Ti, kdo hází vajíčka na Paroubka, patří k Czechtek generaci

29. 5. 2009 / Luděk Staněk

Určitě část lidí, která dnes po Paroubkovi hází vejce (minimálně na Andělu) a rozhodně velká část lidí, která se připojila k výzvě na Fcbk jsou lidé, patřící k Czek Tek generaci. A byť nejsou, nebo nebyli součásté téhle scény, stále jsou to lidé, kteří Jiřího Paroubka (nikoli nutně sociální demokracii, nemysím, že by házeli vejci třeba po Vladimíru Špidlovi a neházejí je ani na jiných mítincích ČSSD) poměrně otevřeně nenávidí už roky.

To není žádné tajemství a kdyby se Štěpán Kotrba kohokoli zeptal na všech těch DIY a Antifa akcích, které obráží, dozvěděl by se to, a nemusel by psát o krabicovém víně a provokatérech. Ostatně, členové skupiny PSH kteří se na Andělu dostali do rvačky s policisty, odehráli letos hned několik Antifa koncertů a nařčení z nacismu se myslím by se myslím smáli celou cestu domů z výslechu.

Jiří Paroubek měl spoustu času tyhle lidi nějak oslovit, redukovat v jejích očích svoji image maloměšťáckého naboba bez smyslu pro humor a jakéhokoli přesahu, kterou u těchto lidí (či jejich velké části) bezesporu má. Že se nespletli, je ostatně vidět z toho, jak se Paroubek i zbytek špiček ČSSD k incidentům staví. Jiří Paroubek tyhle ldii dlouhodobě ignoruje, předpokládám mimo jiné i proto, že v grafech a průzkumech jsou často velmi obtížně vidět. Že se rozhodl mluvit k jiným lidem a sociálním skupinám a slíbil jim vrátit 30 Kč, které platili za návštěvu lékaře, bylo čistě jeho politické rozhodnutí. A to se mu v okamžiku, kdy měli tihle lidé první možnost dostat se k němu alespoň tak blízko, aby mohli dát najevo svoji frustraci, stalo osudným.

Nemyslím si, že fakt, že jste frustrovaný a dáte to najevo tím, že po politikovi hodíte vejce, z vás dělá nacistu. A nemyslím si, že fakt, že těchto lidí se najednou našlo desítky, nutně znamená, že byli organizováni. Jistě, lidem zvyklým uvažovat o politice v intencích minulého století, (tedy pravá/levá) a navíc říznutých nedospělým uvažováním typickým pro českou politiku (cokoli se vymyká, je někým řízené a všechno je cílený útok a blablablabla) to asi tak připadá, ale to neznamená, že to je pravda.

Podívejme se na to takhle - Jiří Paroubek nadále může a bude říkat všechno, na čem jeho kampaň stojí bez problémů ve většině masmédií. Celá situace pro něj byla nedůstojná, ale nijak ho neomezila. Že se rozhodl dělat vypjatou politiku, plnou osobně vedených výpadů, že se rozhodl používat jako mediální hvězdu ČSSD Davida Ratha, který ostře rozdělí i ty poslední zbytky voličů, jenž ještě nebyli atomizováni na vyhraněné pro/proti a že se rozhodl jako klíčového muže své kampaně využít muže, který asistoval u jedné z největších politických špinavostí posledních deseti let (alespoň podle mého skromného názoru), totiž propuštění hodně bohatého nepravomocně odsouzeného pedofila na svobodu - to všechno byla znovu všechno jeho rozhodnutí.

Která evidentně stále považuje za správné. Tahle politická rozhodnutí ale logicky musí mít nějaký následek - a nemusí to být vždy nutně volební výsledek.

Argument "a jak by vám bylo, kdyby házeli vajíčka po vás?" tedy neobstojí. Jednak nejsem politik (mimo jiné proto, že nechci čelit davům v jakékoli formě a náladě) a jednak vzhledem k tomu, že vejce nelétají na všech mítincích, je prostě evidentní, že Jiří Paroubek dělá něco, co ostatní ne.

Vaječné hody a pouliční bitky určitě nejsou to, jak by politika měla vypadat. Ale na druhou stranu - kdyby se ke mně v soukromí dlouhodobě někdo choval tak, jako se na veřejnosti chová Jiří Paroubek nebo David Rath (ale koneckonců třeba i Mirek Topolánek nebo Ivan Langer), snažil bych se dostat co nejdřív z dosahu dotyčného. A kdyby to nešlo, nevylučuji, že bych mu dřív nebo později také jednu vrazil.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 29.5. 2009