Česko a vláda pevné ruky

5. 9. 2014 / Karel Dolejší

čas čtení 1 minuta

V ČR se po "pevné ruce" nevolá momentálně a kvůli nějaké deziluzi, volá se tu po ní neustále velmi dlouho, stačí si projít průzkumy veřejného mínění za poslední léta a do toho zasadit obdiv "levice" pro laskavé tatíčky Klause, Zemana, Castra, Cháveze, Orbána a Putina. Česká společnost se ráda chová jako stádo, ze kterého starostlivý pastýř vyřazuje "slabší kusy".

Pouze přestává fungovat protitlak, který autoritářské tendence do jisté míry držel na uzdě. Z části šlo dokonce o pouhý povrchní konformismus vůči západním normám.

Nebyl bych na Spenglera tak přísný jako Vladimír Rott, který v podstatě opakuje aforismus Karla Krause "Jednou z nejrozšířenějších chorob je diagnóza".

Spenglerův kolega Toynbee je nicméně myslím přesnější, když říká, že pokud elity neinspirují, vnitřní proletariát hledá zdroj nápodoby ve vnějším.

Toynbee také nechápal takový vývoj jako úzce predeterminovaný.

Takže vždy stojí za to zkoušet vymýšlet nové věci, vybočit z tendence odpovídat na nové výzvy starou byrokratickou rutinou, proti které jiní zase staví "alternativní" regresi k hodnotám sociálního darwinismu s alfa samcem v čele a patronáží ve stylu sicilské mafie.

0
Vytisknout
10138

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2014