"Příměří" umožnilo Kremlu soustředit síly k dobytí Debalceva

18. 2. 2015 / Karel Dolejší

Ačkoliv to někteří opakovaně odmítají slyšet a rozčilují se, v ozbrojených konfliktech není diplomacie žádnou alternativou silové politiky, a to tím spíše, když protistrana uzavřené dohody opakovaně porušuje. Aby měla jednání, a zejména jednání s putinským Ruskem na válečné stezce, vůbec nějaký smysl, musí protistrana držet v ruce stejně velký klacek. Pokud ho nedrží, výsledky jednání o "příměří", nemluvě ani o míru, vypadají stále dokola tak, jak právě vidíme.

Nemělo by to nikoho překvapovat. Během konfliktu v bývalé Jugoslávii EU zprostředkovávala příměří jako na běžícím páse a prakticky na žádné z nich si již nikdo nevzpomene, protože strana disponující drtivou převahou v palebné síle, v tomto případě srbská, všechna příměří porušila. Teprve když zasáhli Američané a nerovnováhu sil částečně narovnali, došlo k uzavření Daytonských mírových dohod.

Stejný scénář se zopakoval i tentokrát. Merkelová iniciovala jednání o příměří, které nedoprovázel vůbec žádný silový argument. Možnost dodávek zbraní Ukrajině byla na základě hysterických argumentů předem odmítnuta a Putin ví, že s řeckou kartou v rukávu se nemusí obávat ani zostření evropských ekonomických sankcí. Proč by tedy nepodváděl? Co mu kdo může udělat?

Ukrajinu stále tíží zkorumpovaná byrokracie a oligarchové, kvůli válce přišla o 20% ekonomického potenciálu a válka pokračuje, zatímco jí Evropa vnutila "příměří". S takovými přáteli jako je Angela Merkelová Kyjev vlastně nepřátele nepotřebuje. Ti už bohatě stačí.

Co myslíte, existuje německá verze této staré americké odrhovačky?