mám za to, že aktualita článku ani po papežově abdikaci neklesá. Skutečnost, že se v argumentaci tohoto dokumentu projevují značné vnitřní rozpory, potvrzuje mínění analytiků, že papež odchází ze scénu nejen z důvodů zdravotních. Ty ostatně u mnoha desítek předchozích přestárlých papežů nehrály žádnou roli -- církev to vždy zvládla.
8. 3. 2013 / Boris Cvek
Jeden ze čtenářů Britských listů mne upozornil na jakousi novou metodu léčby "proti všem známým nemocem", známou pod zkratkou MMS (Miracle Mineral Supplement). Naprosto mne to šokovalo, neboť říci o něčem, že to "léčí všechny známé nemoci", je zcela jistě šílené šarlatánství, jemuž nemůže přece nikdo věřit. Jenže Google na mne vyvalil spoustu v češtině dostupných propagačních stránek.
8. 3. 2013 / Lubomír Brožek
Pavel Urban mi vyčítá mou výtku premiérovi, jenž v bavorskému parlamentu projevil lítost nad českými excesy v době, která nebyla ničím jiným nežli jedním velkým excesem. Svět byl v troskách, mezi nimiž bys anděla nenašel, a pokud ano, anděl by nenašel spravedlivého. Jistě, Pavel Urban má svatou pravdu v tom, že svobodný člověk unese omluvu a nemučí se pokládáním křivd a křivdiček na kupecké váhy. Svobodný člověk ví, že omluva má mnohdy ne-li moc, tedy alespoň naději, že se jí podaří rozetnout gordický uzel dávných vin. To je všechno pravda, o níž, domnívám se, netřeba diskutovat. Jediný problém tedy je v tom, že pan Urban zaměnil marginální (nikoliv z hlediska historického, proboha!) za meritorní. Dovolím si tedy připomenout, že podstatou mého článku byl podiv nad tím, že premiér soucítí lítost nad křivdami minulosti, ale tváří v tvář přítomnosti a vlastním spoluobčanům je zcela bez empatie.
8. 3. 2013
Občanské sdružení Mladí zelení pořádá ve spolupráci s nezávislými djs a dalšími umělci party Loučení s Kikinou. Akce začne v pátek 8. března ve 20:00 v podniku Cafe Flirt Bar v Martinské ulici 5 v Praze 1 a potrvá až do ranních hodin. Smyslem události je oslavit konec Václava Klause ve funkci prezidenta České republiky.
POZVÁNKA:
8. 3. 2013
7. 3. 2013 / Daniel Veselý
Chceme-li zhodnotit osobnost a dědictví Huga Cháveze, je třeba víceméně odvrhnout produkci českých medií, které díky studenoválečnické frazeologii setrvávají někde v roce 1983; ještě v době před perestrojkou. Ale ani některá západní progresivní média a organizace neberou v potaz odlišný geopolitický vývoj zemí Jižní Ameriky, kde má na rozdíl od Západu "caudillismus" silnou tradici. Například v roce 1989 venezuelská armáda při protestech proti neoliberální vládě usmrtila až tři tisíce lidí ZDE a v roce 1998 zde 60 procent obyvatel žilo v chudobě; jeden ze tří Venezuelanů musel vyžít s dvěma dolary na den. To se brzy mělo změnit.
7. 3. 2013
Pentagon vyslal do Iráku amerického veterána ze "špinavých válek" ve střední Americe. Jeho cílem bylo řídit sektářská policejní komanda, která v Iráku založila tajné věznice a mučicí střediska s cílem získávat od povstalců informace. Tyto jednotky během americké okupace páchaly drastické mučení a zrychlily vznik plné občanské války v Iráku.
Plukovník James Steel byl osmapadesátiletý veterán, když ho vybral tehdejší Bushův ministr obrany Donald Rumsfeld, aby v Iráku organizoval polovojenské jednotky ve snaze potlačit sunnitské povstání. Vyplývá to z mnohaměsíčního vyšetřování, které společně prováděl list Guardian a arabská sekce BBC.
7. 3. 2013 / Karol Krpala
Nástup Miloša Zemana do funkcie prezidenta ČR mnohí vnímajú možno s úľavou. Obávam sa, že pôsobenie nového českého prezidenta bude príležitosťou na rozdeľovanie českej spoločnosti spôsobom, z ktorého bude ťažiť establišment. Nemyslím si, že drvivá väčšina Čechov zdieľa politickú líniu režimu. Je pritom paradoxné, že M. Zeman, podobne ako jeho protikandidát z druhého kola K. Schwarzenberg, nie je človek, ktorého by bolo možné označiť za antiestablišmentového politika. Preto sa môže zdať na prvý pohľad prekvapivé, že táto osoba by mala rozdeľovať väčšinu českej spoločnosti takým spôsobom, ako to ukázalo druhé kolo prezidentských volieb. Posledné prezidentské voľby vtiahli značnú časť občanov do mediálno-politického divadla, ktoré ale neslúži ich záujmom.
7. 3. 2013 / Pavel Urban
Lubomír Brožek vyčítá premiéru Nečasovi přehnanou laskavost, ba devótnost vůči bavorskému parlamentu v podobě vyjádření lítosti (nikoli omluvy) nad koncem česko-německého soužití. Podobná devótnost ovšem není v mezistátní politice ničím výjimečným. Němečtí politici, kteří za posledních třiadvacet let přijeli do České republiky, byli podobně devótní zcela běžně. Žádný z nich přitom nepovažoval za nutné připomenout konkrétní "excesy" Čechů proti Němcům po skončení bojů. Třeba osud 265 slovenských Němců postřílených v červnu 1945 na Švédských šancích u Přerova podobně, jako byli několik let předtím postříleni obyvatelé Ležáků. S tím rozdílem, že v tomto případě děti sdílely osud dospělých okamžitě. Nejmladšímu bylo osm měsíců...
7. 3. 2013 / Kateřina Kalistová
Televizní seriál Kriminálka New York (a nejen on, totéž lze vztáhnout na další seriály z prostředí kriminalistických laboratoří a vyšetřování zločinů) obsahuje velmi často explicitní naturalistické záběry obětí násilí a zvláštního zacházení s nimi, pocházející z kriminalistického vyšetřování a vymykající se svým charakterem situacím, jejichž sledování neprofesionály je obecně známo a obecně akceptováno. Nejsme zvyklí na lebku nebo hrudník, otevřené pilou... Záběry bývají vytržené z kontextu tím, že divákům je prezentován jen statický výsledek násilí, odtržený od zrůdného průběhu zločinu a utrpení obětí. Mohou proto způsobit nejen dětským divákům psychický otřes a zejména u dětí nízkého věku přispět ke snížení jejich citlivosti při vnímání násilí, negativně ovlivnit jejich psychiku nebo povzbudit jejich vlastní agresi. Suchý humor patologa při ohledávání a manipulaci se zemřelými by měl nést label "přístupné pouze lékařům s dvěma atestacemi..."
7. 3. 2013 / Karel Dolejší
Často se objevuje výtka, že Beppe Grillo, lídr italského Hnutí pěti hvězd, si z politiky "jen dělá legraci", že nepatří mezi insidery a tak vidí politickou praxi příliš zjednodušeně. Grillo je komik, říkají, a co to znamená ve vztahu k politice, která je přece vážná věc? - Jenže opravdu je tomu tak?
7. 3. 2013 / Jiří Baťa
V souvislosti s odchodem Václava Klause z postu prezidenta mne napadlo pouvažovat nad Václavem Klausem jako takovým. Nyní, po kauze s amnestií, byť zatím není ještě výsledek žaloby podané senátory k Ústavnímu soudu konečný, se V. Klaus prezentuje jako člověk dotčený, který byl nepochopen, bylo zpochybňováno jeho právo na uplatnění a rozsah amnestie a že tedy i žaloba na něj podaná je irelevantní. Dokumentuje to svými slovy: " Jsem plně přesvědčen o tom, že o mé skutečné činy nebo přečiny, nebo nedobré činy v této žalobě Senátu opravdu nejde. A dokonce mám podezření, a to je skoro to nejsmutnější, že to ti senátoři dobře vědí. Já jsem spíš smutný z toho, kam mohla naše politika klesnout. Jak je možné, že se politický střet převádí do této roviny, kam politický střet a politická odlišnost názorů nepatří." No, nebyl by to V. Klaus, aby si své jednání, potažmo posouzení a rozhodnutí Senátu nevykládal po svém. I zde se výrazně projevuje Klausova originalita, ne-li "genialita". Nechci mu ubírat na intelektu, přesto nelze nevidět zastínění jeho přirozené (případně získané) inteligence nemalou dávkou ješitnosti, nekritičnosti, velikosti jeho ega (a snad i ducha), která vyúsťuje až do rozměrů kultu osobnosti. Že však na jeho osobu, resp. počin s udělenou milostí může být zcela diametrálně rozdílný (dle mého relevantní) pohled, dokládají názory západoněmeckých deníků, které se otevřeně vyjádřili k amnestii V. Klause:
DEBATNÍ KLUB:
7. 3. 2013
Pavel Kohout, autor knihy Úsvit, ve které se pokouší zformulovat novou
ústavu České republiky, debatuje s Hanou Marvanovou. Proč ekonom a
publicista Pavel Kohout zvolil tuto formu aktivismu a nabídl veřejnosti svou
vizi ústavy? To je současná ústava natolik špatná a nepoužitelná, že je
potřeba ji opustit a vytvářet novou?
7. 3. 2013
Najvyšší súd SR včera potvrdil rozhodnutie Rady, ktorým uložila pokutu 50 000 eur Rozhlasu a televízii Slovenska za Večer pod lampou s diskusiou o kauze Cervanová. Rozhodnutie Najvyššieho súdu je konečné, Rozhlas a televízia Slovenska sa už voči nemu nemôže odvolať.
6. 3. 2013 / Ilona Švihlíková
Hugo Chávez zemřel po dlouhém boji s rakovinou v pouhých 58 letech. I za svůj krátký život toho stihl hodně: nesmazatelně se zapsal do dějin Latinské Ameriky, do dějin boje za práva chudých. Jeho cesta nebyla snadná a je ukázkou nezměrné odvahy a politického mistrovství.
Hugo Chávez vyrostl v chudých poměrech, a na rozdíl od mnoha jiných na to nikdy nezapomněl. Jedna z knih, popisující jeho neuvěřitelnou kariéru tak nese název: Z hliněné chýše do prezidentského paláce (Miraflores).
6. 3. 2013 / Jaroslav Bašta
V červnu roku 2009 si poblíže Kirovgradu na Ukrajině vyjel do lesa na lov pan poslanec Viktor Lozinskij s okresním prokurátorem a náčelníkem policie. Pronásledovala je však smůla, protože nenarazili na žádnou zvěř, a tak si krátili jízdu popíjením kvalitního alkoholu. Pak jim náhle na lesní cestě vadil v jízdě nějaký otrhanec, uskočil až na poslední chvíli, hrozil jim pěstí a nadával. Spravedlivě rozhořčení potentáti si takovou potupu nenechali líbit a vyřídili si to s ním na místě. Třikrát jej postřelili z brokovnice, pak mu kopanci zlámali devět žeber a rozbili hlavu.
6. 3. 2013 / Lubomír Brožek
Milovníci psů mají většinou jednu jistotu: Jejich čtyřnohý přítel je věrný, oddaný a nezradí. Alespoň ne úmyslně, což je třeba dodat k následující historce, která, ač neuvěřitelná, začala tak prostě, obyčejně. Jeden můj známý se rozhodl si takového věrného přítele pořídit. Tedy nikoliv pouze proto, aby ho měl rád (jak říká Jiří Žáček), ale potřeboval ke svému domu spolehlivého hlídače, jenž by ochránil jeho majetek. Nevyznal se však v psích plemenech, a tak se stalo, že hlídačem domu se stal pes vyšlechtěný k tažení (například saní anebo různých vozíků), který nejenom že v kritické chvíli dům neohlídal, ale nechal se zloději zapřáhnout do kárky, a ti pak s jeho ochotnou pomocí vybílili dům do mrtě. Podobenství se nabízí: Dům vydrancován, zahrada zpustlá, ale pes je v klidu. Cení líně zuby, předstíraje ostražitost. Říká se mu různě. Slyší třeba na jméno Mainstream a je považován za hlídacího psa demokracie. My ale už víme, ač se v tomto případě o jeho úmyslech a motivaci můžeme jenom dohadovat, že je to dobrý tahoun.
6. 3. 2013 / Josef Brož
Žaloba. Včera ráno mne náhodou na ulici zastavil štáb České, té Vaší (rozumějte veřejnoprávní) televize -- jak říkával svého času moderátor Ota Černý, aby se mne zeptal: "Co říkáte té žalobě za velezradu na prezidenta Klause?" Slečna vypadala smutně, dovedu si představit, že nikdo nemá v tomhle ranním čase náladu na nic, ale čeho je moc -- toho je příliš, že? "Měl z ní být obviněn již dávno," řekl jsem jí.
O jednu lež více, o jednu pravdu méně, kdo ví? Vím já? Jen si to myslím, promiňte... Stále jsou na náměstích vidět poslední špinavé hromádky sněhu. Kdy už bude konečně jaro? Ale, kdo se v tom má vlastně vyznat? Vždyť přece: Money is the anthem of success // So before we go out, what's your address?
6. 3. 2013
Vo vzťahu medzi zamestnancami a zamestnávateľom v našej spoločnosti a prirodzene aj v mnohých ďalších je zvláštna jedna vec: zamestnávateľ vždy dá svojim zamestnancom jasne najavo, že za výpovede a prípadné nekorektné správanie z jeho strany (ktoré si on však, samozrejme, nikdy nepripustí) si môžu oni sami, nakoľko im firma dala svoju plnú dôveru, ktorú oni hrozným spôsobom neplnenia stanoveného plánu nechutne sklamali a tým si nezaslúžia pracovať v takej úžasnej spoločnosti. Nakoniec z toho vyjde, že na vine sú si samotní zamestnanci, ktorí sa jednoducho vo svojej práci málo snažia a čo potom s nimi má taký chudák zamestnávateľ urobiť? Nuž čo, treba ich zo dňa na deň bez milosti vyhodiť. Dvojmesačná výpovedná lehota? Ešte to tak, tú si ani v najmenšom prípade nezaslúžia. A najlepšie na tom je, že sa prepustený zamestnanec ešte bude cítiť vinný za to, že do neho vkladanú dôveru zneužil, píše Andrej Suvarin.
6. 3. 2013 / Karol Krpala
Bezprostredne po zverejnení konečného výsledku nedávnych prezidentských volieb v Českej republike bolo zaujímavé porovnať dve veci. Na jednej strane, očakávania analytikov k tomu, čo asi zaznie v povolebnom prejave K. Schwarzenberga, a na druhej strane, čo tam naozaj zaznelo. Bol tam totiž jeden podstatný rozdiel.
6. 3. 2013 / Bohumil Kartous
Miloš Zeman řekl dvě věci. Jednak deklaroval, že chce být prezidentem "těch spodních deseti milionů" občanů České republiky a jednak prohlásil, že jako prezident nikdy neudělí amnestii. Otázka je, zda nevyužít institutu amnestie, aniž by slovo porušil a přitom jako prezident dokázal, že chce být skutečně hlavou státu, za jehož podstatu považuje zájmy neelitní většiny. Jeden způsob se přitom nabízí. V české polistopadové historii proběhlo už několik amnestií, ale ať už to bylo za Vácalava Havla, nebo za Václava Klause, vždy se týkaly trestné činnosti. I s ohledem na ušlechtilost úvah o případném omilostnění pachatelů nedbalostních trestných činů se stále pohybujeme v oblasti, kterou právní řád kvalifikuje jako protiprávní jednání takové závažnosti, za které ukládá tresty v některých případech i v podobě odnětí svobody.
6. 3. 2013 / Andrej Babiš
Popravdě řečeno, Britské listy moc nečtu. Občas ale něco z tohoto serveru uvízne v našem monitoringu. Jakýsi Marek Řezanka udělal na tomto portálu čest svému jménu a spletl dohromady hrušky, jabka a ještě k tomu krokodýly. Cítím, že je mou povinností uvést některé dezinformace pana Řezanky na pravou míru.
S první polovinou komentáře se dá téměř stoprocentně souhlasit. Je opravdu podivné, když politici stávajících stran hovoří o tom, jak si stávající politické strany zkazily pověst a nahlas jako zástupci těchto stran přemýšlejí, kde se asi stala chyba.
6. 3. 2013
Úřadování Obamovy administrativy a probíhající debata o kontrole prodeje a držení zbraní vedou k prudkému nárůstu počtu protivládních "vlasteneckých" skupin. Zjistila to nevládní organizace Southern Poverty Law Center, která monitoruje činnost extrémistů, která včera zveřejnila svou výroční zprávu.
6. 3. 2013
Venezuelský prezident Hugo Chávez zemřel po dvouletém boji s rakovinou. Končí tak čtrnáctileté období jeho vlády. Úmrtí oznámil v úterý v televizním projevu viceprezident Nicolas Maduro, který má největší šanci získat funkci prezidenta.
6. 3. 2013 / Karel Dolejší
Pan František Řezáč se ohradil proti tvrzení Borise Cveka o tom, co "jsme" v 90. letech věděli nebo nevěděli o české pravici. Namítá, že on Klause nikdy nevolil, a že takových bylo mnohem více. Protože jsem ve zmíněném období volil zřejmě stejně jako pan Řezáč, rád bych se oddělil i od tohoto údajně vědoucího "my", které se snaží hrdě prezentovat. Je pravda, že jsem od roku 1990 arogantnímu Klausovi nevěřil ani za mák a jeho ekonomické "teorie" jsem nikdy nepřijal. Ale z druhé strany jsem nejprve hlasoval pro sociálně demokratickou stranu, která se snažila jednu dobu vystupovat jako pravicová, a posléze pro stranu, která slíbila Klausovo dědictví napravit, leč ve skutečnosti se o to nikdy vážně nepokusila. Když si Zeman s Klausem rozdělili tento stát a levice ho začala dojit stejně bezostyšně jako předtím pravice, když se začali vynořovat různí ti Grossové, Šloufové, Kočkové a Mrázkové, zírali jsme na to "my přesvědčení voliči sociální demokracie" s otevřenou pusou, asi jako věřící katolík na kněze prznícího ovečku ve zpovědnici - a nezmohli jsme se v praxi vůbec na nic.
Takže pokud jde o mne, necítím potřebu se před pravičáky kasat, že jsem Klause nevolil. Volil jsem totiž Zemana a to nakonec plus mínus vyjde nastejno.
Co plodí hospodářská krize
6. 3. 2013
6. 3. 2013 / Ivan David
Podle zprávy ČTK "pražská příspěvková organizace Centrum sociálních služeb nebude od příštího roku provozovat linku důvěry a centra krizové pomoci RIAPS (regionální institut ambulantních psychosociálních služeb) a Triangl." Řekl to v rozhovoru pro ČTK náměstek primátora Ivan Kabický (ODS). Organizace by se prý mohly osamostatnit, aby nezůstávaly finančně závislé pouze na městě a mohly dostávat finance také ze státního rozpočtu...
Linku důvěry v Praze založil legendární MUDr. Miroslav Plzák, CSc. v roce 1968 jako součást mentálně hygienických služeb města jeho občanům. V době seškrtávání rozpočtů asi MPSV nebude hořet touhou finančně podporovat komunitní služby hlavního města.
6. 3. 2013
Viceprezident USA John Biden varoval, že pokud nedojde k diplomatickému řešení sporu o íránský jaderný program, Spojené státy povedou proti Teheránu válku.
Místo obligátního tvrzení, že všechny možnosti jsou na stole, Biden řekl, že diplomatický proces znamená možnost říci světu, že USA udělaly vše, aby zabránily válce.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ
7. 1. 2013
V prosinci 2012 přispělo finančně na Britské listy 210 osob bankovním příkazem celkovou částkou 64 984,45 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v září 2012 částkou 2801,71 Kč.
93 čtenářů Britských listů přispělo v prosinci 2012 na projekt ke zcivilizování exekutorské praxe částkou 60 421,37 Kč. Konečná částka k dispozici Britským listům k 31. 12. 2012: byla 258 165.75 Kč, z toho na exekutorský projekt 161 475.59 Kč a na na provoz Britských listů 96 690.16 Kč.
Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.
Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.
Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.