Lidi v Československu chtěli v roce 1989 pokračování Pražského jara
16. 8. 2012
Váš článek je velice objektivní a jako takový se mi líbí, píše František Mlejnek. Doplnil bych ho ze svého pohledu. Jsem od mala levicově zaměřený člověk, který věří v ideály a nutnost budování sociálně spravedlivé společnosti, i když je to možná stejně marné jako boj s kuřáky nebo lidmi, kteří nedodržují pravidla silničního provozu. Ale ten boj nutný je, protože jak je vidět ze současné podoby této společnosti, jsou-li možnosti takového boje omezovány nebo se šíří pocity marnosti, pak prožíváme chronickou krizi, která u nás trvá setsakramentsky dlouho a cestu z ní nevidím.
Pro mnohé jsem příliš rudý a já se za toto označení nestydím. Starý režim nebyl tak ideální, aby si lidé přáli přesný návrat do husákovské doby. Jenže to cinkání na náměstích pro většinu národa mělo být jen pokračováním Pražského jara 1968, v němž by se sdružilo to dobré, co bylo v obou tzv. "antagonistických" systémech, šlo snad v prvopočátku o onen "socialismus s lidskou tváří".
Ptáte-li se, zda si lidé idealizují režim minulý, pak se domnívám, že svou roli hraje vzpomínkový optimismus, ale také současná zkušenost, která dokazuje, že to, co mnozí lidé v roce 1989 považovali za podstatné, dnes za tak důležité nepovažují (osobní svoboda, hojnost zboží v obchodech, možnost cestování, projevování názoru) a naopak, stýská se jim po zajištěné práci, po výdělku, který zajišťuje uživení rodiny, po jistém a spravedlivém důchodu a možnosti vůbec se ho dožít a užívat spokojeného a klidného stáří ve vlastním domě nebo bytě, po dostupné zdravotní péči - namítnete-li, že základní péče je dostupná všem, tak odvětím, že následná lázeňská péče už ze starších lidí málokomu, po zajištění bezpečnosti svého majetku, po finančním zajištění vzdělání svých ratolestí...
Je toho zkrátka moc, co převažuje na to, aby lidé prohlásili - dříve jsme se měli lépe.
Mají pravdu.
Zdraví věrný čtenář BL František Mlejnek z Českého ráje
Diskuse