O odkazu Václava Havla

27. 10. 2016 / Pieter De Buysser

Přednáška na Afterparty

Divadlo Archa, Forum 2000

18. října 2016

Vážené dámy a vážení pánové, dnes večer vyvrátím několik mýtů. Omlouvám se za znepokojení, které tím způsobím, ale musím to udělat. Skutečný význam odkazu Václava Havla – s jeho znepokojujícím a neustálým požadavkem na život v pravdě – znamená, že je dnes večer zapotřebí vyvrátit některé mýty, rozbít nějaká vajíčka.

Jejda, omlouvám se. Naštěstí. Domnívám se, že vyvrácením několika mýtů, rozbitím několika vajec, vyjádřím svou opravdovou oddanost odkazu Václava Havla.

Tento obrázek, jak vidíte, vyjadřuje v kostce odkaz Václava Havla. Vidíte krajinu oplývající krásou, harmonií a mírem, jednoduše ráj. Aby mohl Havel vytvořit tak nádherné dílo, nemusel volat po hrdinských činech. Havel oceňoval revoluční sílu každodenních příkladů; takže abychom mohli tuto harmonickou krajinu vytvořit, musíme vyvrátit některé mýty. Vyvracení mýtů je těžkopádný, citlivý a občas nepříjemný aspekt každodenního života. Člověk to ale musí dělat, už kvůli vytváření širšího obrazu. Pokud zde dnes vyvrátím nějaký mýtus, vždy si prosím tento širší obraz připomeňte.

Nejsem sám, kdo si myslí, že odkaz Václava Havla je dnes mnohem důležitější než kdy dříve a že je zapotřebí o něm hovořit mnohem více než kdy předtím. Nacházím se v důležité společnosti. Mezi jinými ve společnosti amerického republikánského senátora a bývalého kandidáta na úřad amerického prezidenta Johna McCaina, muže, který hnutí Tea Party označil za „velký přínos americké politice“. Logickým vyústěním McCainova počínání bylo, že si zvolil Sarah Palinovou za svou spolukandidátku do prezidentských voleb – ano, Sarah Palinovou, ženu, která prohlásila: „Zprávy mě rozesmutňují, a proto je nechci sledovat.“ Tato žena byla také plamenně otevřená, když prohlásila: „Amerického prezidenta nevolí občané, ale Bůh.“

Vášnivý stoupenec americké invaze do Iráku McCain před rokem při vzpomínkové konferenci u příležitosti 25. výročí sametové revoluce v Knihovně Kongresu prohlásil: „Václave Havle, nadešel čas k obnovení našich slibů.“ V řadě věcí se s McCainem radikálně rozcházím, nicméně v tomto s ním bezezbytku souhlasím. Souhlasím s McCainem a řadou jeho sympatizantů, protože Havel jako nikdo jiný symbolizoval rozhodující okamžik evropských dějin 20. století. Havel byl symbolem pádu sovětského totalitarismu. Je nesmírně důležité si tuto klíčovou událost neustále připomínat: Jaké byly příčiny kolapsu Sovětského svazu, jakých zvěrstev se tento režim dopustil a jaké byly následky rozbití sovětského impéria. Václav Havel – divadelník, který chtěl žít v pravdě, hrál před 25 lety klíčovou úlohu při stržení masky smrti z tváře komunismu. Otázka, zda nyní spatřujeme lidskou tvář, zůstává otevřená, neboť svět se ocitl v hrozivém stínu Vladimira Putina. Právě kvůli této falešné a nebezpečné postavě naprosto souhlasím s McCainem, že je zapotřebí odkaz Václava Havla dnes připomínat naléhavěji než dříve. Ale abychom si mohli dědictví Václava Havla připomínat upřímně, je nutné reflektovat jeho následky, jež by drahý senátor, který je na americké politické scéně považován za umírněného politika, pravděpodobně radši neviděl. Život v pravdě má následky, jež nejsou vyhovující, život v pravdě způsobuje potíže. Dnes na připomínce Václava Havla není nic slavnostního. Omlouvám se, že vám oficiálně kazím večírek.

Dnes se píše rok 2016 a je naprosto jasné, že porážka komunistické totality je definitivní. A to je důvod k oslavám. Na zdraví! To ovšem neznamená, že falešný americký liberalismus zvítězil. Před termínem neoliberalismus upřednostňuji termín falešný liberalismus, neboť tento liberalismus nepřináší nic nového a má čím dál tím méně společných rysů se svobodou. Od vypuknutí finanční krize v roce 2008 žijeme v permanentním krizovém stavu. Životy nás všech, kdo jsme se tu dnes sešli, pravděpodobně plynou bez větších problémů, avšak pro milióny lidí v Evropě a ve Spojených státech se nejistota stala neúnosnou. Falešná liberální víra v zákony volného trhu se stala ideologickou hloupostí, jež systematicky a strukturálně přináší oběti. Ba co více, je to právě tato ideologická hloupost, která nyní podkopává základy demokracie. Americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz říká: „Globální krize nepramení z nedostatku trhu, nýbrž z jeho nadbytku. Ideologické a nedemokratickou cestou legitimizované intervence Světové Banky, MMF a Evropské komise zvýšily rozsah škod s katastrofálními následky pro obyčejné občany.“

Od doby, kdy byla v Řecku implementována úsporná opatření, se míra sebevražd v této zemi zvýšila o 35 procent. Podle Stiglitze neoliberalismus zbrzdil ekonomický rozvoj afrických zemí přinejmenším o 25 let, vedl ke „ztracené dekádě“ v Asii – a v eurozóně nadále aplikujeme tytéž ekonomické zásahy. Euforie, která následovala po pádu komunismu, vyústila v triumfalismus, který Západ zavedl do spekulativního dobrodružství, jež bylo do morku kosti prostoupeno neotřesitelnou vírou v neoliberální principy.

Život v pravdě dnes znamená to, co Havel dělal: Demaskovat falešnou represivní ideologii. Při studiu osobnosti Václava Havla v průběhu uplynulých let mě zarazilo, jaký druh lidí jej obdivuje. Vypadá to, že jeho odkaz spadl do rukou myšlenkově uzavřených konzervativních sil. Oslavují Havla a navzájem si gratulují. A to z jednoduchého důvodu: Havel přispěl k pádu sovětského impéria, nepřítele Západu.

Pokud - jak dnes všichni tvrdíme, že tak činíme - chceme skutečně brát Havlovo dědictví vážně, tak není nic tak nemístného jako tato samochvála. Dnes není čas na oslavy, doba je zralá na revoltu. Život v pravdě znamená volbu nelehkého života. A to obnáší prezentaci pravdy falešným přátelům. Dnes se při popisu doby, v níž žijeme, čím dál tím více používá termín „post-pravdivá společnost“. Pravda se stala irelevantní. Spektákl, úryvky z projevů a mechanismus komerčních médií mají nad demokracií navrch. Jen se podívejte na Donalda Trumpa a poslechněte si, co říká, nehledě na nejapnost jeho vyjádření: Pravda není podstatná. Jsou to Trumpovy sexistické poznámky, které, a teď mě nechápejte špatně, jsou skandální a nakonec po právu způsobily pobouření, jež vytvořilo široký konsensus mezi neokonzervativci k odmítnutí Donalda Trumpa. Je holou skutečností, že Trump uráží a zneužívá pravdu celé měsíce a stále v tom pokračuje, aniž by mu to uškodilo. Totéž se týká kampaně za brexit: Její protagonisté se uchýlili k nehorázným lžím.

Navzdory statečnému úsilí expertů a intelektuálů neměly jejich reakce na tyto lži v podstatě žádný účinek. Kampaň za brexit má zelenou. Žijeme v triumfu lži. A skutečnost, že lež může triumfovat, má co do činění se statusem falešného liberalismu, který čím dál tím více opouští svůj závazek demokratizovat vzdělávání a kulturu.

Mladí lidé v Americe a Británii, kteří dnes chtějí studovat, se musejí na deset let zadlužit. Největší hrozbou pro Západ není ani tak ruská propaganda - jak tvrdí výjimečná přítelkyně Václava Havla Madeleine Albrightová – jako spíš důsledky ideologické hlouposti, která diktuje, že vláda musí stále méně realizovat základní služby týkající se vzdělávání, kultury a vědeckého výzkumu - aby mohla předávat znalosti a povzbuzovat kritické myšlení, které jejím občanům umožní rozpoznat pravdu od lži.

Trumpovi voliči a stoupenci brexitu jsou samozřejmě zčásti sami zodpovědní za svou volbu. Pokud v první řadě obětujete tyto občany hladovějící vládě, která vyhandluje demokracii za oligarchii hrstky spekulantů, tak je v žádném případě nemůžete kritizovat za to, že podléhají neinformované volbě. Nebyly jim totiž poskytnuty možnosti, jak usilovat o hledání pravdy. Toto hledání je pomalý, nepříjemný a draze vykoupený boj, který nikdo nemůže podstoupit sám. A vláda coby přerozdělovací páka obecného zájmu musí svým občanům toto hledání umožnit, protože demokracie bez informovaných občanů nemá žádnou váhu. Přístup k cenově dostupnému vzdělání byl ve Spojených státech během posledních dvaceti let brutálně redukován, tedy ve stejné době, kdy se Západ ocitl ve vysíleném stavu intoxikace způsobené jeho domnělým vítězstvím nad sovětským totalitarismem. To ale není pravda. Sovětský totalitní systém se zhroutil. Západ nevyhrál prakticky nic. Naopak – Západ přehlížel složitý a nepříjemný vztah k pravdě, a to kvazitotalitárním způsobem. Řeknu to otevřeně: Represivní metody sovětského komunismu jsou nedostižné – na tomto místě bych se rád vyhnul jakékoliv nejasnosti: Tradiční barbarství komunismu bylo otřesné – ale je třeba poznamenat, že když na přetřes přijde život ve lži místo života v pravdě, Západ se prezentuje jako skvělý žáček Sovětů.

Omlouvám se, že se tím musím zabývat, ale předsevzal jsem si, že se budu věnovat odkazu Václava Havla, tedy životu v pravdě. Pokud to znamená pokažený večírek, tak se znovu omlouvám, protože se soustředím na větší ryzejší večírek. Nechtěl bych se omezit jen na náznaky, takže budu hovořit k věci.

Pravda, jak Havel věděl, se neodehrává ve vágních abstraktních úvahách, nýbrž v konkrétních situacích, kdy na sebe lidská bytost musí vzít zodpovědnost. Dovolte mi, abych citoval slova moderního dramatika a mého kolegy Harolda Pintera. Když Pinter získal Nobelovu cenu za literaturu, přednesl pozoruhodnou řeč, která představuje mimořádnou paralelu s Havlovým duchem a zaujetím pro život v pravdě. Rozdíl je v tom, že Pinter hovořil z pozice člověka žijícího na Západě, z pozice občana Velké Británie.

„Všichni lidé, kteří tu jsou, dobře vědí, že ospravedlnění invaze do Iráku spočívalo ve skutečnosti, že Saddám Husajn vlastnil vysoce nebezpečný arzenál zbraní hromadného ničení, z nichž některé by cíl mohly zasáhnout za 45 minut, a způsobit tak strašlivou destrukci. Byli jsme ujištěni, že je to pravda. Pravda to nebyla. Bylo nám řečeno, že Irák je ve spojení s Al-Kájdou a že je spoluviníkem zvěrstva, k němuž došlo v New Yorku 11. září 2001. Byli jsme ujištěni, že je to pravda. Nebyla to pravda. Bylo nám řečeno, že Irák ohrožuje světovou bezpečnost. Byli jsme ujištěni, že je to pravda. Nebyla to pravda.“

Americká invaze, která nese zodpovědnost za stávající geopolitickou krizi, byla založena na lžích.

„Každý ví, co se stalo v Sovětském svazu a napříč východní Evropou v období po 2. světové válce: Systematická brutalita, rozsáhlá zvěrstva, bezohledné potlačování nezávislého myšlení. To vše bylo spolehlivě zdokumentováno a ověřeno. Nicméně zločiny Spojených států v tomtéž období byly zaznamenávány pouze povrchně; natož aby byly zdokumentovány, brány na vědomí – natož aby vůbec byly uznány za zločiny. Mám za to, že se o tom musí hovořit a že pravda má významný vliv na dění v dnešním světě.“

Motivace k těmto zločinům: Potřebovali ropu k tomu, aby jejich falešný liberalismus hladce fungoval. Oligarchie funguje díky ropě. V současné době Západ čelí nebezpečí ze dvou stran: Na scéně jsou teroristé z Daeše, okázalá a bezprostřední hrozba.

Tato hrozba má mnoho příčin a vybereme-li si z nich pouze jednu, činíme nespravedlnost ostatním: je to důsledkem primitivních hnutí v islámu, jako je wahhabismus, která mají volnou ruku, je to důsledkem sociální diskriminace muslimů na Západě, je to psychiatrický problém a je to důsledek geopolitiky Západu na Blízkém východě, v níž je rozdíl mezi nabízením přátelské ruky a imperialismem zamlžen, a je to důsledkem volných obchodních vztahů mezi Spojenými státy a Saúdskou Arábií. Právě Saúdská Arábie je největším vývozcem a finančním podporovatelem nejperverznějších forem islamistického fundamentalismu.

ISIS je zjevný problém. Na první pohled vypadá jako vnější nepřítel, je ohromující. A nabízí nám obrovskou výhodu, že vidíme jasného a zjevného nepřítele. Skládá se ze sebevražedných atentátníků, kteří se zaměřují proti Západu. Avšak kromě toho existují i jiní útočníci, kteří způsobují vážné škody.

Dochází k pomalému zadušení všech demokratických principů populisty, jako jsou Trump a Farage. Tito lidé jsou pravděpodobně stejně nebezpeční. Jejich dílo je nenápadnější, zasahuje hlouběji a je smrtelnější pro celek demokratické kultury. Trump dusí morální autoritu, kterou Západ tak silně potřebuje. Oba muží šíří ideologii lži. A nemylme se, postpravdivá společnost falešného liberalismu usmrcuje, vraždí stejně jak, jak bojovníci z ISIS vraždí nevinné civilisty. Zdrojem geopolitické krize s ISIS, v níž se nyní nacházíme, byla invaze do Iráku. Ta invaze byla založena na lži. Můžeme nesouhlasit s alternativami zahraniční politiky, ale nemůžeme nesouhlasit s fakty: fakta existují, navzdory tomu, v co možná věříte. Bush a Blair tvrdili, že existují zbraně hromadného ničení. Neexistovaly. Irák byl odpovědný za strašlivé zločiny v Kuvajtu, to ano, ale to bylo ničím ve srovnání s tím, co udělala Indonésie při anexi Východního Timoru. A tam se nikdo mezinárodně morálně neangažoval.

"Invaze do Iráku - jako emblematický výchozí bod - byla činem banditů, činem otevřeného státního terorismu, projevujícím absolutní pohrdání pro koncept mezinárodního práva. Tato invaze byla svévolnou vojenskou akcí, inspirovanou sérií mnoha lží a hrubé manipulace sdělovacích prostředků, a tedy veřejnosti. Byl to akt, jehož cílem bylo zkonsolidovat americkou vojenskou a hospodářskou moc na Blízkém východě. Předstíral - byla to z nouze ctnost poté, co všechna ostatní ospravedlnění selhala - že je to osvobození. Byl to obrovský projev vojenské síly, který nese odpovědnost za usmrcení a zohavení mnoha tisíců nevinných lidí.

Západ přinesl na Blízký Východ mučení, kazetové bomby, ochuzený uran, nesčetné případy svévolného vraždění, zoufalství, ponížení a smrt iráckému lidu a nazýval to 'přinášením svobody a demokracie'.

Kolik lidí musíte usmrtit, než vás začnou označovat za hromadného vraha a válečného zločince? Sto tisíc? Řekl bych, že to je víc než dost. Proto je spravedlivé, aby byli Bush a Blair obžalováni u Mezinárodního trestního soudního dvora."

Harold Pinter

Milý Václave, tím, že jste tu invazi podporoval, jste byl podveden. Byl jste podveden jednou z největších lží Západu.

Milý Václave, vaše dědictví má nyní nedobré přátele. A oni vaše dědictví zneužívají. Považuju to za svůj úkol dát najevo, že chapadla neokonzervativců vás nemohou chytit. Vaše vlastní dílo mluví samo za sebe. Jak vaše eseje, tak vaše hry obsahují podrobnou analýzu toho, jak funguje totalitní systém a způsobu, jak je možno se mu protivit.

Věnujme se podrobnému čtení jednoho z vašich nejlepších textů, "Moci bezmocných".

"Post-totalitní systém se dotýká svými nároky člověka téměř na každém kroku. Dotýká se ho ovšem v ideologických rukavicích."

Kapitalismus také postihuje lidi na každém kroku, ale taky to dělá s ideologickými rukavicemi. Kromě toho, rukavici kapitalismu je docela lehké najít. Je to rukavice navlečená na neviditelné ruce Adama Smithe.

Tento skotský filozof se považuje za otce moderní ekonomie. V roce 1759 napsal ve svém díle The Theory of Moral Sentiments, že funguje neviditelná ruka, takže svobodný trh není nutno regulovat. Neviditelná ruka funguje v důsledku racionálního sebezájmu, a tak zajišťuje, že nerovnosti svobodného trhu jsou odstraňovány, úplně samy, automaticky, magicky. Jeho mottem bylo: "Nechme věci fungovat a probíhat, svět funguje sám o sobě."

Po dlouhá léta trpí naše historie přeludem bolesti. Pohádka o neviditelné ruce trhu nás okouzluje a začarovala nás na staletí. Tato ideologická rukavice nás drží pod krkem. A je to lež. Ona totiž existuje ruka: naše.

Havlova analýza je bolestně přesná, jak co se týče pošetilé ideologie komunismu, stejně jako kapitalismu. Čtěte dál se mnou a uvidíme brilantní analýzu naší kapitalistické postpravdivé společnosti.

"Život v systému je skrz naskrz prorostlý tkání přetvářky a lži: všestranné poníže­ní člověka se vydává za jeho definitivní osvobození."

Nekontrolovanýu kapitalismus, jak dnes existuje, má téměř všechno na prodej. To platí i o samém jádru liberalismu: o svobodě. Svoboda se ve falešném liberalismu stala jednou z komodit, která je na prodej, a pokud jste bohatý, můžete jí mít hodně. Ukazuje se to například, když se dostanete do potíží se zákonem. Pokud přijmete kapitalistický systém, dává smysl snažit se hromadit majetek, nejen proto, že chcete hmotné bohatství, ale i proto, že vám to zaručuje svobodu, umožňuje vám to hromadit tuto komoditu. To je, co to znamená dnes: "Všestranné poníže­ní člověka se vydává za jeho definitivní osvobození."

"izolace od informací se nazývá jejich zpřístupněním"

Tak popisuje Havel noční můru, proti které bojoval. Jsme svědky toho, že se to děje i dnes v naší současné dominantní ideologii falešného liberalismu.

Návrhy živě streamovat debaty a schůze Rady Evropy a jednání euroskupiny jsou opakovaně odmítány. Ale když nevíte, jak se vaším jménem, chovají vaši zástupci v Bruselu a ve Frankfurtu, nemáte nad nimi kontrolu. Demokracie se tak stává podvodem.

Utajování je posledním útočištěm autoritářství, které selhalo. Otevřenost je známkou důvěry v lidi, v demos. Když zbavíte lidi informací, vede to k apatii.

A to všechno uvolňuje prostor populistům, aby prohlašovali cokoliv, o čem si myslí, že tím získají hlasy občanů. Podívejme se nyní na mediální impérium Ruperta Murdocha, Fox News. Není to Obama, ale Murdoch, vlastník Fox News, který je vládcem Západu. Když se ptali Ruperta Murdocha, proč je tak silně proti Evropské unii, odpověděl: "To je jednoduché. Když zajdu do úřadu britského premiéra v Downing Street, udělají, co jim nařídím. Když jedu do Bruselu, ignorují mě."

"potlačování kultury se nazývá jejím rozvojem"

V meritokracii je každý odpovědný za svůj vlastní rozvoj. Škrty dotací na kulturu, vzdělání a vědecký výzkum se nám dnes prezentují jako něco, jehož účelem je nás přimět, abychom si byli vědomi své odpovědnosti, má nás to aktivovat. Máme se prý postavit na vlastní nohy. No, vláda, která odmítá plnit svou povinnost ochraňovat veřejné dobro, jako je vzdělání, kultura a vědecký výzkum, podtrhává půdu pod nohama svým vlastním občanům.

"volební fraška se stává nejvyšší formu demokracie"

Ale ne, určitě si pomyslíte, on nám tu dokonce říká i to, že naše volby jsou fraška?

Ano, jsou. Volby jsou důležité, potřebujeme, jsou daleko významnější než cokoliv, co bylo za komunismu, ale je chybou se dnes domnívat, že demokracie je kompletní, jenom proto, že jednou za čtyři roky vyplňujeme kroužek na seznamu, který vypracovali šéfové několika stran. Naše demokracie teď zápolí s populistickými předáky. Protože má tolik lidí pocit, že jsou vyloučeni, že nemají žádný hlas, že je nikdo neposlouchá a nezastupuje. A mají pravdu. Naše volby jsou stále častěji investičními příležitostmi - volby jsou příležitostí, kdy se dávají dohromady skupiny investorů a investují, aby získali moc. Potřebujeme to zlepšit.

VIDEO PROTI VOLBÁM ZDE

"vojenská okupace se stává bratrskou pomocí, rozšiřování im­periálního vlivu je vydáváno za podporu utlačovaným"

Kdyby se aplikovaly norimberské zákony, všichni pováleční američtí prezidenti by viseli. Jsem proti trestu smrti. Byla by to strašlivá myšlenka, aplikovat norimberské zákony.

Ale: Je základní povinností občana protivit se násilí státu a snažit se ho omezovat. Právě to měl Havel na mysli, když hovořil o životě v pravdě a o tom, že musíme přijmout odpovědnost v souladu s pravdou. Ti, kteří se rozhodli tuto odpovědnost ignorovat, by měli být ospravedlnitelně obviněni z podílu na válečných zločinech. Tento postoj je sám o sobě definován jako "zločin podle mezinárodního práva" v zásadách Norimberské charty. Ve svém prvním prezidentském projevu řekl Havel, že je sdílenou odpovědností všech, že to trvalo tak dlouho, než režim založený na lži padl. Jak dlouho to bude trvat nám?

Toto je Havlovo dědictví pro dnešek.

A samolibé sebeblahopřání by sem nemělo patřit. My, dámy a pánové, zase jednou stojíme jednou nohou na nesprávné straně historie. My, dámy a pánové, se zase nacházíme znovu už zpoloviny ve lži. My, dámy a pánové, vy a já, nemůžeme jen tak pokračovat s naším nostalgickým připomínýním velkého prezidenta. Jestliže si chceme dnes připomenout Havla, musíme vyjít do ulic. Všichni se v tomto vykolejeném systému musíme stát disidenty. Vzpomínat na Havla nemá nic společného se samolibými ceremoniemi, které pořádají dnešní mocní. To je zneužívání Václava Havla ve snaze nostalgicky si dokázat, že jsme měli pravdu. Večírek kapitalismu tak, jak jsme ho znali už skončil. Je načase na setkání po večírku. Večírek po večírku, který bude oslavovat obrovská pozitiva a hodnoty, které nám kapitalismus přinesl, ale který bude oslavou nového. Nemůžeme vyřešit problémy se stejným způsobem myšlení, které je vytvořilo. Jak socialismus, tak kapitalismus byly politickými filozofiemi, které se omezily na materiální procesy, na ekonomiku. Nový systém bude duchovní, básnicky mnohoznačný, myticky střízlivý - anebo nebude.

Začal jsem upozorněním, že dnes večer musím rozbít vejce. Omlouvám se, že to bylo nepříjemné. Výhodou toho, že rozbijete vejce, je to, že osvobodíte to, co je uvnitř.

Dnešní večerní příběh, dámy a pánové, má šťastný konec.

Z rozbitého vajíčka dnes večer vyletěl velmi nádherný pták.

Tento pták je svobodný pták. Ano, nejsem šílenec. Obnovme nyní a v tuto chvíli náš příslib liberalismu. Ale jak to chodí se svobodnými ptáky: nikdy je nedostanete všechny: Máme jen tohle jedno křídlo.

Krása, útěcha, naděje na obnovu přicházejí s bolestí.

Pod ochranou tohoto křídla začínám organizovat Večírek po večírku, Afterparty.

Nové ranní slunce.

V Divadle Archa od 22. března.

0
Vytisknout
6034

Diskuse

Obsah vydání | 27. 10. 2016