Personální krize aneb "Nejsou lidi"

17. 9. 2013 / Věra Říhová

Tedy nemáme lidi kvalifikované, schopné a zkušené, pracovité a zodpovědné. V oblasti personálních zdrojů a soukromého podnikání se nejvíce projevila privatizace upřednostněná nomenklaturním kádrům, kteří si vyhrazují právo dostat pracovní sílu zdarma a připravenou na míru, obsazování pracovních míst měšťanským systémem rodinných vztahů a kamarádšoftství, odpor střední třídy k fyzické práci i k lidem fyzicky pracujícím.

V poslední době zaznamenávám stále častěji nářky podnikatelů, že "Nejsou lidi!" Stále častěji se objevují na internetu články personalistů, že nemohou sehnat zaměstnance. Stoupá počet firem, které hledají toho správného zaměstnance více nežli rok. Bavit se s nimi o příčinách je velmi těžké až nemožné.

Důvodem je ustálené myšlení naší střední třídy, která tolik nenávidí státní sociální náklady, neuznává solidaritu, ale od státní pokladny neustále očekává dotace na zaměstnance a na investice svých soukromých firem; nechce platit daně, ale od státu stále vyžaduje zdarma vzdělání a zapracování nových kádrů.

Právě v personální oblasti nejvíce "křičí" rozpor v myšlení podnikatelů jako pravicových voličů - víra v individuální zodpovědnost a starost o sebe sama, kterou pro sebe neuznávají. Získávají nemalé sociální podpory a dotace, ale sami sebe za "socky" nepovažují.

Tento dvojí pohled na společnost považují za právo lepší společnosti, dokonce věří, že to pouze oni vytvářejí zisky (protože firmy jsou jejich) a příjmy do státní pokladny jsou jejich zásluha, proto mají právo na podíl ze společného a domáhají se návratnosti daňové investice do státu. Nejlepším důkazem je pan Babiš, pozorně ho v poslední době poslouchám a čtu.

Vidím v tom pokračování myšlení a jednání socialistických nomenklaturních kádrů, kdy se za dob socialismu naučili brát ze společného do vlastní kapsy, rozkrádali státní a národní podniky a falšováním dokladů a účetnictví získávali majetek na úkor svého zaměstnavatele.

Nejvíce oblíbené bylo stavitelství a podnikové údržbářství, které se více nežli o podnik staralo o soukromý majetek funkcionářů. Mnozí podnikatelé (nikoliv všichni) si zvykli na socialistické právo brát a nic za to nedávat, dnes tímto myšlením pouze dokazují, že to oni jsou tím komunistickým nebezpečím naší společnosti.

Proto všem, kteří si stěžují na nedostatek kvalifikovaných a zkušených zaměstnanců, otevřeně říkám :

"Chcete naprostou svobodu podnikání ? Chcete firmu a její zisky jenom pro sebe ? Tak se také sami starejte ! Máte k tomu veškeré zákonné podmínky i široký prostor. Máte k tomu veškeré možnosti, veškeré vzdělávací náklady lze odepsat z daní. Je u nás hodně firem, které to umí, nefňukají a dělají to. Proč by nemohli i fňukálkové ?

Že to zdražuje pracovní sílu a zhoršuje konkurenceschopnost firmy na trhu? To jste se nechali Klausem, Topolánkem, Kalouskem a jejich smečkami pěkně napálit. Jejich politika pouze papouškuje cíle globálního kapitálu a jejich úkolem je likvidace národních konkurencí včetně soukromého sektoru uvnitř jednotlivých států.

Vážení podnikatelé, s arogancí sobě vlastní a s pohrdavým úsměvem na tváři likvidujete své vlastní firmy ke spokojenosti politických špiček a ještě si myslíte, jak jste skvělí.

Kromě energetických nákladů, které máme nejvyšší v Evropě, 4x vyšší nežli v Americe a několikanásobně vyšší nežli v Číně, vaše firmy zlikviduje nedostatek zaměstnanců - brzy na vás nebude mít kdo dělat, protože klesá i počet kvalifikovaných kádrů ze zahraničí. Ono i v těch montovnách se musí umět pracovat.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Jak se k zaměstnancům chováte, tak se oni chovají k vám. Sami jste si kvalitní zaměstnance z firem vyhnali. Nedostatek lidí je trapná výmluva manažerské neschopnosti."

Typickým příkladem jásavé likvidace vlastních firem je nárůst ceny energie kvůli solárním dotacím. Pravicoví voliči jim tleskali, byl to přeci správný geniální kapitalistický tah, jak vybrat peníze ze státního rozpočtu, bylo to liberální právo na bohatství, které zaplatíme všichni včetně podnikatelů, protože předražená energie zvyšuje náklady na výrobu a snižuje firemní rozpočet. To ale pravicové voliče nezajímalo.

Pravičácká rétorika se nese v duchu sebrat peníze zaměstnancům a sociálně slabým občanům, kteří nemají žádnou možnost obrany a kteří dnes nemají za co nakupovat zboží a služby. Teprve v současné době se začínají podnikatelé probouzet a začali hledat řešení.

Pravicoví voliči si zvolili pravicové vlády, které znehodnotily školství natolik, že není schopné vyprodukovat kvalitně vzdělané odborníky, řemesly počínaje a vědeckými pracovníky konče. Dnes pravicoví voliči fňukají, že do svých firem nemohou sehnat kvalifikované a zkušené lidi. A také pracovité a zodpovědné. Stěžují si ale sami na sebe, mají to, co chtěli a čemu léta tleskali.

Naše tvrdá pravice nehodlá ze svých společných prostředků platit "nemakačenky", mezi které zahrnují i maminky na mateřské, invalidy a staré nemocné spoluobčany, zkrátka každého, kdo se "válí" doma. Nezahrnují však mezi ně ty, kteří se válí někde na luxusní pláži, v exotické zemi nebo ve své vlastní kanceláři nejlépe se sklenicí alkoholu v ruce (můj osobní zážitek). Nezahrnují mezi ně příživníky, vyžírky ani ty, kteří se "živí" krádežemi nebo finančnictvím, ve kterém peníze dělají peníze, stačí sedět a natáhnout ruku jako to dělají opice v ZOO, přesto ale dostávají dotace na kdejakou blbost.

V příštím díle se budu zabývat metodami k získání a udržení dobrých zaměstnanců.